Režie:
Guy RitchieKamera:
Philippe RousselotHudba:
Hans ZimmerHrají:
Robert Downey Jr., Jude Law, Noomi Rapace, Jared Harris, Eddie Marsan, Kelly Reilly, Stephen Fry, Rachel McAdams, Paul Anderson, Thierry Neuvic (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Dosud se všichni domnívali, že genialita Sherlocka Holmese je jednoduše nepřekonatelná. Nyní se ale objevil nový nadaný kriminalistický mozek. Je jím profesor Moriarty, který dokáže z hlediska intelektu Holmese dostihnou. N=avíc má absolutní cit pro špatnost a ztrátu svědomí. To jsou vlastnosti, které by mohly slavného detektiva porazit. Brzy je nalezen mrtev korunní princ Rakouska a zdá se, že spáchal sebevraždu. Sherlock ale nabude podezření, že se jednalo o vraždu spojenou s mnohem zlověstnější záhadou zkonstruovanou právě Moriartym. Stopa vede do podzemního pánského klubu, v němž Holmes zapíjel svobodu s doktorem Watsonem. Zde se Holmes seznámil s cikánskou kartářkou, která může odhalit mnohem víc, než je ochotná prozradit. (TV Nova)
(více)Videa (5)
Recenze (1 604)
Ritchie to uhrál jen tak tak. Dvě třetiny jeho sequelu jsou zase blábolivá slabota. Prázdné plky, zbytečné postavy, samoúčelné frajeřinky. Po hodině jsem si přál jen konec těch honibrckých dialogových kejklí a brzkej třetí díl, kde proběhne dvojitej coming out a kluci se spolu konečně pomilujou a nebudou iritovat neustálým verbálním žonglérstvím. Radši se hecnou k upřímný akci. Downey je v téhle roli vesměs trapný a i přes řemeslnou kvalitu a absenci vyložených failů mě tahle série od první minuty jen nudí. Během lesní palby se ale leccos zlomí. Audiovizuální masakr zažene film k temnějšímu a osudovějšímu finále, kde vcelku funguje pátrání a hlavně i teatrální klání mezi Sherlockem a Moriartym. Ani povedená tečka nicméně nezakryje zbytečnost a snadnou zapomenutelnost dobré půlky stopáže. ()
Jednotka bola prvá, to je fakt a fungovala lepšie v tom čo je Sherlock Sherlockom a to kvalitná detektívka. A predsa tá dvojka mi nejak rýchlejšie ubehla i keď vadilo, že Noomi len tak kukala čo sa deje okolo (scenár ju šetril s dialógmi až to pekné nebolo) a Jared tiež nejako neoslnil civilnejším prejavom (Mark bol predsa len lepším záporákom). Dôležité je, že vtípky, chémia a spomaľovačky fungujú na jednotku i tentokrát a to je základom Ritchieho Holmesoviek takže pod 4 nejdem aj keď mi bolo šum a fuk o čom sa niekedy bavia. ()
Kdokoliv tvrdí, že je Sherlock Holmes: Hra stínů nedivácký film, asi nikdy žádný nedivácký film neviděl. To už bychom mohli za nedivácký film považovat asi úplně každé dílo, které si trochu víc, než je obvyklé, pohrává s rozvržením syžetu a fabule, ať už tak činí naprosto zbytečně, jako třeba v The Social Network, nebo to má naopak určitou funkci, jako třeba v Občanu Kaneovi. Hra stínů samozřejmě naprosto ve všech ohledech odpovídá postupům uplatňovaným Hollywoodem již několik desetiletí, Hollywood ostatně málokdy vyprodukuje něco, co by se tamější tvorbě výrazněji vymykalo, a tento snímek není žádnou výjimkou. Divák se konec konců dočká odpovědi na všechny své otázky (ne, že by to bylo v Hollywoodu nutností, to není, jen reaguji na domněnky o nediváckosti filmu). To pochopitelně neznamená, že je scénář bez chyb a nikde nedrhne. To bohužel také ne. Hlavně u postavy cikánky (Noomi Rapace) je cítit, jak moc je její postava v celém filmu nadbytečná a "uplatnění" se dočká až v samém závěru - do té doby má sloužit jen jako potěcha pro oko mužského diváka. ()
Ajaj - leden a hnedle taková palba? Co lepšího ještě letos v kině uvidím? Bojím se, že toho už moc nebude (komiksárny nepočítám)..! Jestliže mě jednička těžce zklamala, dvojkou Sherlocka si Ritchie rozhodně napravil reputaci. Sice ze sebe asi definitivně udělal komerčního režiséra (Hra Stínů je na míle vzdálená jeho starší tvorbě), ale kupodivu to vůbec nevadí. Okamžitě chci další nášup, protože jestli v něm opět bude tolik dechberoucí akce, vtipu, Downeyho charismatu a úžasných zpomalovaček, bude to zase pecka. Takhle spokojený jsem z kina naposledy odcházel snad z Monstra. ()
