Pina

Pozoruhodně úchvatný film v dokumentárním stylu jako oslava tanečního pohybu a zajímavé německé choreografky Piny Bausch, šéfky výjimečného mezinárodního tanečního souboru Tanztheater Wuppertal Pina Bausch. A začíná neuvěřitelné představení, ukázky, oslavy pohybu, který není obyčejným tancem, ale daleko více je myšlenkou, emocí, řečí, náladou, výkřikem a pohlazením. Energicky výbušné, emočně a pohybově náročné, hypnotizující ve svém pohybu a gestech. Jsou zde ukázky ze čtyř výjimečných náročných tanečních představeních: Café Müller, Svěcení jara, Vollmond a Kontakthof. Neméně podmanivé jsou i taneční pohybové variace až performance z běžného prostředí města Wuppertal. Tanečníků zde vystupuje nepřeberné množství, a všichni velmi zdatně přispívají k fascinaci tohoto druhu umění, kdy každé gesto, každý pohyb, každý nepatrný záchvěv dokáže elektrizovat atmosféru a gradovat enormním způsobem emoční prožitky z této nevšední podívané. Nádherná pocta zemřelému, půvabná oslava života, citů a naděje. Navíc je to velmi podnětné v životní pouti a směřování dál. (14.06.2012)

Vážne neviem, čo tomuto spracovaniu objektívne vytknúť. Ale nedá sa nič robiť, nie som fanúšikom tanca, ani aktívnym ani pasívnym a dokonca nie som ani veľkým fanúšikom divadla. Každopádne 100 minút tohto jemne experimentálneho filmu celkom rýchlo utečie má svoje silné momenty. Tie sú pre mňa takmer všetky exteriérové scény, pretože skrátka pôsobia filmovejšie ako tie v samotnom divadle. Pre fanúšikov tejto umelkyne a jej "bandy" môže ísť o jeden z top filmov, aké kedy videli. Pre mňa išlo najmä o to, že som spoznal niečo nové. (29.10.2020)

Film Pina dokázal nemožné, totiž bavit mě, coby člověka který tanci zrovna nefandí. Ale díky tomuto snímku jsem si uvědomil, jak úzký pohled jsem na tento druh umění měl. Nejvíce vystihující je věta, kterou pronesl jeden z aktérů, cosi o vyjadřování pocitů, na které nelze najít slova a že v takové chvíli je na řadě tanec. A skutečně film komunikuje emoce, které nelze verbálně uchopit a přesto tam jsou a jsou velice silné. Asi nejvýmluvnější ukázkou toho je pasáž, kdy na archivním záznamu tančí sama Pina Bausch. Její pohyby jsou neverbálním vyjádřením strachu, úzkosti a mnoha dalších nepojmenovaných emocí. Protože jak je řečeno jinde, tance lze krásně vyjádřit smutek, štěstí i vztek. Tento snímek považuji za geniální, ale upřímně myslím, že Wenders na tom až takovou zásluhu nenese. Je totiž geniální proto, že zobrazuje tance geniální choreografky. I když zážitku pomáhá i krásná kamera a podmanivá hudba. (22.09.2011)

Jsem milovníkem tance a musím konstatovat, že 3D tanci velmi prospělo. Působí mnohem mohutněji, emoce se na plátně násobí. Myslím, že jde hlavně o to užít si slavné Pinini choreografie a vůbec seznámit se s ní jako s osobností. Je to velmi inspirativní. Cestou z kina jsem měla neodolatelnou chuť něco tvořit...a co víc, je to dva dny co jsem film viděla a chuť zůstává....a kdo viděl Almodovarův snímek Mluv s ní, nepřípoměli jste si ho?? :-) (15.11.2011)

Z tohoto filmu budu ješte hodně dlouho čerpat pozitivní energii. Jsem fanoušek tance - moderního a scénického obzvlášť, proto jsem si užila famózní choreografie, jak ty v divadle - tak ty v ne úplně typických interiérech. Ovšem myslím si, že pro lidi co nevědí do čeho jdou, musela být stopáž filmu naprosto úmorná. Wim Wenders tentokrát podle mě neměl moc práce - tanečníci věděli co mají dělat, on "jen" vymyslel jak to bude vypadat ve výsledku (bráno s nadsázkou :-) ). Nebudu film vychvalovat, mé pětihvězdičkové hodnocení je dost výmluvné. Výsledný dojem: po cestě z kina jsem měla chuť "tančit pro lásku" :-) (27.11.2011)