Prostřeno!

Líbila se vám hvězdná pěchota v pořadu Superstar? Ta přehlídka idiotů, co na sebe chtěla upozornit svým neumětelstvím? Pusťte si Prostřeno a dostanete 50 minut čisté srandy. Někdy ale narazíte i na sympatické soutěžící a tak se pořad stává i docela napínavou show. Chce to ale někdy pevné nervy, zbytnělou dávku altruismu a pochopení pro transsexuály. (24.06.2011)

"Ukliďte a všechno vyčistěte, přijdou hosté a budete soutěžit o 40 litrů". Vadí mi, že interiéry domácností některých soutěžících působí až moc uměle. Chtěl bych to vidět reálněji. Myslím tím, že by mě prostě zajímalo, jestli by tam tak měli uklizeno, když by nevěděli, že má někdo přijít:) Dále obdivuji hezké byty, nebo zrekonstruované domy. A pak že lidi nemaj prachy:) Škoda, že pořad "Prostřeno" vidím jen půl hodiny (i když občas na netu zhlédnu díl celý), protože pak přepínám na seriál "Ulici". Jen občas mě nějaký díl opravdu nadchne, jako se to stalo např. dne 8. 11. 2011. Upoutala mě slečna, která se na první pohled nezdá. Když vařila, tak se neskutečně klepala a byla nervózní. Vypadala jako úplné neviňátko a šokem bylo, když u ní hosté objevili šuplík plný robertků, čemuž se všichni divili:) Nebo díl vysílaný dne 22. 2. 2012 kde vařila mladá holka Veronika, která sice vypadala, jako když pořád spí, ale skvěle vařila. Tím chci říci, že zde v tomto pořadu hodně záleží na tom, jací lidé soutěží. Hodnocení proto průměrné. Jinak ale dobrý nápad zrealizovat tento počin. Myslím, že přesně tento typ pořadu na našich obrazovkách chyběl. (23.02.2012)

Hodnocení se vztahuje ke dvěma dílům. Ti lidi, co se v těch dílech vyskytli, by si víceméně zasloužili facku. Tolik blbých keců za takovou chvíli jsem už nějakou dobu neslyšel. A ty jejich tzv. "hodnocení". Škoda slov. Doufám, že už nikdy nebudu tomuto odpadu vystaven. Před tím jsem měl ještě nějakou náladu, ale toto mi ji srazilo na bod mrazu. (01.04.2011)

Stopadesátikilová paní Jana stojí ve své maloměstské kuchyni 1,2 x 1 m a slzy hořkosti stékají přes její masitý podbradek a smutně kanou do základu pro svíčkovou. A ani se jí nedivím, když jí slečna Ivetka, odpudivá to blondýna, jejíž bystrost osciluje někde mezi závodní uklízečkou a jeřábnicí z Nové huti, před chvíli řekla, že hovězí vývar s játrovými knedlíčky, se kterým se srala nejmíň dvě hodiny, chutnal jako odvar z fuseklí a navíc byl studený. "Svině jedna!", procedí mezi vzlyky paní Jana a mohutně potáhne nosem, aby byl ten chrchel, jenž jemně dochutí Ivetčin hlavní chod, řádně žlutý a viskózní. Mezitím ostatní bez zardění důkladně prolézají její malometrážní 2+1 a obdivují všechny ty panenky s porcelánovými hlavami, troubící jeleny, fotky kočiček na stěnách a socialistické tapety, které pamatují generála Svobodu. "Má to moc hezký, Janička", rozplývá se prudce neheterosexuální pan Mirek, "ale na můj vkus je tu trochu málo růžové". Stoletý Václav má dilema, jestli se soustředit na zásuvku s hostitelčiným jumbo spodním prádlem nebo na udržení moči a stolice. Pubertální Miloš s nagelovanými vlasy se žoviálně, s rukama v kapsách houpe na patách, žvýká orbitku a předstírá naprostou lhostejnost dokonce i k prošlapanému, sytě červenému koberci se zašlými fleky kočičí moči. Je totiž děsně kúl, tak ať je to v televizi znát! Jen sem tam mrkne po Ivetě, která mu svýma šilhavýma očima vysílá jasný signál s nadějí na zásun. To taková paní Milena, kníratý babochlap neurčitého věku, otevřeně nad rozkošným hnízdečkem paní Jany ohrnuje nos a je jí líto, že kamery ještě nepřenášejí pachy. "Jak může někdo bydlet v takovém bordelu", pronáší zhnuseně, jakoby mimochodem mrkne do kamery a utírá si do svých prověšených Solexek od Vietnamců prst, kterým před chvíli rozmazala tunu prachu na stropě mahagonového sekretáře s růžovým porcelánem. "Doufám, že budeme mít aspoň čisté talíře!!". Mezitím pan Václav zahuhňá cosi o prdeli a vydá se do umakartového jádra pátrat po toaletě. Mirek se zatím mazlí s každým žužu růžovým hrníčkem s květinovými vzory a zasněně vzdychá. Jen Miloš s výrazem "vyližte mi prdel" pořád stojí na místě, nicméně začíná se trochu nudit, což se projevuje narůstající frekvencí žvýkání. Naštěstí se již z kuchyně ozve chraplavý baryton paní Jany, oznamující, že je Prostřeno, a tak ta šestice krásných, milých a vkusných lidí, jejichž inteligenční kvocient dá v součinu nádherné, dvojciferné číslo, ten dokonalý vzorek národa, může zasednout k extrémně malému stolu a pochlebovat paní Janě, jak se jí to náramně povedlo, aby pak mohli o samotě do kamery nepokrytecky prohlásit, že se to nedalo žrát, protože ta kráva neví, že se do svíčkové dává dešanel. Ještěže tu v pozadí máme Vydru a to jeho krpaté monstrum, kteří svými třeskutě vtipnými bonbonmoty dokáží odtáhnout divákovu pozornost od tohohle matrýria a přinutí jej myslet jen na zvracení. A já si příště raději zase otevřu žumpu a budu čtyřicet minut zírat na to, jak v ní plavou hovna! (23.12.2011)

Nechat si prošmejdit byt včetně nejtajnějších zákoutí bandou úplně cizích cizáků, to bych neskousl. A abych se půl dne mastil s nějakým jídlem jen proto, aby mi pak nějaká odbarvená frigidní pitka řekla, že vařit fakt neumím (což vím i bez ní) - to bych musel mít masochistické sklony. A upřímně, kdybych ty maso-sklony měl, zajdu se radši nechat zmrskat devítiocasou kočkou někam do SM salónku, hezky intimčo, než abych lezl jako vylízaný idiot do televize a nechal se tam veřejně ztrapňovat "rádobylidmi", jejichž jediným uměním je to, že umí do kamery říct to, co nedokážou říct do očí. Jo vlastně, a někteří umí i usmažit řízek! (29.05.2013)