Půlnoc v Paříži

Woody Allen si zaslouží poklonu, myslím, že kdyby prohlásil, že jde do důchodu, všichni by mu zatleskali za jeho kariéru a přáli mu už nějaký ten odpočinek. Jenže on je stále nejproduktivnějším tvůrcem a nutno podotknout, že ty filmy jsou stále dobré. Půlnoc v Paříži je příjemný a pohodový film, u kterého jsem se dobře bavila. Vynikající nápad, vlastně Woody tento žánr romantická komedie pojal zase trochu jinak a ono to vážně zafungovalo. Při odchodu z kina jsem si říkala, že bych nejraději hned sbalila kufry a jela hledat tu uličku v Paříži, kam každou půlnoc chodil i Gil. Výborné herecké obsazení, Owen Wilson mi tady strašně sedl, snad jedna z jeho nejlepších rolí posledních let. Rachel McAdams si svou postavu rozmazlené snoubenky vyloženě užívala, vrcholem však byl part Adriena Brodyho. Půlnoc v Paříži můžu doporučit, je to skvělý film na útěk od reality a pokud Woody bude točit i nadále tak příjemné filmy, tak vlastně ani nechci, aby do toho důchodu šel, protože vím, že alespoň jednou ročně bude film, na který se můžu opravdu těšit. (30.09.2011)

Reklama na Paříž. Tu vybájenou snílky a nenapravitelnými romantiky; tedy pravý opak skutečné Paříže. Což vem čert, když Woody dokáže opojit právě touto skoro až melancholickou atmosférou "města lásky" tak, že máte chuť se tam z fleku vypravit... K tomu si přičtěte výtečného Owena Wilsona (který hraje Woodyho lépe než Woody sám), opětovně roztomilou (a opětovně zcela jiným způsobem) Marion Cotillard, veškeré scény se smetánkou surrealismu "nosorožec-Buñuel-Dálí-Man Ray-nosorožec", hravost (ano, Allen vykrádá sebe sama; a co?) a celkově zdařilou uvolněnou atmosféru "všichni jsme se bavili", kterou se navíc daří přenést i na diváka. Což zdaleka ne vždy jde nutně ruku v ruce. (27.09.2011)

Nikdy jsem neměl nasledovanou Woodyho filmografii. Z jeho díla jsem viděl jsem jen Vicky Christinu Barcelona, přesto se nebráním že bych čas od času vytáhl nějaký ten Woodyho filmík a zkusil si zpříjemnit večer. Koneckonců Woody točí jako na běžícím páse, takže mám na docela dlouho vystaráno. Tak nějak tuším, že právě on je docela expert na zamilované vztahy. K Půlnoční Paříži snad jen tolik, že zatímco samotná Paříž je krásná, film mi přišel dosti slabý. Netrpím touhou pustit si jej znovu. Film mi jen tak prolétl před očima, nic víc nic míň. (16.01.2012)

Ajta majta krajta! Woodyho nahradil v jeho neurotických a střelených rolích podle všeho Owen Wilson, protože zahrál stejně perfektně, jako kdysi režisér sám! Paříž je kouzelná jako kráva a do příběhu jsem nemusel být vtažen starým taxíkem, stačilo pár minut sledovat děj a orgasmus přicházel každých pět minut. (27.11.2011)

Pominu-li fakt, že Paříž samotná je ve Woodyho filmu pouhou kulisou a že celý snímek je spíše o Američanech než o ní, je tato rozšafná komedie asi nejlepší filmovou reklamou na krásné město nad Seinou, která kdy byla natočena. Scenáristický génius v Allenovi opět, jako už tolikrát, zafungoval v úplné dokonalosti a ten přivedl na svět jednoduchou fabuli stavějící na všech těch romantizujících představách, které si lidé na celém světě o Paříži nosí v hlavách - město s až neuvěřitelnou koncentrací umělců (až to trochu připomíná univerz našeho Járy Cimrmana) a s životem tak přívětivým, jak jen ho filmové médium dokáže v setmělém sále kina svým divákům nabídnout. Připočteme-li tu krásnou nostalgii pošilhávání po éře zlatých časů, která je pro Alllenovu tvorbu tak typická, dostaneme cosi jako magický filmový produkt. Woody Allen natočil krásný celovečerní sen...sen o Paříži... PS: Allen v tomhle filmu vlastně jen volně rozvinul svou povídku Vzpomínky na dvacátá léta česky uveřejněnou ve výboru z jeho povídek Vedlejší příznaky. Mimochodem, skvělé čtení... (12.10.2011)