Chytrost má děravé šaty

Říkala jsem si, jakou reakci by dnes vzbudilo natočit pohádku s orientálními motivy, kde dívky nosí roušky, hrdinou je sultán, který vlastní harém, a lidé tam vzývají Alláha. Asi by se rozproudila internetová bouře, jakouže indoktrinací a muslimskou propagandou to zase ČT krmí naše nebohé děti. V roce 1974 však ještě nikoho nic takového nenapadlo, Preissová byla divukrásná a vpravdě pohádková a Petr Štěpánek velmi pohledný muž. Takže jsem se těšila, jak si užiju tuhle studiovou cestu do dávné Arábie…  A místo toho jsem dostala stupidní příběh, kdy se z neznámého důvodu sultán mstí nebohému (dobře, trochu velkohubému, ale to není zločin) kováři, znemožňuje jemu i dalším obživu a pak ho zlotřile testuje, jestli pořád ještě bude mít nezaměstnaný kovář dost peněz na večeři, jak sliboval. Ten příběh není jen hloupý, ale je zákeřný a morálně zkažený. Pokud by pohádka měla mít morální ponaučení, tak tohle zní leda: „Když si bohatý, můžeš si dělat, co chceš. Když si chudý, můžeš se z toho jen snažit vykecat.“ Za poťouchlé skutky čeká boháče odměna v podobě krásné dívky – která se zařadí k dalším, nyní už okoukaným, holkám z harému. Pracující třída se může radovat, že nepřišla o hlavu a získala místo sluhy. ….  Ne, tahle pohádka není jen blbá, ona je i zlá. SHRNUTÍ: Kterak si sultán z nudy rozšířil harém i služebnictvo a ještě se zadarmo najedl na úkor řemeslníka. (16.05.2023)

Klasická orientální studiovka na provařené a milionkrát omleté téma moudrého (ne až tak, podle mě) panovníka, který v přestrojení chodí mezi lidi a tam páchá všelijaké legendární skutky. Převlečenému vladaři padne do oka půvabná dcera kovářova (metaforicky, ne, že by mu vyvrátila bulvu) a z čiré lásky nepřijde, v záchvatu podivných pochodů, které z nedostatku vhodnějších termínů nazvěme myšlenkami, na nic lepšího, než vymýšlet další způsoby, jak jejímu otci znemožnit, aby si vydělal na večeři. Pravda, kovář se neprozíravě chlubil, že na večeři si vydělá vždy. Záhadou pro diváka zůstává jen to, proč kovář, který měl bohatě vybavený dům, nepochybně dílnu, dceru, kterou mohl hýčkat jako princeznu, žil de facto z ruky do huby. Lehce nadhodnocuji, ale Afra a Vladař jsou tak půvabný ústřední pár, že bych si jiné hodnocení do smrti neodpustila a musela bych si sama zafackovat uši do hlavy. (22.10.2013)

Pohádka-podobenství zjevně inspirovaná TISÍCEM A JEDNOU NOCÍ nepostrádá lehký půvab, který byl do něj vložen scénářem a nápaditou režií. Lehce nahozený příběh dává vyniknout páru Štěpánek - Preissová, pro nějž ostatní dotváří tu lehkost, v níž se skrývá hluboká moudrost a lidská procítěnost. Přetavení orientálního tématu do českého prostředí je citlivé, mimořádně dobře zvládnuté a naše - tehdy československé - prostředí kultivující. A osvěžující. (28.05.2023)

Československá televizní pohádka z orientálního prostředí, kde se vladař P. Štěpánek převlékl do chudého oděvu, aby lépe poznal náladu ve společnosti. Během poznávání života obyčejných lidí narazí na vychloubačného kováře (Z. Dítě), který tvrdí, že za každých okolností dokáže za každý den vydělat alespoň 5 dirhamů, aby si mohl koupit honosnou večeři. Převlečený panovník se schází s kovářem každý den, přičemž mu mezitím klade překážky pro provoz jeho řemesla a znemožňuje výdělek, a sleduje, jak si s novou situací poradí. Atraktivitu této pohádky notně zvyšuje půvab kovářovy dcery Afry v podání jedné z našich nejpůvabnějších hereček J. Preissové, do níž se monarcha ihned zamiluje. Pod úspěch a zdar této pohádky se značně podepsal nepřehlédnutelný a přirozený herecký výkon pana Dítěte. V závěru je utajovaná totožnost vladaře odhalena a moudrost a vynalézavost kovářova odměněna funkcí šáhova rádce a jeho dceru pojal za manželku. V menší roli vladařova vezíra se ukázal O. Brousek st. Orientální pohádka paní režisérky V. Janečkové a její zpracování mě zaujalo a domnívám se, že tuto pohádku mohu zařadit mezi ty nadprůměrné. (12.11.2022)

Pohádku jsem si zapamatoval i po cca 20 letech. Její předností je jednoduchý námět a krátká stopáž. Vladař (velmi dobrý Petr Štěpánek) se rozhodne jít v přestrojení mezi lid (něco jako Jiřík z Poděbrad). Potká kováře Básima, zamiluje se do jeho dcery. Básim ho pozve na velmi drahou večeři. Vladař je udiven a špičkuje se Básimem, jestli dokáže uspořádat stejně drahou večeři i další den. Samozřejmě, že vladař mu svými nařízeními hází klacky pod nohy a snaží se Básima dostat do úzkých. Jako první zakáže kovářskou činnost, Básim je ovšem vychytralý... Poznámka 2018: Nevím, odkud tento příběh pochází, ale pokud vystihuje orientální mentalitu, tak to potěš pánbůh. Vladař ani Básim se neštítí skoro ničeho, aby dosáhli svého nicotného cíle a uspokojili svoje ego. (07.01.2018)