No moriré sola

Suchý old school exploiťák, odehrávající se někde v Jižní Americe. Fanoušci a úchyláci (což je většinou jedno a to samý) si přijdou na své. Ale mně přišlo dobrých jen cca 20 minut (samotné rape a revenge), zbytek nuda, často dlouhý záběry na nic. Ale srát na to. Scéna znásilnění je rozhodně na úrovni (dá-li se to tak říct) - má dokonce 4 oběti, nikam se nespěchá, vše se odehraje téměř beze slov, slyšíme jen trpící oddechování a tlukot srdce. Násilníci nejsou žádní přehnaní typové a celkově vyzněli spíš jako takové loutky. Poznáme je opravdu jen minimálně. Ono to ale platí i o těch čtyřech děvčatech... Nevím, zda toto 'odosobnění' hodnotit kladně, ale působí to díky tomu tak trochu nevšedně, což je dobře. A taky je to film bez jakýchkoli protěžovaných postav. Toť asi z mé strany vše. Nepřišlo mi to nějak moc brutální, ale minimálně nepříjemný pocit by se na moment dostavit měl. (05.03.2010)

Argentínsko-španielska pecka No moriré sola je priam krištalicky čistým zástupcom naoko mŕtveho subžánru rape and revenge, preferovaného najmä v 70. rokoch, ktorý v poslednom období povstal ako bájny Fénix z popola a opäť si našiel svoje okrajové publikum... Filmy ako No moriré sola, Run! Bitch Run!, Baise-moi, Chaos či nedávny remake The Last House on the Left dokazujú, že nejde iba o náhodné lastovičky a že rape/revenge je v plnej svojej kráse späť na scéne... (27.05.2010)

Škoda..., škoda, že Bogliano nebyl první, druhej, ani třetí, kdo kdy v rape and revenge subranku s něčim takovym přišel a škoda, že NO MORIRÉ SOLA nebyl můj první, druhej, ani třetí film s touto tématikou, s kterým jsem měl tu čest se seznámit..., jinak by to hodnocení pravděpodobně bývalo dopadlo daleko lépe... Snímek, kterej mě v rámci své kategorie rozhodně nezklamal, ale také kdovíjak neodpálil..., viděl bych to na solidních 60% (17.03.2010)

Film No moriré sola (Neumri sama) je novým príspevkom k dlhodobo stagnujúcemu subžánru exploitation - rape and revange. Odohráva sa kdesi v argentínskej pampe a má veľa spoločného so známym meisterstückom, Zarchiho I Spit on Your Grave (1978). Bogliano vôbec nezakrýva, že cituje a preberá inšpiračné podnety práve z tohto filmu. Podobnosť No moriré sola a I Spit on Your Grave je očividná, nájdeme medzi nimi hneď niekoľko analógii. Napríklad: chata v lese, kde sa stane zopár brutalít, je v oboch filmoch takmer na vlas podobná, scéna znásilňovania je zase podobne účelovo predlžovaná a absenciu hudby zo Zarchiho filmu tu nahrádza rovnako efektívna redukcia hovoreného slova na minimum. Odhiadnúc od hispánskych osobitostí (neschopnosť polície, prostredie, ľudia), a toho, že No moriré sola sa snaží pritlačiť na pílu vyrovnaným počtom zabitých obetí a agresorov (3:3), zostáva tento film verný svojmu vzoru. Ponúka však o niečo väčšiu dezilúziu a rozpitvávanie detailov. (26.07.2010)

Každý máme to své a každý tráví filmový čas po svém. Docela zvědav jsem se nestačil divit, kam slibně se rozvíjející snímek (mylně prezentovaný jako horor) sklouznul. Čtveřice sličných kamarádek se náhodně připlete k nemilé události a z dobré vůle pomůže zřejmě znásilněné a surově zbité dívce, která nehybně leží u krajnice opuštěné silnice. Jenže ne každý dobrý skutek skončí happy-endem. Po policejním výslechu se na auto kamarádek navěsí záhadně podezřelý jeep a boj o holý život a důstojnost začíná. Kdo schytá kulku hned z kraje, má (podle všeho) vyhráno!! Někteří tvůrci by holt měli své choutky nechat doma pod peřinou. Násilí, které prezentují jiní zástupci (z poslední doby kupříkladu francouzští Martyrs nebo Inside oplývá krom jiného i slušnou pointou), mělo zpravidla nějaké „opodstatnění“. Tady je to řezničina bez sebemenšího úmyslu poslat divákovi vlaštovku, proč se banda tupanů vrhá na bezbranné dívky, kvapem je znásilní a zmorduje.. žádná úchylka, žádný motiv, smysl, snaha experimentovat, jen šup šup, a jedeme dál za dalším mladým a hlavně bezbranným masem!! No Moriré Sola je bolestivým zážitkem s mučivě dlouhými záběry, který chce jen šokovat, přičemž neoplývá zrovna kvalitami filmovými. I když předkládaný amatérismus byl zřejmě promyšleným úmyslem, zrovna jako podivně zvolené záběry. Nekompromisně čisté exploitation, jen bohužel bez přidané hodnoty. Prostě ať to stojí, co to stojí.. Jen ne vždy to ale klapne!! (13.02.2010)