Submarino

Ano, seversky syrové, sociálně kritické, "Dogmatické"... ale také zdlouhavé a nudné, protože herci jsou ve svých rolích hodně nevěrohodní a příběh je příliš šablonovitý. Na žánrově podobné nízkorozpočtové nekomerční kousky jsem dlouhá léta chodil do filmových klubů, na Febiofest apod. Ale od jisté doby mě už příliš nebaví a popravdě po nich ani nevzdechnu, mám-li po ruce například nějaký dobrý horror nebo scifárnu. A co se týče filmů z kodaňské periferie (urbanistické i té společenské), mnohem víc mě oslovily rané Refnovy snímky. (15.09.2013)

Když jsem viděla dva chlapce starající se o dítě, zaplesalo mi srdce blahem. Potom jsem dostala pořádnou facku, vlastně několik facek, a zjistila jsem, že se nemůžu napojit na vůbec nic z toho, co se dál před kamerou odehrává. A když jsem se podrobněji podívala na to, co se tam odehrává, byla jsem neskonale šťastná, že se s tím moje vědomí neumí spojit. (21.03.2015)

Hľadal som nádej a pršal z toho smútok, dúfal, som, že nájdem odpovede a našiel som nihilistický marazmus, túžil som po emóciách a dostal som ich toľko, že sa mi zdvihol žalúdok. Zbytočný prázdny film plný špiny. Niečo zhnité je v štáte dánskom, pán Vinterberg! Vo svetle tohto filmu sa mi kresťanstvo javí nie len zmysluplné ale dokonca aj racionálnejšie než tomu bolo za posledné roky, za to tá jedna hviezda! (19.03.2011)

Proč se vlastně rádi díváme na depresivní filmy? Jestli ono to nebude ze stejného důvodu, proč nepohrdneme ani kvalitní komedií: obojí nám totiž zlepšuje náladu. Jasně, každý ze žánrů sice úplně jiným způsobem, ale výsledný efekt je naprosto stejný. Tuhle depkoidní severskou smršť nejspíš jen tak někdo nedokouká, ale když už jo, ten pocit je k nezaplacení. Mám se dobře. (22.03.2017)

Tak toto je další z typických drsných příběhů o nelehkém životě z nehostinného severu ve kterém se setkáme se dvěma bratry, kteří si v dětství prožijí takové trochu větší trauma, které se s nima táhne po zbytek života jako smrad z Černobylu. Možná hlavně lingvisty a milovníky podvodního světa zmate tento název, ale ujišťuji je, že se děj neodehrává v ponorce, ale na pevnině. Tento snímek nás provede životem dvou bratrů, od jejich dětství až po dospělost, kde se jejich cesty rozdělily a každej si šel svou cestou. Jeden z nich udělal kariéru ve vězeňském prostředí a ten mladší to rozjel ve velkým jako dealer drog a do toho si v tom rauši stačil udělat malé dítě. Jejich životy se opět propletou na pohřbu jejich nezdárné matky a my se staneme svědky napínavého průběhu, který se překlene v celkem očekávaný závěr se kterým se seveřani moc nemazlili a naservírovali nám to pěkně na podnose bez žádných hollywoodských příkras. Režisér Thomas Vinterberg obsadil do tohoto snímku celkem neznámé tváře, teda kromě Jakoba Cedergrena, kterého jsem viděl v titulní roli dánského kriminálního thrilleru Tísňové volání. Je pravdou, že než se snímek rozjede tak to trvá tak půl hodinky, protože režisér se zde snaží vykreslit psychologické profily hlavních postav, což se mu celkem povede a i když to nemá nějaký ten akční spád, tak přesto mě to celkem bavilo a je nutné podotknout, že je to jeden z těch uvěřitelných příběhů, které jsou sice smutné, ale kterých se na světě odehrává nekonečně mnoho.  Za severskou objektivitu a reálnost dávám něco přes 80%. (08.09.2021)