Mamánek

Cyrus je typický film na jedno shlédnutí. V podstatě to neni nic nového. Matka žije pokojný život se svým synem, jednoho dne potká sympaťáka v podání Reillyho, zamiluje se a už to jede. Jenomže synáček to nehodlá tolerovat a dělá všechno proto, aby jejich vztah ukončil. Taková jednohubka na dopoledne, nenudil jsem se a rychle to uteklo. Marise to sluší, Reilly je v pohodě a Hill je tlustý až běda. (29.02.2012)

Cyrus mi přišel více než komedie jako romantické (romanticko-psychologické) drama, protože scén, u nichž bych se smál, nebylo mnoho. Každopádně jde o celkem poutavý - leč snadno předvídatelný - příběh, kde potěší skutečnost, že hlavními aktéry nejsou obligátně mladí lidé, popř. adolescenti. Občas není špatné se podívat i na rozvíjející se vztah starších lidí. Z hlediska psychologie poměrně poutavý a pochopitelný snímek pro nenáročného diváka. (16.02.2011)

Pozitivně mě překvapila Marisa Tomei, která měla šmrnc a působila po celou dobu velice příjemně. Naopak z Jonaha Hilla se mi tady zvedal kufr a na Reillyho jsem v duchu křičel, aby ho už nějak uzemnil, protože byl vyloženě na pěst. Pár humorných záblesků se tu sice objevilo, ale jako komedii bych to snad ani neoznačoval. Navíc hudební i vizuální stránka stály dost za prd. U mě se to v žádném případě nemohlo dostat na víc než 60 %. Oblíbená část- Johnovo rozesmání Molly v posteli v noci po odchodu syna (14.02.2011)

Jednoducha historka o zensky se synackem a novym pritelem, kterej musi pred synackem obstat. To uz tu bylo stokrat, drobny ozvlastneni je v tom, ze synacek je 23 lety vychcany hovado hrany asi tak tunovym Hillem. Vetsinu casu to jede v docela civilni rovine, zadna velka sranda se nekona a tak sem jen cekal, kdy na sebe synacek s pritelem vlitnou. Ve vysledku se tak par forku povede, herci hrajou docela obstojne, ale to je tak vsechno. Nezajimavej, predvidatelnej pribeh, nic moc kamera, ale na jedno skouknuti to jde. (02.02.2011)

Vynikající praktická studie do problematiky oidipovského komplexu by jistě potěšila nejednoho psychiatra. Herecký trojlístek hrál tak dobře, jakoby opakovaně prožíval vlastní dětská traumata. Marisa v roli zaslepené milující matky předvedla nadprůměrný výkon a Shrek John by si z fleku zasloužil nablýskaného Plešouna. Přesvědčil by s přehledem odbornou porotu a přesvědčil i mě celou svou osobností, až bych ho chtěla taky mít doma za partnera. A tradičně narušený Jonah zahrál škaredého sráče neméně přesvědčivě. Mít doma takový labilní fackovací pytel, je ze mě Rocky natotata.☺Příběh by se dal shrnout do jediné Johnovy věty: "Jsem úplně v hajzlu." (09.11.2012)