Májové hvězdy

Velmi zdařile natočený film. Režiséru Rostockému se podařilo citlivě spojit 4 příběhy. Komediálně laděný, jemný milostný, dramatický a dojemný příběh. Herecké výkony všech hlavních představitelů byly naprosto vyrovnané. Herecká milostná dvojice Tichonov - Brejchová se na dlouho staly pro mnohé představou mladé křehké lásky. (02.10.2006)

Válka. Osvobození. Radost. Život a smrt. Aškenazyho povídkový kaleidoskop prvních květnových dnů pětačtyřicátého roku klade před diváky čtveřici malých, takřka komorních, lidských příběhů, setkávajících se vlastně tak trochu náhodou ve chvílích pro ně osudových. Pro někoho ony májové hvězdy zazářily, jiní už je neviděli. Jímavé vyprávění jednotlivých epizod se postupně proměňuje ve vysoce humanistické poselství, jehož nositeli jsou nejen sovětší vojáci, ale také všichni ti zdánlivě malí a bezvýznamní lidé, pro které válka znamenala určitý mezník v jejich životech. Střet dětské fantazie, prvních milostných probuzení i traumatického vyrovnání se se sebou samým patří zcela určitě k nejvýraznějším mementům tohoto pozoruhodného filmového díla, jehož lyrické zabarvení jakoby oddalovalo hrůzné okamžiky kamsi do pozadí. Vnitřně ztlumené, civilně odehrané party v podání Brejchové, Peška, Jany a Zdeňka Dítětových, skvělého Miloše Nedbala, Kreuzmanna a dalších, včetně sovětských herců v čele s Alexandrem Chanovem a Vjačeslavem Tichonovem, zůstávají dominující hodnotou Májových hvězd, v mnohém se odlišujících od tematicky příbuzných poúnorových filmů (Vávrova a Drdova Němá barikáda) nejen svým pojetím, ale také přístupem (nelze si nevšimnout absence jakékoli politické angažovanosti). Poselství, připoutávajíc k sobě další generace, je natolik silné, aby mohlo být dnes i v budoucnu jakkoli deformováno a znehodnocováno. Je to ona nesmírná lidskost, s níž byli obětovány miliony pro životy druhých. Lidskost, která naplno vyvěrá také prostřednictvím Májových hvězd. (23.03.2014)

Lehké příběhy jako radost z konce války, idealizovaná oslava osvoboditelů a zároveň trochu smutku z tolika zmařených životů. Kladem je, že to není komunistická agitka. Záporem je velká jednoduchost až romantická naivnost, popřípadě velká nevěrohodnost vyprávěných příběhů. V prvním příběhu pracovně velmi vytížený sovětský generál (Alexandr Chanov) se místo spánku věnuje malému zvědavému klučinovi Dušanovi (Michal Staninec). Přímo z něj srší nadšení z příjezdu rudých osvoboditelů. Ve druhém příběhu vzniká romantická chvilková láska mezi učitelkou Janou (Jana Brejchová) a poručíkem Rukavičkinem (Vjačeslav Tichonov), velitelem ženistů, Ve třetím příběhu přeživší osvětimský vězeň Novák (naprosto nevěrohodný Miloš Nedbal) zažívá bezmoc, když udatný tankista Aljoša (Leonid Bykov) za cenu ztráty vlastního života zneškodňuje německého zákeřného ostřelovače z Novákova původního bytu. Ve čtvrtém příběhu pak řidič tramvaje (František Kreuzmann) nechává na velké naléhání cestujících řídit svůj vůz hrdinného vojáka (Nikolaj Krjučkov), v civilu také tramvajáka. Další zajímavé postavy: Dušanovi ochotní rodiče (Jana Dítětová a Zdeněk Dítě), svědomitý řídící učitel (Ladislav Pešek), majitel domu (František Vnouček), kterého jako správného kapitalistu zajímal jen majetek, průvodčí v tramvaji (Otto Motyčka), a cestující v tramvaji (Marta Májová, Václav Trégl, Karel Effa a Jiřina Bohdalová). (31.05.2011)

