Jana Eyrová

Jane Austenová je blbá kráva. Nemám ji rád, vážně. A proč ji nemám rád - a zároveň proč je Jane Eyre mnohem lepším příběhem, i když zdánlivě Austenové tak podobným, nejlépe vyjádří slova samotné autorky Jane Eyre - Charlotte Bronte, která Austenovou taktéž nesnášela, na adresu Pýchy a Předsudku: “I got the book and studied it. And what did I find? An accurate daguerreotyped portrait of a common-place face; a carefully fenced, highly cultivated garden, with neat borders and delicate flowers—but no glance of a bright vivid physiognomy—no open country—no fresh air—no blue hill—no bonny beck. I should hardly like to live with her ladies and gentlemen in their elegant but confined houses." (19.04.2014)

Jana Eyrová neměla na růžích ustláno. Ze siroty pozvedla sebe díky kvalitnímu vzdělání na osobu zvládající vlastní výbušnost a jako z udělání ji také hned její první zaměstnání vetkalo do vínku její životní lásku. Cesta k lásce ovšem nebyla bez ostnů. Jana musela projít odříkáním, zkouškou odsuzující plytké povahy i potýkání se se lží a odmítnutím. A čemu náhoda nechtěla, i takto životem zkoušená hrdinka završila svůj příběh zajištěná a provdaná za toho pravého. Ale aby srdéčka neplakala, mocný osud zasáhl tak, že Rochester musel zaplatit vlastním zrakem za své první falešné manželství. (25.07.2012)

V prevedení Mie Wasikowskej a Michaela Fassbendera nie je Jana Eyrová ženskou telenovelou 19.storočia, ale kvalitnou dobovou drámou. Obrazová estetika a krásne prostredie stašidelného Thornfield panstva dáva celému filmu svojské čaro a buduje správnu atmosféru. Réžijne sa podarilo vytvoriť ďalšiu zo série filmových adaptácií zo života Jany Eyrovej, kde je všetko čo má byť - romantika, psychológia postáv, dobová estetika a šikovne zrežírovaný filmový román. (02.04.2012)

Marně bych trápil svoji drahou krátkonosnou paměť, kdy naposledy jsem na plátně (monitoru) sledoval tolik vážných a uplakaných obličejů. Před shlédnutím filmu jsem neměl ani záchvěv páry, kdo jest Jane Eyerová, neboť jsem ve škole nedával pozor a psal vlastní - po hříchu špatné - básničky. Dokonce bych ani netipnul předmět, který mě měl s touto morálně neobyčejnou ženou seznámit - literaturu. Myslel bych si asi (původně), že šlo o sousedku Marie Curie-Skłodowské, s níž vynalezla rádio, no ale v úplně kovovým stavu! Ne, tak teď vážně. Zaplácnul jsem díru ve svém ementálním vzdělání (pravda, filmem, nikoli knihou). Herecké výkony, jakkoli nad běžným sortimentem filmového průmyslu s.r.o., mě kvůli zvláštnímu scénáři nedokázaly oslovit, nedokázaly rozlomit mříže mezi mnou a filmem. Seděl jsem jak pecka a sledoval prapodivné namlouvání dvou tetřívků a jedné tučnice (nebo jak se řekne samice od tučňáka? --> nejde o narážku na Miiny proporce). V případě Fassbendera to bylo tokání přinejmenším úchvatné, zvlášť, když odhalil poměrně zajímavé způsoby polygamie. Celý smysl příběhu tkvěl - podle mého - v morálním kreditu (či spíše paušálu) hlavní hrdinky, jenže právě to se mi v příběhu poněkud ztrácelo a nechtělo se to dát objevit. Takže proto poněkud nižší hvězdokupectví. A jako správný romantický harcovník - ač neznaje předlohu - jsem celkem přesně dokázal odhadnout další kličky příběhu a bohužel i to, jak skončí. Ale za to madam Brontë nemůže.To jen my, filmoví spotřebitelé 21. století, jsme viděli už tolik variant romantických příběhů, že už nás nic nepřekvapí. A často ani nedojme. (06.01.2015)

Skvostné zahájení 46. MFF KV a výjimečný zážitek z první projekce v opraveném letním kině v Karlových Varech. Literární předlohou i jinými filmovými adaptacemi jsem zcela nedotčen, hodnotím tedy výhradně kvality tohoto skvělého filmu. Velmi temná, ale perfektní kamera, krásná hudba, skvělí herci (Mia Wasikowska je naprosto famózní, což ostatně platí i o její roli v Burtonově Alence) a strhující emoce. Při sledování se mi vybavil tematicky podobný film Pýcha a předsudek z r. 2005, který ale ani zdaleka nedosahuje kvalit Jany Eyrové - Joe Wright u mě ve srovnání s Fukunagou prohrává na celé čáře. Sledováno za nezvykle chladného letního večera, s lahvinkou karlovarské becherovky na zahřátí v ruce, po boku milého doprovodu, a je to z toho zážitek, na který dlouho nezapomenu ;) Všem vřele doporučuju, je to krásný a srozumitelný film, který stojí za to vidět. UPDATE 14. 9. 2014 - Film jsem zhlédl po třech letech znovu, nyní bezprostředně po dočtení stejnojmenné románové předlohy a po dokoukání starší verze z r. 1943. A sám jsem překvapen, že se mi líbil skoro stejně jako poprvé - je to opravdu výborná adaptace. Srovnání se starší verzí se přímo nabízí, a pokud bych byl dotázán, která mi přijde lepší, nemohl bych se popravdě rozhodnout - každá z verzí má své klady, kvůli kterým stojí za vidění. Stará verze zasáhne syrovostí zjednodušeného příběhu a bezchybnými hereckými výkony, moderní verze pro změnu nadchne jedinečnou atmosférou, která vydatně těží z genia loci dokonale zvolených lokací, a krásné Marianelliho hudby. Při sledování jsem byl překvapený, jak je možné dvakrát zfilmovat stejnou látku, a pokaždé nesmírně kvalitně, a přitom zcela jinak. Ke sledování dalších verzí adaptace Jany Eyrové už chuť nemám, ale za sebe nemám problém napsat, že jak stará, tak tato moderní verze jsou filmové skvosty, jejichž zhlédnutí pro mě bylo výjimečným filmovým zážitkem. Na původním plném hodnocení není co měnit. (03.07.2011)