Sherlock Holmes: Hra stínů

Podobný "upgrade" jako z jedničky na dvojku Pirátů: Postavy schematicky poletují z A a do B a po chvilce je vlastně jedno, co se na plátně odehrává. Celá účast diváka se dá charakterizovat přítomností postavy cikánské věštkyně Noomi Rapace: I ta se filmem jen tak prokouká a téměř promlčí, protože nemá pražádný prostor k řádnému nahlednutí celému detektivnímu pátrání pod pokličku, natož odhalování indicií. Ritchie valí na plátno jednu zpomalovačku za druhou a zahlcuje omamnými vizuály, ale jako vypravěč příběhu, který strhne, selhává. Zbývá série schematických honiček se zaměnitelnou choreografií, průběhem i vyústěním, na jejímž konci přetrvává hořký pocit, že doyleovský arcidémon Moriarty si rozhodně zasloužil mnohem důstojnější duel. 5/10 [Londýn, 6/12/2011] (11.12.2011)

|| Scenár: Kieran Mulroney, Michele Mulroney / Podľa námetu: Arthur Conan Doyle | Hudba: Hans Zimmer | Produkcia: Joel Silver, Lionel Wigram, SUsan Downey, Dan Lin | Distribúcia: Warner Bros. Pictures | Štúdio: Village Roadshow Pictures, Silver Pictures | Rozpočet: 125 miliónov $ | Tržby: 534,848,418 $ || Teraz, keď je už na svete paralelne s americkou filmovou sériou aj novodobé britské seriálové prevedenie, majú Ritchieho Hry tieňou neobyčajne ťažkú prácu ustáť kritiku a podržať si sympatie fanušíkov asi najobľúbenejšieho detektíva fiktívného charakteru. Tá z kráľovstva mu totiž šlape poriadne na päty. Svojou celovečernou štruktúrou má obrovský priestor na prehĺbenie charakterov a vzťahou, a svojské zasadenie do súčastnosti robí dielo divákovy bližším a chápateľnejším. Je veľmi pravdepodobné, že Ritchieho autorská skupina britskú verziu neprehliadla, a pobrala z nej malinké esencie, ktoré sú poznatelné síce len máličko v Tieňohre, ale v porovnaní s filmom z 2009 sú cititeľné. Naopak, seriál s Benedictom Cumberbatchom v hlavnej úlohe z 2010 je dielom vo vlastnom vesmíre, neovplyvnené predošlími spracovaniami. Pravdepodobne ani jeho vznik nebol vyvolaný kôli Ritchieho úspechom, nato boli štrukturálne a prevedením príliž nápadité a šikovné, aby boli vytvorené behom roka. Mimo toho je ale Sherlock Holmes: A Game of Shadows pre mňa lepším dielom od Ritchieho než jednička. Všetko klape, film má tempo, napätie, hudba ladí do filmu neuveriteľným spôsobom (ajkeď Zimmer buď nevedel v akých častiach európy sa budú jednotlivé hudobné formy objavovať, alebo dávajú ešte zložitejší dôvod, prečo sa Don Giovanni hraje v Paríži, a videňský valčík vo Švajčiarsku - tento zámer som neodhalil - no zámer to určite je, pretože motívi sa objavujú pri nástupe jednotlivých miest). Každopádne, choreografia bitiek, akčných a spomalených scén je šikovná, a určite som sa nenudil, ako sa to viackrát stalo u jedničky. Ale nakoniec, a to sa nestíham opakovať: Každý dojem z filmu závisí od aktuálneho fyzicky-psychického stavu diváka. Dnes som bol v pohode, zajtra už možno nie :) (05.05.2012)

Tony Stark s lulkou alias Sherly Sólista je tam, kde ho producentská konta vidí nejraději - zpátky v akci! A to slovo AKCE bych několikrát podtrhl, protože přestřelky olovem mají po celou dobu navrch nad těmi verbálními a hlavně vyšetřováním (!), což pro mě u krále dedukce a chodící Wikipedie znamená docela závažný problém. Guy Ex-Ciccone může naklást vypečených slow-motion scén kolik zábavný průmysl ráčí, ale já toužím s geniálním mozkem rozplétat případ a ne otupěle sledovat exhibiční křepčení Jacka Sparrowa a jeho kohorty po Evropě. Jednou to tolerovat lze, podruhé člověk zjistí, že si na to zvykne ztěžka.. Navíc hlasitě volám po exhumaci Blackwooda Stronga, neboť profesor Moriarty oplýval charismatem moučného mola, nicméně tohle bych přičetl na vrub scénáristům. Ti totiž ve své kulhavé invenci hravě zvládli udělat z vysoce inteligentní hackerky prababičku boxera bez rukavic Mickeyho O´Neila, která má za úkol jen mlčet a očima hltat slova nabubřelého excentrika, co nechal housle v zastavárně. No nic, aspoň že otazník za nápisem END naznačil, že psa z Baskervillu a peníze v diváckých šrajtoflích čeká v brzké době společný osud - utracení.. A mimochodem, byl jsem snad jediný, kdo si všimnul toho jemně erotického jiskření mezi Holmesem a Watsonem? Mám pak za to, že svatba byla jen maškaráda a paní Watsonová je lesbické orientace. Jinak by přece neodvracela zrak od ztělesnění kalokagathie - nahého Mycrofta Holmese.. (23.05.2012)

Ke Hře Stínů můžu s klidem říct, že mě skutečně neskutečně bavila. Sice Ritchieho představa slavného anglického detektiva není jako přes kopírák toho z knížek, ale své kouzlo rozhodně má. Líbí se mi ten vykreslený obrázek staré Anglie, kdy mazaný profesor místního školského ústavu kuje pikle světového formátu a míní si mastit kapsy svého tvídového saka prodejem smrti. Nejlepší scéna byla pro mě ta v lese, zpomalé záběry odletujících třísek, lámajících se stromů, letících střel, výrazů všech zúčastněných nebo Robert a jeho přetěžká zranění. V porovnání s ním se může jít takový neustále zkrvavený Bruce Willis ve svých Pastích zahrabat. Je zde sice hodně scén těžce, ale opravdu těžce nadsazených, ale tohle já neřeším ... bylo to fajn. (25.05.2014)

To je ale překvapení... Po na půl digitálního plynu sunoucí se jedničce přichází Guy Ritchie s dost možná nejvyzrálejším filmem své kariéry. Sherlock Holmes se poučil snad ze všech chyb, které v prvním díle nasekal a nastavený koncept dotahuje takřka k dokonalosti. Dedukce a od toho se odvíjející působ dávkování informací a vlastně vyprávění obecně jsou vysloveně labužnická záležitost (a pro tentokrát si v ničem nezadá s minimálně prvním dílem televizního Sherlocka), digitální efekty šly pro tentokrát do ústraní a plní čistě doplňující efekt a lehký steampunkový nádech technických udělátek drží Sherloka přesně na hranici braku, který ještě není směšný, ale naopak působivý. Navrch neodolatelný bondovský feeling a jeden z nejlepších záporáků od... No nenapadá mě :) Šachové finále je epické. Ritchie přesně chápe podstatu předlohy (její kladné i stinné stránky - oživení Sherlocka na nátlak fanoušků) a jednotlivým momentům dává přesně tu přidanou hodnotu, kterou v danou chvíli potřebují. Tu zatlačí na dramatickou notu, tu zabrnká na emoce.. A tu všechno shodí na absolutní a absurdní frašky. Na poslední chvíli nejlepší divácký zážitek letošního roku, o to překvapivější, že se zrodil tam, kde bych ho nečekal ani omylem... (10.01.2012)