Plivu na váš hrob

Kdo po mně kamenem, já po něm (ztvrdlým) chlebem aneb psychický teror a mnohonásobné znásilnění odměněno očistnou koupelí s louhovou pěnou, něžným mazlením s doteky vran, jemným zástřihem toho přebytečného v oblasti genitálií a dlouhotrvající anální rozkoší zakončenou vyvrcholením přímo do srdce.. Tuctové, nepříliš chytré první dvě třetiny a ta poslední jen představuje samoúčelnou torturu bez pocitu zadostiučinění, po které vlastně nevíte, kdo tady byl perverznější úchyl. I na S.Butler jde vidět, jak ji ta role nejde příliš přes pysky a že členové štábu ji jen k něčemu přivázali objekt pomsty, ona přišla na scénu, udělala šplouch, pích nebo šmik a šla si zase za vizážistkou přežehlit vlasy. Jiný remake, Poslední dům nalevo, u mě vítězí na celé čáře a já tímto lehce jedovatě spit on your movie, pane Monroe.. (09.01.2012)

Tak konečně pořádný masakr, který si skrze brutalitu a psychický nátlak vyšlape vysněnou cestičku do divákova hlubokého podvědomí. Jasně že je to snímek plný klišé a svým zpracováním, strohými dialogy a některými hereckými výkony se zařazuje k řadě jemu podobných béček, ale tentokrát je zkrátka ten emocionální dopad tak silný a lahůdkově vygradovaný (vysloveně s brokovnicí za zadkem), že to překryje jakékoli nedostatky. Jak první půle trochu nudila a pozornost udržovala výhradně Sarah Butler v ultrakrátké sukni, ta druhá ve znamení krvavé vendety vše bohatě vynahradila a režisér to na mě rozbalil v takovém stylu, že jsem jen strnule přihlížel. Škoda, že to nešlo více do hloubky a více se nezapracovalo na jednotlivých postavách, ale to už bych chtěl až příliš.. :) (21.03.2013)

Nemohu si pomoci, ale osamocená, poměrně přitažlivá spisovatelka, si na samotě u lesa tak trochu říká o trochu toho sexuálního povyražení s místními vidláky. Ti však místo dokonalé znalosti 101 nejvzrušivějších poloh kámasútry v prostředí vyvoněném svíčkami dávají přednost kombinaci pistole, násilí, orál, anál a to civilizované slečince zrovna nevoní. Samozřejmě ji trochu chápu, rozumím i její touze po pomstě, ale příliš mne to nebavilo. Takže oko za oko, zub za zub, louh za chlast, penis za vagínu, ale to je tak všechno. (16.12.2014)

Velmi povedený remake stejnojmenného hororu z roku 1978. Musím řict, že taková kvalita se u hororů typu R&R jen tak nevidí. První část filmu (rape) zachycuje mladou kočičku (přijemně koukatelnou Sarah Butler), jak po cestě na kamsi pro mě nepochopitelnou lesní milionářskou chatu, potkává na benzince skupinku venkovských vidláků, které stihne setřít. To se jí nevyplatí, jelikož jí "zpříjemní" pobyt způsobem, který zřejmě nemá cenu rozebírat. Náhle se ocitneme ve druhé polovině filmu, kde karta obrátí a z oběti se stane NEMILOSRDNÝ lovec. No není to pěkný. :) Jednoznáčně plný počet a doporučení Posledního domu nalevo. (14.10.2012)

Z hlediska gender studies by bylo velmi zajímavé film zanalyzovat, především z mužského pohledu dominance a jeho vnímání ze strany žen. Divák zde má možnost sledovat dvě odlišné poloviny, kdy v každé je moc a dominance v rukou někoho jiného. V té první se hlavní hrdinka Jennifer mění ze subjektu "zájmu" v pouhopouhý objekt. Je s ní zacházeno doslova jako s kusem hadru a musí se podřizovat úchylným a zvráceným choutkám agresorů. Jednotlivé akty mají svůj řád a jsou stupňované - od méně násilných (připodobnění orálního sexu) až po ty extrémní (opakovaná znásilnění). Mučení vyvěrá z podvědomého uspokojování libida, kterého je dosahováno výhradně voyeuristickým přístupem (jednoho uspokojuje nahrávání na kameru, další ukojí svou touhu "pouhým" sledováním znásilnění). V druhé části nastává symbolická "Jennifer's revenge". Aktivita Jennifer je směřována ke každému z násilníků zvlášť, přičemž proces mučení je daleko systematičtější a rychlejší; nejde o uspokojení, ale o samotnou pomstu. (02.03.2011)