Krásný chlapec

Pořád ten stejný problém dokola. Filmu de facto chybí předcházející dvě třetiny, vypráví příběh až od katastrofy a snaží se celou svou stopáž o katarzi. Nechci mluvit přímo o bezradné režii (či scénáři), ale to, že téměř žádná scéna nepřesahuje délku jedné minuty, je na pováženou. Sledujeme tak postavy v depresi od 10. minuty až dokonce v různých prostředích a emoce se pochopitelně nedostavují. Dochází zde opět k rozporu mezi tématem a zpracováním, tudíž se dá předpokládat, že ženy a rodiče dětí ve věku filmového syna budou zasaženi dostatečně. Slušně je zachycen rozdíl mezi otcem a matkou, kdy každý prožívá trauma trochu odlišným způsobem. Maria Bello je ve svých 44 letech stále neskutečně sexy, a to i tehdy, když jí z očí proudí vodopády slz. Nechci film zatracovat, ale některé pocity jsou zkrátka nepřenositelné a tohle téma bylo na tvůrce příliš velké sousto. (05.08.2011)

Jsou rodiče člověka, který se rozhodne začít střílet na nevinné lidi a pak zastřelí sám sebe, stejnými oběťmi jako rodiče lidí, kteří při tomto útoku zahynuli? To je hlavní otázka, nad kterou se toto psychologické drama zamýšlí a na kterou se pokud možno snaží dát divákovi odpověď. Film je to určitě zajímavý, alespoň mně tedy zajímavý přišel a dokázal mě zaujmout, navíc příběh je velmi věrohodný a rozhodně se tedy jedná o film, který stojí za to vidět. Jenže zajímavý příběh a kvalitní herecké výkony, které zde rozhodně jsou k vidění, bohužel ne vždy stači k nezapomenutelnému diváckému zážitku. Kvalitní film musí mít ještě něco navíc, což tenhle film nemá. Tenhle film si prostě jen odvypráví onen příběh, ale zpracování je velmi fádní, chvílemi jsem měl pocit, jako bych koukal na nějaký televizní film z produkce Lifetime a nikoliv na film určený pro kina. A právě tyhle mé pocity kazí můj celkový dojem z filmu, který je jinak zajímavý a nabízí zajímavé téma opřené o zajímavé herecké výkony. Zkrátka film nenabídl nic navíc, a to je ten důvod, proč v mých očích zůstává jen mírně nadprůměrným filmem, kterému nemohu udělit více než tři hvězdy. (08.07.2012)

Tématem neotřelé, originální a vlastně zřejmě stále znovu a znovu aktuální téma (podobně jako například nedávný a skvělý Boy A). Bohužel formou i obsahovým zpracováním síla tématu protéká autorům mezi prsty. Spojení "hereckého filmu" a takový tý drbající se kamery není úplně to pravé a herectví to spíš škodí, než aby mu to něco přidalo. Obsahový rámec pak ze všeho nejvíc připomene ty příručkoidní pravidla vyrovnávání se s čímkoliv obtížným - hněv - odmítnutí - rezignace - uvědomění si - ... . Teď jen čekat, jak svoji šanci využije Lynne Ramsay s tématicky příbuzným We Need to Talk About Kevin. (12.08.2011)

Může být pro režiséra a herce větší výzvy a zodpovědnosti než je ztvárnění tématu tragické rodinné ztráty? Asi ani ne, co? Pokud by se někomu povedl hodnotně zvládnout námět, který si tento film vybral a jehož scénář se soustředí výhradně na prožitky pozůstalých, pak bych očekával v profilu takového filmu v kolonce žánr téměř tabuizovaný a odvážný přívlastek psychologický. Vidíte jej? Já ne. Není tam, a není tam právem. Ne moc zkušený Shawn Ku si vybral pro svůj téměř minimalistický dramatický hokus pokus ze všech možných vážných témat, pro mě nepochopitelně, jedno z těch nejvážnějších. Být to podle skutečnosti, hraničil by tento roztřesený krémový tyátr s novinářským hyenismem. A to i přesto, že téma pojímá důstojněji než bývá u američanů zvykem. Pokud ovšem nešlo jenom o to vyzkoušet nové kamerové filtry. Ostatně ani jakožto herecká exhibice (možná to byl ten pravý záměr) není tento film zdaleka nějakou výhrou. Každopádně ty tři hvězdy si za určitý standard a pár silnějších momentů (byť účelově vykonstruovaných) snad zaslouží. (06.10.2011)

Ačkoliv tomu moje hvězdičkové hodnocení nenapovídá, tak jsem trošku zklamán. Téma velmi silné a náročené, ovšem také velmi bohaté a zpracovatelné mnoha způsoby. Tvůrci si vybrali pouze popis strádání rodičovské páru, kterému se zhroutí již tak nestabilní svět vinou násilného činu jejich potomka. Je pravdou, že druhá polovina filmu je poměrně sterilní a snaha o emocionální vhled se v některých momentech prostě míjí účinkem. Je to škoda, protože Sheen i Bello hrají výborně, přičemž problém je ve scénáři, který je prostě příliš jednolitý a struktura příběhu je příliš stereotypní. Tvůrci se báli snímek roztříštit nějakým jiným elementem, který by vystupoval z neustálého a všudypřítomného smutku, hněvu a obviňování se. Zachycení rozdílností mezi pohledem matky a otce je poměrně povedné, nicméně o čem jiném už to mělo tedy být, takže za toto tvůrce netřeba nijak zvlášť chválit. Celkově mi nevadí, že snímek je zaměřen pouze na část po onom incidentu, nicméně je třeba uznat, že například synova motivace, jeho bližší přiblížení divákovi a pohled na jeho vztah k rodičům prostě chybí. Nevyužitá šance, ovšem i tak působivé, silné a mrazivé. 7/10! (17.08.2011)