Ironie osudu aneb Rozhodně správná koupel

Pro našince je to celé takové divné a těžko pochopitelné. Někdo, kdo nikdy nebyl v bani může být překvapený scénou ze sauny, kde se nalévají alkoholem. Jinak na nový rok je v Moskvě a Leningradě snad každý totálně našrot, kolem čehož se koneckonců celý film točí a ještě z toho vyždímá romantickou zápletku jak stehno.Je to celou dobu takové rusky roztomilé a člověk se od toho nemůže odtrhnout. Pominu to, že si v té době létají tam a sem, jak se jim zachce (asi byly letenky tak levné, nebo vydělávali tolik peněz) a naopak kvituji vtípek o stejných panelácích a stejně pojmenovaných ulicích. Jako takovou lehce bizardní zajímavost doporučuji, ale pokud je váš nejoblíbenější film Avengers, bude to na vás asi moc pomalé. (13.01.2020)

Film jsem viděl ještě jako pubescent někdy koncem 80 let a to více méně náhodou, protože sledovat tehdy ruské filmy nebylo opravdu" in".Leč ve mě ten film tehdy zasel jakési semínko, že ne vše ruské musí být nutně špatné. Dnes už to vím a ruské filmy sleduji jako každé jiné, ale tento film se mi nějak zadřel pod kůži, svým originálním nápadem s obyčejnou záměnou naprosto stejných domů a bytů, jenž se ovšem jeden nacházel v Moskvě a jeden v Leningradě a z toho následně plynoucích omylů, trapasů, nedorozumění, ze kterých se vyklubala velice povedená komedie s v hlavní roli hrající krásnou polskou herečkou Barbarou Brylskou.Opravdu velice dobrá inteligentní komedie a já dávám bez uzardění za 5 hvězdiček. (10.04.2007)

Mezi Moskvou a Leningradem je jen jedna pořádná kalba v lázních, kde se pije vodka z půllitrů na pivo (pravda, to jsem ještě nikde neviděla) a pak se jede vyprovodit Pavel na letiště... Barbara Brylska je tu kouzelná, moc hezky se mi na ni dívalo. Celkově spokojenost, mám jen dvě malé připomínky, tou první je skutečnost, že tu není mužský v charismatické kvalitě A+ (jako je právě Barbara za něžné pohlaví) a tou druhou je délka filmu. (06.03.2020)

Film vypráví příběh muže středního věku, který těsně před Novým rokem chodí pravidelně s přáteli do lázní v Moskvě, tentokrát se ale v lázních opije při připitích na své zásnuby a odletí místo svého přítele do Leningradu. Tam se nechá odvést do svého domnělého bydliště, avšak jak velké je jeho překvapení, když zjistí, že v jeho „bytě“ bydlí cizí žena… Ironie sudby je romantickou komedií plnou zmatků a (ne)dorozumění, které se odehrávají (víceméně) v průběhu jedné noci v jednom bytě, takže hlavní důraz je kladen na herecké výkony a proměnu vztahu postav během jejich krátké známosti. Naďa a Žena musí v průběhu noci urazit v poznání toho druhého dlouhou cestu, aby si nakonec padli do náručí. Dozvídáme se o nich různé intimní detaily, telefonáty a návštěvy podsouvají naraci kupředu nebo do ní přináší náhlé zvraty. Všeobecně výkon Brylské a především Mjagkova v hlavních rolích je dominantním kladem celého filmu. Škoda jen, že Timur Bekmambetov nedopřál dvojici ve svém spektakulárním pokračování naleznutí klidu v manželství. (23.01.2011)

Není to typická romantická komedie, ty jsou vtipné a oddechové; tady člověk tři hodiny zírá jako přikovaný do zasněženého sovětského sídliště a pomalu se seznamuje se dvěma nenápadnými třicátníky. Film má vypracovanou kompozici plnou různých paralel: na minimalistickém a realistickém základě staví mírně výstřední příběh plný absurdních motivů, podobně jako se v šedých sídlištích a šedých životech dvou třicátníků objevují různé nečekané a absurdní situace. Některé scény se několikrát opakují - jedny v nezměněné podobě (Žeňa musí pořád vysvětlovat, jak se octnul v Leningradě) a jiné s novými verzemi získávají nový, skoro symbolický význam (schovávání Ipolytovy fotografie; Žeňovo vystupování v roli Ipolyta; nejprve lázeň Žeňova, potom Ipolytova). Hudba jemná, herecké výkony výborné, zvláště Andrej Mjagkov si mě okamžitě získal. Nejvíc mně utkvěla scéna, kdy se snaží vecpat do dveří zároveň s Ipolytem. Tu jsem si zapamatovala z prvního zhlédnutí filmu, což bylo až od druhé poloviny, zdálky a bez titulků v dálkovém autobuse. Tehdy mě fascinovala jeho mladická sveřepost, s níž se dral do dveří. Když jsem film zhlédla s titulky a zjistiila, že jde o 36letého chirurga, nemohla jsem než obdivovat bravuru, s jakou zahrál to, jak vlastními slovy "se teď cítí docela jinak, drzý a odvážný". (01.08.2011)