Režie:
Alfréd RadokKamera:
Josef StřechaHudba:
Jiří SternwaldHrají:
Blanka Waleská, Otomar Krejča st., Viktor Očásek, Zdeňka Baldová, Eduard Kohout, J. O. Martin, Josef Chvalina, Anna Vaňková, Jiří Plachý st. (více)Obsahy(1)
Mladá židovská lékařka se na počátku okupace provdá za „rasově čistého" českého kolegu, aby si zachránila život. Její rodiče se však už nepodaří zachránit, jsou zavlečeni s prvními transporty lidí do terezínského ghetta...
Film Daleká cesta natočil slavný divadelní režisér Alfréd Radok v roce 1948. Film se promítal jen krátce v mimopražských kinech, v době nastupující totality se nesetkal s přízní tehdejších schvalovacích orgánů a byl proto uložen do archivu. O to větší úspěch však měl v zahraničí, sklízel nadšené ohlasy po celé Evropě i Americe. Televizní premiéru měl film až v roce 1991.
Filmová balada vyniká moderní střihovou skladbou, expresionistickým obrazovým pojetím kameramana Josefa Střechy a znepokojivou hudbou Jiřího Sternwalda. Mimořádně působivé drama neztratilo ani po letech svůj silný emotivní náboj. Zaujme i netradičním hereckým obsazením a vynikajícími hereckými výkony Blanky Waleské, Otomara Krejči, Zdeňky Baldové a Eduarda Kohouta.
(Česká televize)
Recenze (122)
Téma holokaustu je dostatečně silné a nosné samo o sobě, takže záleží jen na uchopení a zpracování. V tomhle filmu je zpracování velice netradiční a docela dlouho mi trvalo než jsem mu přišel na chuť. Ze začátku jsem si myslel, že se budu nudit, ale jak si tak ten film plynul svým zvláštním tempem a hraný film se střídal s dokumentárními záběry, tak mě to pomalu pohltilo. ()
Daleká cesta Alfréda Radoka je filmem unikátním, výhradně se s ním setkávám na velkém plátně, pravidelně je provázen nejrůznějšími komentáři a je cele respektován. Celistvý výklad o něm podala například Briana Čechová v rámci NFA kurzu. Nicméně osobně zcela nejásám nad kombinatorikou řadových dokumentárních záznamů a Triumfu vůle (1935), který je svými obrazy mnohem specifičtější a není takto příliš vhodné zacházet s dílem Leni Riefenstahlové, které má svůj vlastní příběh. Nejsem ani příliš nadšená z párování scén vyprávěných filmovou i divadelní řečí v pravidelných kontrastech. Pravidelně také žasnu nad spojením páru Blanky Waleské a Otomara Krejči. A zejména bych ocenila potlačení lacině karikujících figurek Kreuzmanna, Svobody, drben Balek-Brodské, Vojtové a Májové nebo tehdejšího dorostu Kopeckého a Effy. Na druhou stranu respektuji zcela některé herecké výkony Zdeňky Baldové, Eduarda Kohouta nebo Jiřího Plachého. Realističnost terezínských scén také oceňuji, ovšem výrazný stín zde tvoří uměle dodané prvky v čele s pověšeným klavírem a točitým schodištěm. Za zcela nejpůsobivější shledávám přípravu na návštěvu Červeného kříže za zvuků zkoušky dětské opery Brundibár. Čili bylo skutečně nutné tolik plýtvat formální stylizací, směšovat narativní film s dokumentárním, film s divadlem a syrovou skutečnost pointovat rekvizitami? Holokaust je sám o sobě nejtragičtější událostí lidských dějin, takže pouhá syrová interpretace bez postranních pentliček by posloužila mnohem lépe. ()
Syrové drama z terezínského ghetta. Pokud někdo uměl vytvořit napětí a dusivou atmosféru, byl to bezpochyby Alférd Radok. Velmi moderní pojetí s tehdy novátorskou kamerou a prostřihy, použití dokomentárních záběrů k umocnění výpovědi. Ostré světlo a skoro noirová atmosféra společně s dramatickou hudbou podtrhují už tak vyhrocenou atmosféru. Ojedinělé dílko v dějinách československé kinematografie. ()
Film, který nemá v české kinematografii své doby obdoby. Expresionistická studie vykreslující Terezín jako kafkovské bezvýchodné bludiště fascinuje všechny smysly. Obraz, zvuk, hudba i herecké výkony jsou na neuvěřitelné úrovni. Pokud člověk srovná produkci popřevratové doby a toto dílko, musí se ptát, odkud se, sakra, vzalo? ()
S přimhouřenýma očima jdu na čtyři hvězdy. Používání dokumentárních záběrů do filmu je dobrý nápad. Obsahově mi film neřekl nic nového, jen jsem si trochu upravil svoji představu o tom, jak vypadalo terezínské ghetto. Na herectví 40. let jsem zvyklý, nijak zvlášť mi nevadilo, naproti tomu některé krátké montážní sekvence za vydatné podpory hudby jsou velmi působivé. A po výtvarné stránce je film také povedený. Jen škoda, že ono závěrečné osvobození Terezína vypadá jako komunistická propaganda, ale vzhledem k roku vyroby se není co divit. ()
Galerie (42)
Zajímavosti (9)
- Do českých kin se tento snímek vrátil v jedné 35mm kopii až v roce 1997 jako součást přehlídky Projekt 100. Během několika následujících let byl potom k dispozici k promítání ve filmových klubech. (charles3)
- V Praze se natáčelo na Hradčanech a Staroměstském náměstí. (M.B)
- Na ideovou nevhodnost filmu upozornil předseda barrandovské filmové rady Otakar Vávra, který si na něj stěžoval ministru kultury Václavovi Kopeckému. (sator)
Reklama