Banksy: Exit Through the Gift Shop

Po pár ukázkách jeho prací jsem si říkal, že Banksy je týpek… tak proč bych měl kruci sledovat nějakého pošahaného Francouze, který nic převratného nedokázal (a svým hledáním uměleckého sebe-vyjádření připomíná Takešiho Kitana v Achillovi a želvě)? A pak mi to došlo. Nejspíš. Právě nemožnost rozkrýt, jestli to celé byl jeden dobře vymyšlený šprým (anglický výraz „prank“ je výstižnější), nebo nikoliv, považuji za ten nejrozkošnější projev podvratnosti. O Banksym ještě uslyšíme, i když ho nejspíš nikdy neuvidíme (pak by celá hra ztratila důležitou část svého kouzla). 75% (12.01.2011)

Přečetl jsem si většinu z komentářů a vnímám celou věc trochu jinak. Tohle totiž není nějaká moralisticky-kritická óda na téma, co je a co není umění, nebo ironický lament nad tím, jak se street art komercializuje a ztrácí autenticitu, ale bezskrupulózně sobecký a zcela egoistický výkřik z dílny Banksyho kritizující rádoby-umělce jako je Guetta, kteří si dovolují na něm parazitovat. Správně se to mělo jmenovat nikoliv Banksy: Exit Through the Gift Shop, ale Banksy: Ty sviňáci mi lezou do zelí. Proto nemůže být a není Guetta Banksym, jak se někdy v rámci debat „mockumentary versus hoax“ objevuje; Bansky je tady zcela jasně britská superhvězda a pan umělec, kdežto Guetta šmejd, který má tu drzost pana umělce kopírovat. ____ Pokud by ale někoho přesto zajímala cesta od „čistého" umění k vyprázdněnému byznysu a nekonečná schopnost kapitalismus začlenit, a tak otupit subverzivní ostří všech jednotlivých požadavků, ať vezme v potaz Piráty z Karibiku. Ono se sice pořád přetřásá Che Guevara na tričku buržoazní mládeže coby příklad hegemonie a její inkorporace, ale Piráti z Karibiku nám poskytují mnohem pěknější příklad. Na jedné straně tu máme disneovsky uhlazený mainstreamový film pro celou rodinu, a hle!, do něj včleněný asociální, osamocený klaun, mimoňská, loserovská postava kapitána Sparrowa, která trpí problémem komunikace s okolím a nevyhraněnou sexuální orientací. A přesto ho všichni berou a mají ho div ne za boha. Jaký nádherný příklad! Nebo si vezměte reklamu, která přebrala metody ruských avantgardistů: juxtapozice tváře strávníka hned vedle ledničky opisuje Kulešův efekt, zatímco rovnice špína + prášek = čistota vychází z principů intelektuální montáže, která počítá s tím, že ze střetu dvou záběrů a s pomocí asociativního myšlení diváka vznikne v jeho hlavě záběr třetí, který vytváří poselství a smysl celého tohoto pomyslného „souboje záběrů". Jak se později ukázalo, ono to často nefungovalo, lidé si ten třetí záběr nedomýšleli. Reklama to zdá se pochopila a ukáže nám jej explicitně v celé své kráse. A pak že to nejde. (22.06.2011)

Většinu času jsem byl nucen sledovat odporného umaštěného žabožrouta, který se svou téměř perfektní francouzskou angličtinou cedí dokola těch pár slov, které umí alespoň přibližně vyslovit, a neustále zainteresovaně podává svůj načechraný příběh o tom, jak se přes svou úchylku ze stavění si hradů z videokazet ve sklepě dostal až k tomu street artu, ze kterého si nakonec udělal svoji „bič“. Byl jsem z toho místy rozladěn, místy znechucen, a místy přímo pobouřen. Ale pak jsem pochopil. Banksy je prostě genius, o tom to celé je! Úžasná porce inspirace, a já beru sprej, a jdu malovat Madonnu s pinďourem na zeď činžáku. Ať žije strítart!! 4* (23.10.2012)

Úvod o street arte bol ozaj pútavý. Invader, Fairey, Banksy... No potom sa to zvrtlo na cirkus o neohrabanom, lámanou angličtinou hovoriacom "filmárovi" a jeho zázračnej (no nie moc uveriteľnej) transformácii na pseudoumelca s prezývkou Mr. Brainwash (au). Popravde by som uvítala, keby to celé bolo viac Banksy & spol. a menej klaun Guetta. (29.12.2011)

Po dlouhé době dokument natočený bez zbytečných opakovaček a směřující k jasnému závěru. Ač nejserm žádným fanouškem, ani obdivovatelem street artu, či moderního umění, tento dokument je mimořádně poutavý. Ať už pohledem na Banksyho tvorbu a jemu podobným, tak i sledováním Mr.Brainwashe a jeho vzestupu. Fanoušky zpěváků a herců uvedených v rolích herců, toto dílko asi zklame, jelikož se zde mihnou jen na okamžik. (11.03.2011)