Půlnoc v Paříži

Pominu-li fakt, že Paříž samotná je ve Woodyho filmu pouhou kulisou a že celý snímek je spíše o Američanech než o ní, je tato rozšafná komedie asi nejlepší filmovou reklamou na krásné město nad Seinou, která kdy byla natočena. Scenáristický génius v Allenovi opět, jako už tolikrát, zafungoval v úplné dokonalosti a ten přivedl na svět jednoduchou fabuli stavějící na všech těch romantizujících představách, které si lidé na celém světě o Paříži nosí v hlavách - město s až neuvěřitelnou koncentrací umělců (až to trochu připomíná univerz našeho Járy Cimrmana) a s životem tak přívětivým, jak jen ho filmové médium dokáže v setmělém sále kina svým divákům nabídnout. Připočteme-li tu krásnou nostalgii pošilhávání po éře zlatých časů, která je pro Alllenovu tvorbu tak typická, dostaneme cosi jako magický filmový produkt. Woody Allen natočil krásný celovečerní sen...sen o Paříži... PS: Allen v tomhle filmu vlastně jen volně rozvinul svou povídku Vzpomínky na dvacátá léta česky uveřejněnou ve výboru z jeho povídek Vedlejší příznaky. Mimochodem, skvělé čtení... (12.10.2011)

[imdb: 7.9/10] | me: Príjemný filmík európskeho ladenia, ktorý vďaka svojej rozprávkovej povahe pôsobí veľmi uvoľňujúco. Je tam cítiť Woodyho Allena v každom zábere a hoci nie som veľký fanúšik nadmernej romantiky, tento kúsok ma niečo viac - asi práve vďaka tej odľahčenej mystike - a veľmi milo na mňa zapôsobil. Je to kvalitná oddychovka, pri ktorej sa človek vráti do Paríža a s ľahkosťou pozrie na umenie inými očami. Picasso only thinks that women are to sleep with, or to paint. (05.12.2011)

Film bol nominovany na Oscara za najlepsi film roka a za najlepsiu reziu, avsak zvitazil THE ARTIST (2011) a reziser Michel Hazanavicius za The Artist. _________ Owen Wilson - (Gil) +++ Rachel McAdams - (Inez) +++ Kurt Fuller - (John) +++ Mimi Kennedy - (Helen) +++ Michael Sheen - (Paul) +++ Nina Arianda - (Carol) +++ Carla Bruni - (Museum Guide) +++ Alison Pill - (Zelda Fitzgerald) +++ Corey Stoll - (Ernest Hemingway) +++ Tom Hiddleston - (F. Scott Fitzgerald) +++ Kathy Bates - (Gertrude Stein) +++ Marcial Di Fonzo Bo - (Pablo Picasso) +++ Marion Cotillard - (Adriana) +++ Produkcia: Stephen Tenenbaum +++ (22.03.2013)

Mám tu hned několik poděkování. Nejprve bych rád poděkoval za změnu jízdního řádu autobusů, nově přidaný spoj o půl jedenácté večer se mi bude při návratech z kina moc hodit. Dále děkuji topičovi kina Sokol, že využil nedávné vichřice a dotáhl do kotelny kus poctivého dříví, pročež jsem mohl snad poprvé v litomyšlském miniplexu odložit svršek. Nu a konečně; děkuji slovutnému Woodymu Allenovi za další mistrovský tah. Nejprve mě příjemně naladil nádhernou skladbou, posléze uspal v domnění, že půjde o další konverzační exhibici, a poté mě nenápadně vtáhl do děje tak, že na konci jsem s Owenem i dýchal. Mistr mi opět předal hlubokou a moudrou myšlenku, vysvětlil mi, proč je většina lidí ustavičně s něčím nespokojena. Znovu mi dokázal, jak pravdivé jsou teorie, že na světě je až příliš mnoho lidí, než abychom se křečovitě chopili prvního, kdo nám překříží cestu, a nemohli už nikdy víc pátrat po té pravé duši. A především mi Woody ukázal, že nezáleží na tom, odkud přicházíme, kam jdeme nebo co máme na sobě. Vždyť Owen si vystačil s jedním jediným oblekem. Záleží na tom, jak otevřenou hlavu v daný okamžik máme a na kolik jsme přitom sami sebou. Přeji každému, ať prožije stejnou půlnoc, jako Gil. Byť by to nemělo být v Paříži... (13.12.2011)

Popocházení a posedávání po Paříži, jak ji vidí Allen, je v prvé řadě příjemné. Naštěstí bez nesnesitelné nasládlosti a s ochotou přiznat, že líbivý žánrový povrch jen skýtá útočiště šavlozubé mrše jménem život. Vyznání lásky bývalému intelektuálnímu a uměleckému středobodu Evropy si počínaje pohlednicovou předehrou říká o srovnání s Manhattanem, natočeným ovšem v době, kdy byly Allenovy vtipy vybroušenější a poznání, k nimž docházel, skeptičtější. Společné mají oba filmy schopnost přimět vás vzít tenhle idealizovaný portrét velkoměsta za svůj a konkrétně v tomto případě po skončení projekce zasněně pronést „Paris, je t'aime“. Owen Wilson se do Allena „přehrál“ nečekaně hladce, v souladu s rozesmívacím potenciálem své tváře ubral na intelektualismu a přidal na – rozumně krocených – grimasách. Oproti průtokovým romantickým komediím je Půlnoc v Paříži uvědomělejší a stylem umírněnější (herci se v dlouhých záběrech hezky nachodili), pouze zesílila mé obavy, že Allen buďto definitivně rezignoval na snahu natočit ambicióznější film s více významovými vrstvami a promyšlenější narací, nebo mu jednoduše došly náměty rozpracovatelné nad rámec milé anekdoty. 80% Apendix: Nejvíce pobavilo setkání se surrealisty (kouzelně excitovaný Brody) a ujištění, že Buňuelovi trvalo strávit výchozí situaci Anděla zkázy zhruba stejně dlouho (cca 30 let), jak bude pochopení jeho satiry trvat nepřipravenému divákovi. Zajímavé komentáře: DaViD´82, FlyBoy, Vančura (29.09.2011)