Fantastická cesta

No je to samozřejmě blábol, ale já se řehtal jako kůň. Psychedelické hippie krvinky a jiné krevní částice, vraždící imunitní sytém, ponorka jak utržená z Haligali (nastupte si, poslední volné vstupenky!), krásná Raquel, padouch Donald. A ten konec. Jako by mu ti "kosmonauti" z oka vypadli. Tomu komatóznímu vědátorovi. (14.06.2009)

Spolu s Planetou opic jeden z mých nejoblíbenějších sci-fi filmů z 60. let. Nádherné dobrodružství se skvělým nápadem jako je cesta do lidského těla a i po letech s naprosto špičkovými efekty. Podobný námět tu byl tuším jen 2x a Vnitřní vesmír je zkrátka trošku jiný styl filmu, aby se to dalo srovnávat. Žádné zbytečné vedlejší dějové linie, žádná romantika, žádné zdržovačky, jen čisté dobrodružství. Pět hvězdiček a sci-fi roku 1966. (20.04.2014)

Já tedy nevím, jakým dojmem film zapůsobil na diváky v době svého vzniku, ale mě dnes nadšením zrovna nenaplnil. A nešlo jen o trikovou složku, která dnes vypadá vážně chabě, protože i triky si musely projít svým vývojem (a já mám pro to pochopení); tím, co mi opravdu vadilo byl velice slabý příběh. Scénáristé se v tomto případě opravdu nevytáhli, takže mě děj po celou dobu hlavně nudil a při každém dalším vysouvání a zasouvání nulového modulu už jsem skřípal zuby v tichém zoufalství. Alespoň trochu mě z nudy vytrhla přítomnost československého odborníka na zmenšování armádních svazků i skutečnost, že se členem posádky ponorky stane klaustrofobik, ale pak už se jen nezáživně putovalo a u toho jsem se bavit prostě nemohl. Všechny akční scény byly navíc natočeny takovým způsobem, že postrádaly jakékoli napětí, takže můžu zodpovědně prohlásit, že tento výlet už nikdy nepodniknu. Jediným opravdu zajímavým momentem byl první boční pohled na Proteus; ihned mě napadlo, jestli je podoba s Me 163 čistě náhodná. / Poučení: Pozor! Až ti někdo někdy řekne, že by se ti chtěl dostat do hlavy, může to myslet doslovně. (06.08.2022)

Ani jsem nevěděl, že byl nějaký Innerspace před Innerspace. Nicméně tohle mě moc nebralo. Docela nuda s pár zajímavými efekty na tu dobu. Jediné plus, že se tu divák setká se začínajícím Ernstem Stavro Blofeldem :D (04.05.2014)

Jako malou mne film fascinoval, byl to jeden z prvních, které jsem viděla a zanechal ve mně hlubokou stopu. Putování lidským tělem a vše uvnitř ve mně vzbuzovalo bázeň a nadšení, měla jsem pocit, že nic tak fantastického jsem ještě neviděla. Jenže je to skoro čtyřicet let a film nějak vyčpěl, nedávno jsem si říkala, proboha, co jsi na tom viděla. No právě, uběhlo těch čtyřicet let, to je ono. Pro dnešní děti už nesledovatelná pohádka, ba ani pohádka, těžko zařadit.Ale za ten tehdejší zážitek... (13.06.2008)