Pan Wołodyjowský
Pan Wołodyjowski
Colonel Wolodyjowski
Režie:
Jerzy HoffmanKamera:
Jerzy LipmanHudba:
Andrzej MarkowskiHrají:
Tadeusz Łomnicki, Magdalena Zawadzka, Mieczysław Pawlikowski, Hanka Bielicka, Barbara Brylska, Irena Karel, Jan Nowicki, Daniel Olbrychski (více)Obsahy(2)
Poslední film historické trilogie podle románů Henrika Sienkiewicze Ohněm a mečem, Potopa a Pan Wolodyjowski, která se odehrává v 17. století, se postupně věnuje třem velkým válkám, které Poláci vedli proti Ukrajincům, Kozákům a Tatarům v době povstání Bohdana Chmelnického /Ohněm a mečem/, válce proti neporaženým Švédům / Potopa/ a válce proti Turkům a Tatarům, o které pojednává tento film, jehož hlavním hrdinou je plukovník Michal Wolodyjowski, nejlepší šavle Polska. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (57)
Je trochu ironií, že z filmové trilogie považuji tento film za nejzdařilejší a naopak v rámci knižní série za nejslabší. Hoffman dokázal podat stravitelně onu nezáživnou první polovinu knihy mapující hlavně milostné linky mezi postavami a když přešel do válečného prostředí působil film zajímavě, výpravně a hlavně uvěřitelně (narozdíl od Ohněm a mečem). Velké plus má Hoffman za upozadění nesnesitelného Zagloby. ()
Byla by to docela dobrá adaptace skvělého Sienkiewiczova románu, jenže to, co sráží film na kolena, jsou velmi špatně natočené a zahrané bojové scény, a šermířské souboje působí vyloženě trapně. Z filmu musely zmizet některé postavy (zejména mi chyběl můj oblíbenec pan Piwo), ale s tím už se tak nějak musí při adaptacích počítat. Největším kladem filmu je pan Zagloba Mieczyslawa Pawlikowskiho, který jakoby přešel z románu přímo do filmu. Jinak jsou herecké výkony celku ucházející. ()
Vlastenecký patos, teatrální herecké projevy, rytířská láska, masové scény, krásné kostýmy, špičkové šermířské souboje a dvě krásné Polky. I po těch letech si Pan Wolodyjowski uchovává jisté kouzlo a je to i díky atributům, které polský vlastenecký film zdobí dodnes. Ostatně pokud si pustíte Pana Wolodyjowskiho a Ohněm a mečem, nepřijde vám, že oba filmy dělí 30 let. Film o první šavli Polska mě sice nechytil za srdce tolik, jako když jsem ho před x lety viděl poprvé, avšak díky jisté dávce nostalgie jsem se bavil i dnes. 80% ()
Historický kostýmní romantizující velkofilm, s jehož výrobou má polská kinematografie a specielně Hoffman velké zkušenosti. V porovnání s francouzskou tvorbou se bere o poznání vážněji, dialogy mají nižší kvalitu a pokulhává milostná linie. Velkolepé jsou naopak heroizující bitevní scény s davovým komparsem, nicméně v detailu vychází vše podstatně hůř, je to podobné jako v Ozerovových válečných velkofilmech, kde davové scény s vojenskou technikou vypadají impozantně, ale pokud se kamera soustředí na konkrétního vojáka, je výsledek žalostný. Pokud bych měl možnost výběru, pak takové Angelice dám jednoznačně přednost. Celkový dojem: 50 %. ()
Připouštím, že už v době, kdy jsem Sienkiewiczovu trilogii četla, jsem si pana Wolodyjowského nejvíce oblíbila. Navíc jsem v polské televizi zhlédla seriál, který jeho postavu více rozvíjí (asi mi pan Michal trošku evokuje Cyrana, ale to přišlo až později), každopádně, má oblíbená literární postava ožila. Polákům se vždy vytýká patriocismus a patos (za který mimochodem zaplatili za poslední války víc než bylo třeba), ale možná i díky tomu, že ve mně koluje, díky mé babičce Terezce, i polská krev, jsem na to hrdá. ()
Reklama