Strieborný vietor
Silvery Wind
Režie:
Václav KrškaScénář:
Václav KrškaKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Eduard Cupák, František Šlégr, Marie Brožová, Radovan Lukavský, Vladimír Ráž, Bedřich Vrbský, Jana Rybářová, Josef Vinklář, Oldřich Slavík (více)Obsahy(1)
V malém jihočeském městě, mezi kamarády z gymnázia a v úzkoprsé společnosti dospělých, prožívá septimán Jan Ratkin (E. Cupák) první platonickou lásku k mladé Aničce Karasové (Jana Rybářová). Citlivý chlapec se bouří proti krutosti a omezenosti dospělých, z nichž jen někteří mají pro jeho pocity pochopení. Ratkin se nechává unášet bohatstvím svých citových zážitků. Ani zlá vůle místního katechety, pomluvy bytné, svody neukojené vdovy ze sousedství a nakonec ani nemilosrdný osud nemohou přehlušit hlas „stříbrného větru“, zpívajícího píseň mládí a lásky… Lyrický román "Stříbrný vítr" byl již druhým „šrámkovským“ filmem režiséra Václava Kršky. První byl Měsíc nad řekou z roku 1953. Fráňa Šrámek byl básníkem mládí. Jeho díla jsou křehkou lyrickou písní mladých smyslů, jemné psychologie, postřehu a náladové sugesce. K atmosféře filmové přepisu přispěly i procítěné výkony nesmírně citlivě vedených herců, z nichž zaujala hlavně tehdejší mladší generace, reprezentovaná lyrickým Eduardem Cupákem, ale i Janou Rybářovou a dalšími představiteli Ratkinových spolužáků. Na dobrém výsledku má velký podíl i lyrická hudba Jiřího Srnky a nostalgicky laděná obrazové kompozice kameramana Ferdinanda Pečenky. (Česká televize)
(více)Recenze (63)
Vzácná kongenialita mezi Šrámkovým lyrickým textem a Krškovým smyslem pro obrazovou báseň prostupuje i druhým společným setkáním obou géniů. Tak jako kdysi, na počátku století podněcoval mladý Šrámek k revoltě proti zkostnatělému společenskému řádu, vzbouřil se v polovině padesátých let se stejnou intenzitou Krška vůči tezovitým a prolhaným schématům gottwaldovské republiky. Výběr tohoto vzdoru nebyl vůbec náhodný, protože Krška byl od mládí bytostně spjat se Šrámkem, jeho milovaným Pískem a inspirující sílou mládí a svobody. Jestliže o rok dříve zfilmovaný Měsíc nad řekou komunistické politruky doslova omráčil, Stříbrný vítr byl promyšleně sabotován a jeho premiéra násilně oddalována. I když Krška nedokázal a možná ani nemohl přesně zachytit vzpouru proti omezovanému a omezujícímu, zůstala ve filmové adaptaci silná touha vypořádat se se životem a dospíváním. Velmi pečlivý je výběr hereckých představitelů. Tápajícího Ratkina mohl ztvárnit s takovou intenzitou a ztotožněním pouze Eduard Cupák, který vlastně vytváří spojují článek mezi spisovatelem a režisérem. Dnes již navždy zvěčnělé legendy divadla a filmu (Rybářová, Lackovič, Šejbalová, Baldová, Šlemrová, Vinklář) skládají vynikající mozaiku maloměstské konvence a přetvářky, s níž ostře kontrastuje postava chápajícího profesora Ramlera (Ráž) a světáckého strýce Jiřího (Lukavský), kteří hlavnímu hrdinovi odkrývají hodnoty života. VÍTR je výjimečný průzračný film neslavné temné dekády stalinské drezúry a svým burcujícím apelem na tradiční pojmy lidského existencialismu jako je svoboda, mládí, láska, radost i smutek podněcuje další generace k novým revoltám a zároveň vyzývá, abychom si více všímali krásy kolem sebe. Každý z nás přece jednou uslyší svůj stříbrný vítr. ()
Cupakovi byla role Jana Ratkina psana na miru. Z hercu zaujme i Lukavsky, Raz a debutujici Jana Rybarova (jaky by byl asi jeji zivot, kdyby ji Vaclav Krska nikdy neobjevil..?). Film je svou poetikou hezky, na me pusobi ale nejak divadelne a nedokazu si predstavit, ze bych se na film jeste nekdy podival. ()
