Srbský film

Srpski film by rozhodně neměl být prvním zvrhlým exploitation hororem, na který se člověk v životě koukne. Zaprvé by ho nevydejchal, za druhé by si vyplýtval absolutní špičku hned na začátku. Zapomeňte na amatérismus, tragické herecké výkony, předvídatelnost i jiné atributy, které jsou pro tento subžánr typické (a to i pro jeho nejznámější a nejkultovnější zástupce). Srpski film je úplně jiná liga. V profesionálním kabátě totiž uvědoměle plní to, co plnit má. Totálně diváka zhnusí. Pokud bych se o nějakém filmu odvážil prohlásit, že člověk, jemuž se skutečně líbí (tzn. sleduje ho s úsměvem na tváři a říká si "tohle je super"), není tak úplně v pořádku, pak je to jednoznačně tento. Osobně jsem měl ještě nepříjemnější pocit, než při nedávném The Human Centipede. Nejhůř se mi dělá při představě, že když někoho může napadnou tohle natočit, tak existuje i šance, že to někoho napadne udělat. Dám plné hodnocení, protože ten film funguje dokonale (možná až příliš), pochopím ale celou škálu včetně odpadu. U scény, kdy šílený režisér vysvětluje svůj nově vymyšlený žánr, jsem vážně přemýšlel o tom, že film vypnu, smažu a zapomenu. Horror movie of the year (19.07.2010)

Jak srbští obdivovatelé markýze de Sade natočili svůj film aneb Komicky šokantní variace na 120 dní Sodomy ve věku snuffu. Čtenáři Sadeho nebudou překvapeni ničím, co se zde odehrává (možná některým bude chybět koprofilie, kterou markýz svůj slavný traktát hustě prokládá, ale něco holt muselo ven, aby celek působil efektivně). Vše, co je na filmu dobré, se odehrává zhruba v první třetině - tajemství, očekávání toho, co se na hlavního hrdinu šije, napětí... Potom, když TO propukne, je to zase jenom ten starý smutný příběh z 18. století, který si člověk dá jednou a pochopí navždy. Že ho pochopil i Srdjan Spasojevič je sice fajn, ale už to holt není žádná revoluce jako tenkrát, před nějakými dvěstědvaceti léty. Mimochodem, je zajímavé, jakou popularitu si Srbský film vysloužil u (některých) fanoušků (filmového) horroru. A jakou popularitu si vysloužili např. Martyrs. Pro mě osobně není utrpení skutečným smyslem horroru. Markýz de Sade a jeho dílo může v horroru fungovat jako symbol, ale utrpení samo o sobě bude jen těžko alfou a omegou horrorové tvorby. Srbský film má v sobě lecos sympatického, ale za podívaní nestojí. Stejně se na něj ale každý podívá už ze zvědavosti - tak jako já. :-) (31.07.2010)

Srpski film je jedním z kousků, který se do naší distribuce zřejmě nikdy nedostane. Obsahuje totiž nebývalé množství explicitních scén, několik detailních záběrů na pohlavní orgány (mužské i ty ženské) a především nikdy předtím neviděného násilí prováděného zvláště na ženách a dětech. Jedná se hlavně o snímek, který ignoruje veškeré meze, namísto toho boří absolutně všechna tabu. Překvapením bylo pro mě co se kvalit týče. Hudba se vám vysloveně zažere pod nehty, kamera diváka nešetří, takže ani v těch nejhnusnějších záběrech neuhýbá a díky scénáři pak samotný příběh neskutečným způsobem graduje k famóznímu finále. Prostě síla! Sice se tenhle film nebude v recenzích i diskuzích tak často citovat a skloňovat jako například Cannibal Holocaust, ale díky široké základně hororových diváků se dozajista brzy stane kultovní záležitostí. Více v mé recenzi zde. (26.07.2010)

Přes veškerou svou kontroverznost se mnou Srpski film nehnul. Hojně komentovaná scéna s novorozencem je sice nechuť, jinak ale určená čistě pro odpuzující efekt; mnohem drsněji vyznívá ke konci filmu zjištění titulní postavy, do koho to vlastně strká péro. Závan něčeho jiného přijde až pár sekund před závěrečnými titulky - je fakt, že ať děláte cokoliv s kýmkoliv a jakkoliv, vždycky se najde někdo, kdo se tím bude dobře bavit. Pokud už jste na tenhle film narazili, doporučuji informační zhlédnutí. Nebo ne. (05.09.2010)

Snuff s dějem, snuff v hávu antické tragédie. Silné, skvěle zahrané, vyhrocené jako máloco, překvapivě zcela neamatérské, řemeslně bezchybné, ale i tak bych to nikomu nikdy nedoporučil. Nikdy. Stejně tak jako bezpečně vím, že se na to již nikdy nepodívám. Nikdy. Ve své podstatě naprosto nehodnotitelné, protože co pár minut to oscilace po celé hodnotící stupnici od nefalšovaného nadšení, přes znechucení nad sebou sama, pohrdání tvůrci až po vyhlášení války Srbsku... PS: Krásně to vyjádřil Tim Anderson z Bloody Disgusting: "You don´t want to see Serbian Film. You just think you do." (25.07.2010)