Ironija suďby, ili S ljogkim parom!
The Irony of Fate, or Enjoy Your Bath!
Irónia osudu
Obsahy(2)
Tak ako každý rok, aj tentokrát sa Žeňa stretáva koncom roka v kúpeľoch so svojimi priateľmi, aby sa očistili od všetkého zlého a privítali nový rok s čistým štítom. Vypijú však trošku viac, ako by im prospelo a tak priatelia Moskovčana Žeňu omylom naložia na lietadlo do Leningradu. Ten, ešte stále nie celkom triezvy, vystúpi a nechá sa odviezť na svoju adresu. Iróniou osudu je aj v Leningrade ulica s rovnakým názvom a na nej stojí presne rovnaký dom. Jeho štandardizovaný kľúč pasuje do štandardizovaného zámku štandardizovaných dverí, za ktorými je byt, zariadený rovnakým nábytkom, ako ten Žeňov v Moskve. A ten byt patrí nádhernej žene... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Není to typická romantická komedie, ty jsou vtipné a oddechové; tady člověk tři hodiny zírá jako přikovaný do zasněženého sovětského sídliště a pomalu se seznamuje se dvěma nenápadnými třicátníky. Film má vypracovanou kompozici plnou různých paralel: na minimalistickém a realistickém základě staví mírně výstřední příběh plný absurdních motivů, podobně jako se v šedých sídlištích a šedých životech dvou třicátníků objevují různé nečekané a absurdní situace. Některé scény se několikrát opakují - jedny v nezměněné podobě (Žeňa musí pořád vysvětlovat, jak se octnul v Leningradě) a jiné s novými verzemi získávají nový, skoro symbolický význam (schovávání Ipolytovy fotografie; Žeňovo vystupování v roli Ipolyta; nejprve lázeň Žeňova, potom Ipolytova). Hudba jemná, herecké výkony výborné, zvláště Andrej Mjagkov si mě okamžitě získal. Nejvíc mně utkvěla scéna, kdy se snaží vecpat do dveří zároveň s Ipolytem. Tu jsem si zapamatovala z prvního zhlédnutí filmu, což bylo až od druhé poloviny, zdálky a bez titulků v dálkovém autobuse. Tehdy mě fascinovala jeho mladická sveřepost, s níž se dral do dveří. Když jsem film zhlédla s titulky a zjistiila, že jde o 36letého chirurga, nemohla jsem než obdivovat bravuru, s jakou zahrál to, jak vlastními slovy "se teď cítí docela jinak, drzý a odvážný". ()
Barbaře to tam sluší, o tom žádná. Filmový nápad to taky není špatný, ale jinak je ten děj příliš kroucený ala "rozkaz zněl jasně - hrdina musí v bytě zůstat za jakoukoliv cenu!" Myslím že takto vlezlý návštěvník by za krátkou chvilku skončil na policejní stanici, nebo s vyraženými zuby před barákem. A ne v klidu a teple v cizím bytě s nebohou majitelkou :) Škoda, dost nevyužitý potenciál filmu z kterýho se rozhodně dalo vytřískat víc. Ale na takové to nenáročné pokoukání o Silvestru to jde. ()
Zažil som množstvo sklamaní, keď som si film, videný v dávnej minulosti, pustil v dnešnej dobe a pozeral sa naň súčasnými očami. Pravdepodobne týmto fenoménom je možné vysvetliť viaceré vysoké hodnotenia, lebo v niekoľkých komentároch sa skrýva poznámočka o tom, že film videl pred mnohými rokmi. Ak by to nebola pravda, musel by som predpokladať, že na 84 % sa poskladali bývalí členovia Zväzu československo-sovietskeho priateľstva. Ja bez najmenších pochybností považujem Iróniu osudu za hlúpy film, ktorý bol naviac zle zahratý a ešte horšie dabovaný. O komédii sa nedá hovoriť ani náhodou a romantika v reáliách "perioda zastoja" má čudnú pachuť. Moje nepochopenie sa absolútne nedotýka práva každého hodnotiť si tento film podľa svojho dojmu. ()
Skutečnost, že i v sovětizované části Evropy, ba dokonce uvnitř samotného impéria vznikala velká díla, není nic překvapivého. Víc než o jednotlivé díly se tu přitom jedná o výrazná jména vyzrálých a pro nezasvěcené až překvapivě tvořivých silných osobností. Komedie, která ve své druhé části prakticky zcela ztrácí své původní žánrové určení, vypráví filmově výrazným, nenapodobitelně osobitým filmovým jazykem příběh rodící se velké lásky. Tato nanejvýš pravděpodobná nepravděpodobnost se vztahuje k lidem, jimž přímo "bijí" jejich biologické hodiny. Víc než poutavý námět sám si přitom naši pozornost podmaňuje téměř mikroskopická autorská, scénáristická i režijní pozornost, se kterou je tento proces, v němž hodiny nahrazují týdny a měsíce, sledován. Vyzrálým uměním světové úrovně překvapuje nejen polská krasavice Barbara Brylska (účinkovala i v české kinematografii zpravidla ve filmech spíše problematické kvality), ale i pro nás prakticky neznámí ruští herci (Andrej Mjagkov jako Žeňa-Jevgenlj-Evžen, Ljubov Dobržanskaja jako Žeňova matka nebo Olga Naumenko v roli žeňovy moskevské snoubenky). Opomenout nelze ani zpěv tehdy mladé Ally Pugačovy (1949) i víc než šťastné užití veršů mladší i klasické ruské moderní poezie (Marinu Cvětájevu vyvažuje vedle jiných neméně zdatná a tvořivá Bella Achmadulina /1937/). A tak nevadí, že ve více než tři hodiny trvajícím filmu ani jednou nezazní slovo "sex", věrohodně působí přelety mezi oběma největšími ruskými městy, a ani to, že touha po štěstí, vůle porvat se o ně s dosud nepříznivým osudem, tuto skutečnost zejména divácky víc než vyváží. LÁZEŇ je nesporně hluboké dílo, nevšední zážitek, klasika, která bere, zdá se, dech i mladší české a slovenské divácké generaci. Toho, čím národní umělec SSSR (v soudobém Rusku se tyto tituly běžně používají a společensky ctí) Rjazanov oslovuje i naši současnost, je zkrátka víc než dost. ()
Konec mizerný, všechno mizerné. Tak zlé to zase nebylo, začátek skvostný, pitka v bášni, poté Žeňův nechtěný let do Leningradu, všude stejné byty, stejné ulice, stejné zařízení, lehká satira na socialistickou architekturu a urbanismus. První díl - jednoznačných pět hvězdiček. Ale druhá část, kterou si už ani tak nepamatuji z mladých let, mě zklamala. Myslím, že slabší byl i český dabing, ale druhých devadesát minut se utápělo v příchodech a odchodech, vedle toho zmatené babky, a zase duchaplné hovory. Nějak jsem si nepochutnal ani na poezii tehdy moderních ruských básníků. ()
Zajímavosti (2)
- Naďu (Barbara Brylska), ktorá bola poľská herečka a neovládala ruštinu, nahovorila Alla Pugačovová, ktorá ale nebola ani uvedená v titulkoch aj napriek tomu, že vo filme navyše zazneli až 4 jej piesne. (Raccoon.city)
Reklama