Skutečnost, že i česká kinematografie má své velké okamžiky ještě před nástupem filmové vlny šedesátých let, a také mimo velikány zakladatelských let třicátých, postupně v mladších generacích, zdá se, upadá do zapomenutí. Vladimír Krška a v tomto případě i mladičký Eduard Cupák dokazují opak. Smyslovost Krškova rukopisu nachází v Šrámkově už tehdy letité literární předloze vynikající východisko a naplňuje její filmový rozměr beze zbytku. Vedle jiných stojí za zmínku i předčasně zemřelá předchůdkyně hereckého typu Jany Brejchové, její jmenovkyně Jana Rybářová. Je velkou škodou, že svůj nesporný talent nemohla rozvinout. Česká herecká komunita i dnes je chudší o její očekávatelný významný příspěvek. Je nepochopitelné, že tento skvost už dávno není dostupný na DVD nosičích. ()
Naštěstí, i v padesátých letech občas vznikl film, který nemanipuloval lidovou masou k budování dělnické společnosti. Stříbrný vítr podle Fráni Šrámka je radostnou oslavou mládí s mladickou dychtivostí po ochutnávání všech lákavých dobrodružství a dosud neznámých prožitků a s probouzejícím se tělem. Poznávání života, probouzející se city, hlasité volání chtíče, vrozený odpor k nespravedlnosti a pokrytectví autorit, romantika, škádlení, rozpaky, nejistota, strach a volání tajemného hlasu stříbrného větru. Vše, co patří k přednostem a zvědavosti probudivší se dravosti mládí. Jednoznačnou předností filmu je výstižné převedení atmosféry emočních pocitů a prožitků do důvtipných obrazů. Hlavní postavou je gymnaziální student Jan Ratkin (pozoruhodný Eduard Cupák) a jeho počátek prohlédnutí k fungování puritánsky nespravedlivého společenského řádu a výchovy. Jeho všeobecné pobouření se promítá do náhledu na svět a jeho střídavé divokosti a nesmělosti při odkrývání všech jeho krás. Zřejmě nejsilnější Ratkinovou polohou je jeho postupné poznávání žen, romantiky dvoření i citových a tělesných rozkoší. Je zde mladá koketka Anna Karasová alias Anička Povolná (zajímavá a půvabná Jana Rybářová), která si s Janem především krutě pohrává ve svých schizofrenních výstupech poetiky. Divadelní herečka Helena (dobrá Jiřina Šejbalová) je Janovou modlou, ke které natahuje své chtivé prsty. Vdova a sousedka Haurová (sympatická Stanislava Strobachová) a bezstarostná prostitutka Lorča (Ludmila Vendlová) odhalují Janovi sladké plody rozkoší života. Významnou Ratkinovou polohou je jeho soužití se spolužáky. Nejlepším kamarádem se stává o rok starší Karel Zach (velmi dobrý Otto Lackovič), poživačný bohém a filosof hledání a žití. Z dalších spolužáků: temperamentní Valenta (příjemný Josef Vinklář), světák z bohaté rodiny Hugo Staněk (Oldřich Slavík), vztahovačný Vika (Ilja Racek), či Majer (Jaroslav Wagner-Klenka). Prvním místem nespokojenosti Ratkina je škola a všeobecná nenávist a slovní šikana puritánského štváče a katechety (skvělý Bedřich Vrbský). Jeho protikladem je mladý profesor Luděk Ramler (dobrý Vladimír Ráž) se svým porozuměním a nezištně podanou pomocnou rukou. Druhou Ratkinovou rovinou nespokojenosti je domov a despoticky nesmlouvavý otec (zajímavý František Šlégr). Protipólem přísného otce je laskavá a churavá Janova matka (Marie Brožová) a především Janova inspirace a nejvýznamnější vzor strýc Jiří (sympatický Radovan Lukavský). Z dalších rolí: bujaří a oslavující vojáci nadporučík Gerlič (Miloš Kopecký) a důstojník Kerth (Raoul Schránil), nesnášenlivá a nepřející bytná (Růžena Šlemrová), lehkonohá služtička Eliška (Zuzana Kočová), nešťastná a čekající prostitutka Anděla (Blanka Waleská), noblesní milostpaní (dobrá Zdeňka Baldová), či povrchní Majerova pražská sestřenice Ema (Eva Marie Kavanová), Život se má prožívat a na mládí se má pohlížet se shovívavostí a porozuměním. Jak omamné jsou chutě života a jejich postupné objevování v mládí! Mládí, představivost, idealismus a dobrodružství se hlasitě ozývají o své místo v životě. Stříbrný vítr nabízí nové možnosti. () (méně) (více)
