Jana Eyrová

Neskutečná věc u níž místy nebudete ani dýchat. Tohle bylo zatraceně britské a zatraceně dobré (tak to mám prostě rád) ! Devatenácté století, staré obrovské gotické sídlo (kde by jste se v některých křídlech báli i ve dne natož s rozžatou svící v ruce za větrné zimní noci) a láska mezi vychovatelkou a šlechticem...Ačkoliv je doba cylindrů a cest do Indie i běžných výletů z Anglie do Evropy, přesto se stále řada věcí nesluší či dokonce nesmí. Alespoň mezi dobře vychovanými. Ve společnosti vládne bontón a konvence, na city není místo. Správný Brit i Britka se přeci umí ovládat a navíc repektují všechna Boží přikázání... S lahodou jsem se vpíjel do každé minuty tohoto filmu. Staré gotické sídlo, jeho rozlehlé zahrady i polnosti, kostýmy, kamera - vše bylo naprosto dokonalé. Wasikowska a Fassbender tu předvedli opravdový herecký koncert. BBC tyhle věci prostě umí a díky jí za to. Skvělá adaptace románu! Dávám dědictví 5 tisíc Liber. * * * * * (25.02.2014)

Laicky a zjednodušene povedané, Fukunaga len jemne obmieňa a upravuje črty charakterov a ich príbehového pozadia tak, aby z hrdinov, ktorých láska nemá budúcnosť à la Sin Nombre urobil hrdinov, ktorých láska nemá budúcnosť v kulisách dobového Anglicka. Podotýkam, že skutočne veľmi zjednodušene povedané. Dôstojná adaptácia klasického románu obťažkaná Fukunagovým estetickým vizuálnym cítením a dramatickou hudbou má na sebe nános patiny konzervatívnej kostýmovej drámy, ako by snáď ani nepochádzala z tohto storočia. Šelest chladného vetru v korunách stromov, vŕzganie starých dverí a drevených podláh, praskanie ohňa v kozube sprevádzajú prvotné kvetnaté slovné prestrelky mladej Jany a rozmarného Rochestera, ktoré postupne rozmŕzajú a počiatočný chlad sa pomaly mení vo vášnivú nádej, ťažko skúšanú osudom, ktorú však prirýchlo doháňa smutná a ťaživá minulosť romantických hrdinov z čias, keď si pravá láska len ťažko hľadala cestičku skrz temný les za svojim šťastím. Precízna a nevýslovne čistá réžia a lahodné obsadenie sú tými pravými ingredienciami na výnimočný film, aký sa dnes už takmer nevidí. Dokonalá voľba na chladné večery strávené doma, ideálne pri skutočnom kozube len za svetla plamienkov. Vidieť to v originálnom znení, zrejme by som siahol po plnom počte. Rád sa o tom presvedčím. 85% (07.10.2014)

Mohlo by se zdát, že nemá smysl zfilmovávat (po víc jak?) dvacáté předlohu Charlotte Brönteové, když se do povědomí diváků zapsalo hned několik verzí: Stevensonův gotický horror s Orsonem Wellesem (1944), Zeffirelliho přímočaře klasicistní (1996) a různé BBC seriály - soudě dle ohlasů - nesoucí se v duchu mírně historizujícího herritage cinema. Ta Fukanagova má ale své právo na existenci, protože Janu Eyrovou ukazuje jako pěkně feministické éro, které oproti dobovým konvencím vyznává rovnoprávnost pohlaví na místo pokory, což ospravedlňuje i závěrečný odklon v případě nedořečení/neukázání "prozření" jedné z postav. (Prozření se zde totiž odehrává v ryze mentální, nikoliv tělesné podobě.) Že nejde jen o ilustraci knihy, stvrzuje i narušení chronologičnosti, kdy je nám valná většina příběhu zprostředkovávána ve vzpomínkách, které jsou filtrovány skrze ústřední protagonistku. Díky tomu jsme na ni mnohem více napojeni, a tak můžeme dění prožívat spolu s ní, aniž by se sklouzávalo k sentimentu či patosu. Nespoléhá se ani na "tradiční BBC kvalitu", ačkoliv daný štempl před filmem najdeme, protože na místo předvádění výpravy je patrná snaha o větší autenticitu, kterou zajišťuje snímání ruční kamerou a upřednostňování přirozeného světla před umělým. Na místo dodržování tradičních postupů (hodně důležité je rozestavení postav v mizanscéně, pozoruhodný je i žánrový a s tím spojený formální zlom po jednom zásadním odhalení - bodu zlomu) se tato adaptace více blíží uměleckému filmu, a tak není na místě se pozastavovat nad Fukanagovým výběrem látky. (03.08.2011)

