Den zrady

Narovinu přiznávám, že kdyby tam neměl hlavní roli Ryan Gosling,tak do toho nejdu. Politika a volební kampaně jdou bohužel mimo mě a obzvlášť co se filmů týče,ale Ides Of March je dobře a chytlavě natočený;pokud je pro vás politika španělskou vesnicí, nemusíte se obávat,že byste nic nepochytili.Navíc vás film akorát utvrdí v tom,že sliby politiků při volebních kampaních jsou opravdu jen plané a chránit si vlastní zadek musíte i za cenu toho,že někomu vrazíte kudlu do zad(běžný postup). Vychvalovat Ryana do nebes asi nemá smysl,protože ten kluk prostě talent MÁ. Clooney se celou dobu držel v pozadí,což bylo pro mě jedině plus.Celkově to není vlastně nic moc,ale když se nad tím hloub zamýšlím,do sebe to něco mělo! (06.03.2012)

Na Den zrady jsem koukal dvakrát. Po druhé hlavně proto, že jsem chtěl zjistit, zdali mě tenhle film skutečně poprvé nebavil nebo jsem ho jenom pořádně nevnímal. A musím říct, že i když má příběh opravdu hodně do sebe, nemám náladu koukat na to, jak to vypadá v české vládě, kde zrada a pomsta je na denním pořádku snad každé politické strany. Herci byli skvělí, o tom žádná. Ryan Gosling byl dokonce i boží. Nic to ale nemění na tom, že tahle politická lázeň mi opravdu neměla co říct. (24.12.2012)

Zajímavá podívaná do zákulisí americké volební kampaně. Jak vidno, i z idealisty se nakonec stane bezskrupulózní pragmatik. Ostatně, jinak to asi ani nemůže dopadnout, má-li člověk přežít ve světě, v němž politici žonglují se slovy, jako je čest, poctivost, spravedlnost a důstojnost, přičemž pravý význam těchto slov již dávno zapomněli... (14.04.2014)

Hra na kariérizmus versus lojalitu v prehľadnom scenári a presnej réžii, plodiacej skvostné herecké výkony. Bez vedľajších motívov a s menším množstvom postáv než sme zvyknutí z podobných filmoch, ale o to väčšou koncentráciou na ne. Že to evokuje skôr výborný opus HBO než ambicióznu kino produkciu, je handicapom iba do tej miery, že to stačí vidieť doma (na rozdiel od vizuálnejšieho a atmosferickejšieho Michaela Claytona, ktorý bol o to väčším pôžitkom na veľkom plátne). (15.02.2012)

Pracovat pro budoucího prezidenta, nebo pro přítele? Být poctivý a upřímný, nebo lstivý a zákeřný? Riskovat volební vítězství, nebo vyhrát za cenu toho, že nabídnete post ministra spravedlnosti osobě, kterou nemůžete vystát? Tyto a další otázky si v Ides of March kladou členové Morrisovy volební kampaně. Volební kampaně, kde se každý prohrešek trestá, sebemenší chyba se oplácí vyhazovem, neloajalita bodnutím do zad a na pokus o odstranění se odpovídá vydíráním. I přes vznešené politické cíle jde totiž každému primárně o sebe a svou kariéru a mají-li během pochodu do cíle být zničeny životy jiných, budiž. Zní to zajímavě? Nejsem si úplně jistá. Pokud totiž nejste nadšenec do zákulisní politiky a nebaví vás sledovat, co se děje před tím, než politik vystoupí na podium a pronese nějaký projev, pak na velké vyžití asi rovnou zapomeňte. I přes obrovský potenciál totiž Ides of March není ničím jiným než dalším rutinním, zapomenutelným příběhem o prohnilosti politiky, který mě za sto minut nedokázal ani rozesmát, ani dojmout, ani rozčílit, ani nadchnout. Prostě se jen skrz fiktivní postavičky snažil vyprávět o povaze současné politiky. Což je sice hezký krátkodobý cíl, v nějakém trvalém měřítku je to na mě ale přece jen trochu málo. (29.10.2011)