Jak jsem strávil tohle léto

Dva muži a několik soudků jemně nasolených ryb aneb Ай, чукотка, до чего ж ты холодна. 1) Spoiler. Dva muži představují dvě generace Rusů, odlišné, jak jen možno. Starší Sergej představuje autoritu, přísné až asketické zodpovědné plnění povinností. Mladý nezkušený Pavel má jiný přístup k životu i k práci. Svému staršímu druhu nerozumí, spíše se ho obává. Lehké náznaky jakési snad až šikany ze strany Sergeje Pavel nedokáže ani přijmout, ani odmítnout. Poté, co Pavel zatají zprávu o neštěstí Sergejovy rodiny ve snaze nebýt poslem špatných zpráv a nerozhněvat si parťáka více, než svým laxním přístupem k práci již učinil, situace se začne zhoršovat. Pavlovo jednání nabývá psychopatických obrysů, racionální uvažování mizí a nastupuje svět paranoidních představ. V tomto bodě mi film připadá poněkud nevěrohodný. Očekával bych, že na podobné mise jsou vysíláni lidé dostatečně psychicky odolní._____ 2) Velmi mě zaujaly dlouhé statické záběry, krásně podtrhující atmosféru. Ve filmu se moc nemluví, dokonce se tu toho ani moc neděje a přesto by se napětí dalo krájet. Některé momenty se mi zaryly do paměti a těžko se jich budu zbavovat._____ 3) Velmi výstižně popsal duchovní background hrdinů filmu komentátor Radko****._____ 4) 38letý režisér a scénárista Alexej Petrovič Popogrebskij točil film chronologicky. K tomu Dobrygin (Pavel): Максимум – могли перескочить через одну сцену. Я не смотрел ни одного плэйбэка, я не видел ни одной картинки – не было никакого самолюбования. Я только играл и чувствовал – так или не так._____ 5) Pro 24letého Grigorije Dobrygina byla role praktikanta Pavla filmovým debutem, velmi podařeným, nutno podotknout. Однажды ко мне заходит Попогребский и говорит, что нужно будет немножко сойти с ума. И я сошёл. Дня на три я действительно сошёл с ума._____ 6) Natáčení začalo na polární stanici Valkarkaj na Čukotce (6 hodin jízdy terénním vozem z Peveku, nejsevernějšího města Ruska, 4 700 obyvatel) v červnu, kdy slunce v lokalitě prakticky nezapadá. Nejdelší natáčecí den tak trval až 23 hodin. Oceán byl tehdy pokryt ledem. Když o tři měsíce později natáčení končilo, všude ležel čerstvý sníh a začal se tvořit nový led. První sníh napadl 3. srpna. Průměrná teplota onoho parného léta byla 5 stupňů nad nulou. (19.05.2014)

Film má výborný rozjezd a hudební doprovod u Pašových skotačin se mi moc líbil. Snímek exceluje především zachycením zpustošené a nehostinné krajiny. Příběh je už na tom bledě, respektive jeho vývoj, který se zvrhne v nepochopitelné drama a nelogické + zmatené chování hlavní postavy tomu nasazuje korunu. (6/10) [MFFKV 2010] (12.07.2010)

Pustina je vždycky těžká na psychiku, ať už ve dvou nebo ve skupině, po čase přijde ponorková nemoc, lidi si začnou lést na nervy. Jak říct nepříjemnou zprávu člověku, se kterými mám napjaté vztahy a který se začíná chovat podivně? Na ostrově, ze kterého se bez pomoci z venku není možné dostat? Jak zareaguje? (10.02.2015)

Dej do ruky flintu dvěma magorům a nech je, ať si hrají na druhou světovou. :-)) Film začíná hodně pomalu, dokonce až tak pomalu, že jsem měla chuť ho vypnout, nicméně nakonec jsem vydržela a dočkala se mikrodramatu dvou opuštěných osamělých chlapů. Nejdřív se chová jako blbec jenom mladý Paša, ale nakonec se ukáže, že je to nakažlivé a tak se k němu zmateně přidá i rozvážný Sergej. Nejspíš jim jdou ty širé pochmurné arktické pláně na hlavu. Film to snad není úplně špatný, co nám chtěl autor říct, jsem nakonec kupodivu pochopila, ale podruhé bych to už nedala. Je to zbytečně dlouhé a příběh sám je zpola vykonstuovaný, takže nejvíc zaujme kamera a pochmurné záběry na šedivou polární přírodu. To je ale málo, tohle vidíme v každém druhém neamerickém filmu. (06.05.2015)

Rozhodni se, spolehni se. Každé nové ráno, každý nový den. Robinsonáda obklíčena trochu jiným pohledem. Polidštění panenské přírody stahuje mrazivost i podstatu já čistým mlčením osamělosti ve vizuálně planoucí tkáni. Mentor a žák. Zkušenost a lehkovážnost. Pronásledovatel a pronásledovaný. Světlo rutiny rozeklané v pólu veršů pustinných, plání nehnutých. Zurčivá strohost psychologického úpatí. Zapadlý vzkaz v polozapomenutých rukách fotogenických exteriérů, charismatické útočiště Grigorije Dobrygina. Cesta je volná, povinnost si umanula, nerozvážnost usmýkala. (08.02.2015)