Skvostné zahájení 46. MFF KV a výjimečný zážitek z první projekce v opraveném letním kině v Karlových Varech. Literární předlohou i jinými filmovými adaptacemi jsem zcela nedotčen, hodnotím tedy výhradně kvality tohoto skvělého filmu. Velmi temná, ale perfektní kamera, krásná hudba, skvělí herci (Mia Wasikowska je naprosto famózní, což ostatně platí i o její roli v Burtonově Alence) a strhující emoce. Při sledování se mi vybavil tematicky podobný film Pýcha a předsudek z r. 2005, který ale ani zdaleka nedosahuje kvalit Jany Eyrové - Joe Wright u mě ve srovnání s Fukunagou prohrává na celé čáře. Sledováno za nezvykle chladného letního večera, s lahvinkou karlovarské becherovky na zahřátí v ruce, po boku milého doprovodu, a je to z toho zážitek, na který dlouho nezapomenu ;) Všem vřele doporučuju, je to krásný a srozumitelný film, který stojí za to vidět. UPDATE 14. 9. 2014 - Film jsem zhlédl po třech letech znovu, nyní bezprostředně po dočtení stejnojmenné románové předlohy a po dokoukání starší verze z r. 1943. A sám jsem překvapen, že se mi líbil skoro stejně jako poprvé - je to opravdu výborná adaptace. Srovnání se starší verzí se přímo nabízí, a pokud bych byl dotázán, která mi přijde lepší, nemohl bych se popravdě rozhodnout - každá z verzí má své klady, kvůli kterým stojí za vidění. Stará verze zasáhne syrovostí zjednodušeného příběhu a bezchybnými hereckými výkony, moderní verze pro změnu nadchne jedinečnou atmosférou, která vydatně těží z genia loci dokonale zvolených lokací, a krásné Marianelliho hudby. Při sledování jsem byl překvapený, jak je možné dvakrát zfilmovat stejnou látku, a pokaždé nesmírně kvalitně, a přitom zcela jinak. Ke sledování dalších verzí adaptace Jany Eyrové už chuť nemám, ale za sebe nemám problém napsat, že jak stará, tak tato moderní verze jsou filmové skvosty, jejichž zhlédnutí pro mě bylo výjimečným filmovým zážitkem. Na původním plném hodnocení není co měnit. (03.07.2011)

Vměstnávání několikasetstránkových chytrých románů do dvouhodinových filmů je úkol nevděčný. Tenhle pokus není zlý. Sám ho mám za pěknou ilustraci, má sestra však, která knihu dočetla jen několik hodin před návštěvou kina, po zlhlédnutí snímku oprávněně poznamenala, že na plátně zůstal z Brontëové díla spíše líbivý pocvrch, příběh se svými zvraty, ale ztratila se hloubka. Ale jaké hlubiny lze také očekávat ve 120 minutách? Někdy však nešlo jen o zploštění, ale i o vychýlení postav: malá Jane je příliš spratkovitá (dospělá je nicméně obsazena dobře), v knize éterická Helen působí zde jako blouznivka, z Blanche Ingramové, jež má být ve své bezcitnosti přeci jen oduševnělá a krásná, se stala hned na první pohled podezřelá karikatura a též z Jana Křtitele zůstala pouze slupka náboženského fanatika. Nešťastně nedovysvětlená zůstává též motivace Janina závěrečného rozhodnutí, které zde působí jako vítězství citů nad morální volbou, což tak v románu vůbec není. Miss Eyrová - jedna z vůbec nejkrásnějších literárních hrdinek - totiž okouzluje právě úchvatným spojením citovosti a mravní zásadovosti. Inu, ani tato dvacátá šestá adaptace románu zjevně není definitivní... (29.07.2011)