Mamánek

Pozitivně mě překvapila Marisa Tomei, která měla šmrnc a působila po celou dobu velice příjemně. Naopak z Jonaha Hilla se mi tady zvedal kufr a na Reillyho jsem v duchu křičel, aby ho už nějak uzemnil, protože byl vyloženě na pěst. Pár humorných záblesků se tu sice objevilo, ale jako komedii bych to snad ani neoznačoval. Navíc hudební i vizuální stránka stály dost za prd. U mě se to v žádném případě nemohlo dostat na víc než 60 %. Oblíbená část- Johnovo rozesmání Molly v posteli v noci po odchodu syna (14.02.2011)

Reillyho mám rád. Opravdu. A to až tak, že se kvůli němu podívám i na film, který ve mě na první pohled vyvolává rozpaky. A tak jsem musel překousnout velice uondaný filmový start. Asi takový, jako když by se mu vůbec nechtělo, jako by si říkal "Budeme hrát? Má cenu dělat nějakou zápletku? Kdo první vstane a začne ji dělat? Já ne, ne ne, ještě nejsem dost odpočatý, ať na to jde...". Nakonec se to ale dá do pohybu a svižnost plus nějaké ty sympatie získá až s příchodem rozložitého Hilla a jeho her. Poté už si to film šine celkem známými cestičkami a tak jako John i divák dojde nakonec k poklidu duše. (16.02.2011)

Nechápu, co ti Američani na tom jejich trapnym "pivě" značky Budweiser vidí. Serou to do každýho filmu. Když pak na ten film koukám a zahlídnu tuhle značku, okamžitě jsem na film nasranej. Tenhle tejden se mi to stalo hnedka dvakrát: Fighter a tenhle film. Chápu, že si potřebujou udělat značku ve světě, ale to do prdele nechápou, že Budvar je jenom jeden? Nebo mají za potřebí ukázat, že jsou něco víc, když je jejich pivo věčně nalezlý v jednom americkým filmu za druhým? Kromě toho v tomhl ještě s naprosto příšernou kamerou, která se do nějakýho průměrnýho dramatu vůbec nehodí. Kdybych měl na co koukat, snad to hnedka ze začátku přepnu. To byla fakt hrůza. Pak se to trošku zlepšilo, ale stejně tam byla ta pachuť toho Budweiseru, takže se mně to nakonec ani pořádně netýkalo. Ten film byl nudnej, nezajímavej a s naprosto odpornou kamerou. (07.02.2011)

Jednoducha historka o zensky se synackem a novym pritelem, kterej musi pred synackem obstat. To uz tu bylo stokrat, drobny ozvlastneni je v tom, ze synacek je 23 lety vychcany hovado hrany asi tak tunovym Hillem. Vetsinu casu to jede v docela civilni rovine, zadna velka sranda se nekona a tak sem jen cekal, kdy na sebe synacek s pritelem vlitnou. Ve vysledku se tak par forku povede, herci hrajou docela obstojne, ale to je tak vsechno. Nezajimavej, predvidatelnej pribeh, nic moc kamera, ale na jedno skouknuti to jde. (02.02.2011)

Vynikající praktická studie do problematiky oidipovského komplexu by jistě potěšila nejednoho psychiatra. Herecký trojlístek hrál tak dobře, jakoby opakovaně prožíval vlastní dětská traumata. Marisa v roli zaslepené milující matky předvedla nadprůměrný výkon a Shrek John by si z fleku zasloužil nablýskaného Plešouna. Přesvědčil by s přehledem odbornou porotu a přesvědčil i mě celou svou osobností, až bych ho chtěla taky mít doma za partnera. A tradičně narušený Jonah zahrál škaredého sráče neméně přesvědčivě. Mít doma takový labilní fackovací pytel, je ze mě Rocky natotata.☺Příběh by se dal shrnout do jediné Johnovy věty: "Jsem úplně v hajzlu." (09.11.2012)