Galerie (43)
Zajímavosti (3)
- Filmovanie prebiehalo v Písku a okolí. (dyfur)
- Janu Rybářovou (Anička Karasová) objavil režisér Václav Krška v treťom ročníku tanečného konzervatória. (Raccoon.city)
Film byl natočený v atmosféře nejbrutálnějšího prosazování socialismu v Československu (1953 - 54) Snad záměrně. Ukazuje většinu, která tvrdě postihuje menšinu, jednotlice, kterým vyčítají jejich nemravný život, ačkoli sami žijí dvojí život - jeden pracovní, druhý soukromí. O jednom halasí, o druhém mluví jen se zasvěcenými. Ale co mladí, co teprve se učí jak co dělat? Jak v těch rozporech žít? Na ně hlavně farář, ale i ulítlí a hloupí profesoři spouští hromy a blesky. Ratkin (E.Cupák), hlavní postava, má oporu u svého strýce (V.Ráž), u jediného profesora, co rozumí "Stříbrnému větru" (R.Lukavský), a jediným oprvadovým kamarádem je mu spolustudent Zach (I.Racek). Rodiče, tedy hlavně otec Ratkina je podobně jednoznačný jako většina profesorů, a jeho maminka je velmi hodná a dobrosrdečná, ale oba chodí jako jiní do kostela, takže kombinace školy a církve je pro ně správná a netuší, co se odehrává v Ratkinovi, jaký vnitřní boj. Když si náhle vzal strýc život, tak vyděšeně jede otec Ratkina za ním, a doufá, že při nejhorším nedělá nic nemravnějšího (např...- organizovaný zločin, nepodpaluje fary a kostely...), než dovádí s šikovnými děvčaty z bordelu, který umně vede bordel mamá (oblíbená Z.Baldová), a děsí se panicky z toho, že by něco podobného jako strýc udělat i jeho syn, Ratkin, který se na svého strýce tak podobá a vydechne si, až ho uvidí. A vede k němu jinou řeč, než dříve, poučen osudem Radkinova stryce (což je obecně vzácná změna), a odvádí Ratklina z místa plného napětí a hrůzy do klidnějšího gymnázia, kde bude mít lepší zázemí. Než se tak stane, tak se setká divoký farář, co právě do bordelu jde a zvídá na bordelmamá, zda uvnitř není nějaký sudent, ale bordelmamá říká, že ne a jeho oblíbená slečna je volná, tak s odcházejícím a prima dívčinou uspokojeným Zachem, kterého ihned nařkne z nemravnosti, kterému není rovno, a Zach to bere s veselostí správného mládí a ví, že ho čeká vyhazov, a místo aby napsal biskupovi a ministrovi školství a obvinil faráře, neb jen bordelmamá má pochopení pro všechny kategorie mužů, tak Zach nechce kalit vodu aje smířený s tím co má následovat, tedy padák ze školy. Oblíbený profesor nemůže už poslouchat, jak se kaje k spokojenosti profesorského sboru a faráře Radkin, co přiznává, že hříšnějšího člověka, než je on sám nikdy nepotkal, a zastane se ho, neb jen on rozumí se v těchto chlapcích odehrává, že je to práce "stříbrného větru", který z týmu inkvizitorů jen oblíbený profesor dostatečně poznal a uvědomuje si, zatímco krvežíznivý sbor pedagogů a církevní hodnostář už ho měli na lopatkách, a zastane se ho. profesor umožňuje Zachovi dostudovat jinde, je rád, že Ratkin má doma rovněž výhled a sám jde taky jinam a loučí se s nimi se slovy - Ale nyní už každý sám, už tohle máme za sebou, uřž každý svou cestou. Ratkinova múza (J. Rybářová - dožila se jen 21 let a sama si vzala život skrz "stříbrný život", který jako jediná z herců, co hrají v tomhle filmu, tak žila důsledně ---viz její deníky), tak se mění, jde z extrému dobrému do extrému špatnému, a v tom druhém je častěji, neb jen díky tomu lépe udržuje v sobě svou pýchu a rovnováhu.***(3.10.2010) () (méně) (více)