Fantastická cesta

Tahle „scifárna“ možná v době vzniku dokázala na tehdejší publikum zapůsobit, u současného diváka je však tato šance mizivá. Jestli bych měl jmenovat alespoň něco, kvůli čemu se má na tenhle film smysl dívat (i když ho rozhodně nedoporučuju), byl by to Donald Pleasence a alespoň po nějakou část stopáže docela solidní detektivní složka filmu hledající sabotéra ve vlastních řadách, to je bohužel vše (ok, pánská část publika by si ještě teoreticky mohla přidat Raquel Welch v upnuté kombinéze, ale popravdě řečeno, spíš mě ty detailní záběry na ni nutily k úsměvu, než aby ve mně vyvolávaly nějaké choutky). A vůbec celý film na mě působil víc směšně než jakkoliv napínavě nebo nějak zvlášť zajímavě, až ať už šlo o slabé triky (i na tehdejší dobu), scénáristické berličky (zvláště náhlé prosvícení myslí obou vojenských pohlavárů mě málem sundalo ze sedačky) nebo pojetí času (ještě bych snad byl ochotný přistoupit na to zpomalené odpočítávání v lidském těle, i když opravdu jen s velkým sebezapřením, ale v žádném případě ne tomu, které probíhalo v laboratoři). A jako Čech nevím, jestli se mám stydět za hloupost tvůrců nebo naopak být potěšen tím Benešem (asi jenom někdo hodně naivní může tvrdit, že pojmenování postavy po našem druhém prezidentovi byla úplná náhoda). V každém případě to vidím pouze na 2*, docela slabota. (07.03.2013)

Ani jsem nevěděl, že byl nějaký Innerspace před Innerspace. Nicméně tohle mě moc nebralo. Docela nuda s pár zajímavými efekty na tu dobu. Jediné plus, že se tu divák setká se začínajícím Ernstem Stavro Blofeldem :D (04.05.2014)

Zpracování velmi oblíbeného a slavného námětu formálně pokulhává a dá se říci, že atraktivněji si s ním poradili i tvůrci Simpsonových v jedné z čarodějnických epizod. Po vypuštění do lidského těla bohužel nabírá film sestupnou tendenci a namísto důmyslných hrátek s fantastickým prostředím ho zdobí spíše zapomatovatelní herečtí představitelé v čele s Donaldem Pleasencem a mega krásnou Raquel Welch, která se možná do vědeckého mondůru moc nehodí, ale oku lahodí i tak. (12.02.2020)

Být dítě, zcela bych Fantastickou cestu žral. Odhlédneme-li od dneska roztomilé trikové naivity (i když, na svou dobu), dostáváme sci-fi se zajímavou myšlenkou, povedeně napsanými postavami (ač někteří jsou dnes již poněkud klišé) a vynikající dynamikou vyprávění. A teď ty triky - v roce 1966 (dva roky před Kubrickovým filmem 2001: Vesmírná odysea) muselo být takovéhle zpracování vizuálních efektů neuvěřitelným zážitkem. P.S.: Kdo by nechtěl, aby mu v žilách kolovala Raquel Welchová? (Pravda, největší slabinou filmu je, jak je Raquel POŘÁD oblečená...) (29.10.2013)

No je to samozřejmě blábol, ale já se řehtal jako kůň. Psychedelické hippie krvinky a jiné krevní částice, vraždící imunitní sytém, ponorka jak utržená z Haligali (nastupte si, poslední volné vstupenky!), krásná Raquel, padouch Donald. A ten konec. Jako by mu ti "kosmonauti" z oka vypadli. Tomu komatóznímu vědátorovi. (14.06.2009)