Galerie (102)
Zajímavosti (55)
- Film byl natočen na motivy příběhu sira Arthura Conana Doyla "Poslední případ" (v originálu "The Final Problem"). Odkazuje však i na jiné povídky, např. "Znamení čtyř", "Údolí strachu", "Umírající detektiv" a další. (Mr.Hudson)
- Herečky Sophie Marceau, Audrey Tautou, Penélope Cruz, Juliette Binoche, Virginie Ledoyen, Eva Green, Marion Cotillard a Cécile de France byly zvažovány pro roli Sim, než ji získala Noomi Rapace. (Linkyc)
- Když profesor Moriarty (Jared Harris) ve své pracovně podepisuje věnování vlastní knihy, Holmes (Robert Downey Jr.) si prohlíží popsanou tabuli za jeho zády. Je zde znázorněn Pascalův trojúhelník, tj. schéma pro určení vlastností kombinačních čísel a jejich využití směřující k binomické větě. (calculus)
Vadí divákům spíš složitý scénáře, nebo jednoduchý scénáře? Kdejaký snob nejspíš odpoví, že složitý, a proto musí být každý scénář jednoduchý. Tenhle názor je oblíbený hlavně mezi těmi, podle nichž nejsou mainstreamový filmy zrovna dvakrát chytrý, nicméně podle mého je problémem spíše jednoduchý, prostý a monotónní scénář než informacemi, jmény, čísly a vztahy nabitý děj, v němž se sice nikdo moc neorientuje a máločemu rozumí, ale alespoň to rychle odsýpá. Sem patří i druhý Sherlock Holmes, kterýho bych rozhodně nepodceňoval, dokonce mám takový až konspirační podezření, že nikdo na světě vlastně přesně nechápe, co která postava sleduje a jaké jsou vztahy mezi důsledky a příčinami jednotlivých scén, k čemuž ovšem přispívá i to, že scénář čerpá částečně z logických dedukcí Sherlocka a částečně z nelogických zásahů shůry. Každopádně na nějaký globální úrovni je druhý Sherlock Holmes možná přiblblá bondovská tour po starým kontinentu, nicméně v detailech a jednotlivých dialozích to je neskutečně složitý, zamotaný a promakaný dílo. Takový jsou ale všechny filmy Ritchieho. ____ V sequelech musí být údajně všeho víc (akce a triků a kdečeho), a jelikož je „všeho víc“ de facto totéž co iracionální bordel, hrozilo, že druhý Sherlock Holmes provede totéž, co Doyle na začátku 20. století, který se tehdá kvůli náhlé a nečekané smrti několika blízkých odvrátil od chladně racionální Holmesovy logiky k okultním příběhům profesora Challengera a sám prováděl spiritualistické seance. Něco takovýho je ale doma spíš v romantických a hororových příbězích, nikoliv u Sherlocka pověstného svým metodickým a logickým uvažováním. Naštěstí se tak nestalo a druhý Sherlock žádné známky mysticismu nejeví. Odsud je i zřejmé, proč jsou výtky vůči slabšímu záporákovi, profesoru Moriarty, trochu nespravedlivý - detektivnímu dílu nikdy nejde o vylíčení vraždy a psychologii zločince, nýbrž o detekci a práci vyšetřovatelů. ____ Druhý Sherlock je tedy pořád hodně logický dílo, a jestli je nějaký obor blízký logice, chcete-li matematice, pak to je hudba (není náhodou, že náš nejvýznamnější post-analytický logik Jiří Raclavský zároveň skládá), která tu hraje velevýznamnou roli. Druhý Sherlock Holmes je vlastně hudební film, jelikož s každou lokací je spojena nějaká hudební forma či nástroj: v Londýně to jsou dudy, ve Francii Don Giovanni, v Německu Schubert a ve Švýcarsku Straussův valčík (byť dudy patří spíš do Skotska, Don Giovanni do Vídně nebo k nám do Prahy, Schubert byl Rakušák a valčík nemá v zemi kravských zvonců co pohledávat). Ono Zimmer má takový renomé, že se jím využívané signifikantní nástroje často objeví přímo ve filmu, třeba obří varhany Davyho Jonese ve třetích Pirátech nebo elektrická kytara v Rangovi, ale tenhle film udělal podle všeho ještě o krok dále, protože tu hudbu zapojuje dost razantně přímo do děje. A co říct k těm slovenským Romům, který Zimmer do projektu zapojil? Asi to, že v tom následuje krédo Zdeňka Pohlreicha, který taky propaguje vaření z lokálních surovin namísto globální mcluhanovské vesnice. () (méně) (více)