Pro mne jednoznačně šok. DVD jsem zakoupil v Levných knihách, které jej vydaly ve své edici - Filmy patří lidu. Z této edice jsem již viděl nejeden ,,skvost" z padesátých let a proto jsem od tohoto snímku čekal prosovětskou agitku na téma osvobození. Už jen ten název - Májové hvězdy... Nastalo však milé překvapení. Snímek je složen ze čtyř povídek, které se sebou nesouvisí, ale jsou velmi nenuceně propojeny, takže tvoří celistvý příběh. Již u té první jsem se podivoval nad zručným vykreslením postav a tím, že jsem se nechal dojmout. Druhý příběh s Janou Brejchovou mi definitivně otevřel oči a já jsem pochopil, že májové hvězdy jsou o něčem jiném než jsem čekal... Prakticky je zde obsaženo vše. První povídka je dojemná, druhá romanticko - poetická, třetí s dávkou napětí a čtvrtá vtipná. Seděla mi příjemně zvolená hudba i kupodivu sympatičtí ruští herci.... Zkrátka, jsem ohromen. Nenechte se zmást tupým popisem obsahu, který navíc proti všem zvyklostem řadu point vyzradí.... Ano. Jistě by se dalo filmu lecos vytknout - rudoarmějci vždy ve vyžehlených a čistých uniformách, poválečné tatrovky v úvodních záběrech na projíždějící kolony Rudé armády atd.. Navíc film měl asi hlavně sloužit k utužení přátelství mezi ČSSR a SSSR.... Vezmu - li to ale z té lidské stránky, tak jak na mne snímek zapůsobil, nemohu jinak než dát poctivé 4 rudé hvězdy! Ten film je opravdu o májových hvězdách, jen to -m- je malé. * * * * (23.11.2011)

Moc dobře jsem věděla, proč jsem Májové hvězdy nechtěla zařadit do edice Filmy patří lidu. Zdejší kritika je tedy na místě. Ale starého psa novým kouskům nenaučíš. Čili vysvětlit pánům producentům, že pouhá skutečnost koprodukce ČSR a SSSR rudý film nedělá, je asi tak stejně platné, jako si stát za svým, že Jana Brejchová není hlavní hvězdou a na obálku nepatří. Další důvod byl ryze pragmatický - film už před rokem 2011 byl poměrně dobře dostupný a v zahraničí na DVD vyšel. Logicky měla mít přednost Nevěra jako pokračování Botostroje, který se stal ikonickým filmem řady, ale uhájit si už jen tento titul mělo za následky dehonestování celé myšlenky edice. Takže výsledným DVD (nejen) s Májovými hvězdami je přesně ten výrobek, proti kterému se mělo bojovat. Disk je holý, je pouhou digitální VHS, grafika přebalu i potisku se snaží jen marně parazitovat na prvních titulech řady. V citátech na vnitřní straně krabičky se nedozvídáme nic zvláštního, nejdůležitější sumář na zadní straně více řeší osudy pozdějších emigrantů. Kdo chce kam, pomozme mu tam. ___ K filmu samotnému jen tolik, že Aškenazyho mozaika na téma květnových dnů roku 1945 zapadá směle do lyrických tendencí českého filmu, ale jednotlivé povídky netvoří natolik sevřené dílo, aby se daly považovat za sugestivní nadčasový skvost. Dětské herectví plné naivizmu vévodí první části, která se přelévá do neutěšených pubertálních emocí a ty zas jen tvrdě narážejí na syrovou miniaturu vězně z koncentračního tábora. Závěrečnou lidovou frašku v tramvaji sice ocením skrze množinu dříve populárních herců v malých rolí, ale tuto je potřeba brát zdaleka s největším nadhledem. Protože kdykoli bude nějaký český řidič tramvaje v Moskvě, určitě se dočká stejně otevřené náruče jako tento Sovět v Praze. (01.08.2013)