Nebezpečná metoda

Ochromená žena, která měla být jen nástrojem "nebezpečné" psychoanalytické metody se nakonec stala živlem, jenž dokázal způsobit mezi dvěma největšími psychoterapeuty uragán... Z toho může vzejít vítěžně snad jen Cronenberg! Nebezpečná metoda je na první pohled nepříliš oslnivé, kostýmové drama, ovšem Cronenberg uvnitř se rozhodně nezapře, třebaže je tentokrát obtížněji rozpoznatelný. Cronenberg nechával ve svých dílech vždy vyniknout sexualitu a/nebo násilí, nyní však nastal čas, aby se o jeho oblíbených tématech pouze rozpravovalo v poklidných, inteligentních a velice důmyslných dialozích, namísto explicitního vyobrazení. Výsledek, sic není do očí bijící, však není o nic míň přesvedčivý - Cronenberg, aniž by manipuloval s historickými fakty, dokázal na svou stranu strhnout i samotného Junga! Freud, se svým konceptem pudu sexuality, byl hračka a charismatický Viggo Mortensen tomu jen moudře přikyvuje, avšak Jung potřeboval právě nějakou femme fatale, aby také pochopil síly "živočišna"... Kdo čekal jeden spanking za druhým, bude zklamán, kdo čekal typického Cronenberga, bude zklamán, kdo čekal strhující historické drama nejspíš taky, přesto se tato konstelace výše zmíněného povedla a dosáhla svého cíle, jen je třeba pozorněji naslouchat. 8/10 (03.02.2012)

Téměř asexuální pohled na chtíčem zmítanou Keiru Knightley za použití nebezpečné metody cukru a biče. Vážený švýcarský doktor Jung se zaplete se svojí přitažlivou mladou pacientkou, pro níž jsou tělesné tresty ten největší rajc a hlavně pro její tělíčko, které ještě nezakusilo přítomnost mužského elementu. A ženatý Jung si vede ve své psychoanalýze zdatně, ovšem jen do doby, kdy zjistí, že mu jeho milenecký vztah s tak trochu pošahanou pacientkou přerostl přes jeho geniální hlavu a sobecké ego. Pak se mimoděk setká s proslulým Freudem, spřátelí se, pokecají o snech s "freudeovsky" osobitým výkladem, a pak se jejich cesty rozejdou, protože přece jen jsou to dvě velké osobnosti, které hlásají svoje názory a neradi přiznávají svoje případné osobní i vědecké prohry. Kdoví, třeba tak nějak mohlo probíhat setkání pánů psycho-vědátorů, a i když je film inspirován divadelní a románovou předlohou, Christopher Hampton svůj scénář přizpůsobil potřebám filmu, a lehce, a někdy i trochu víc úchylný David Cronenberg to pěkně natočil. Jen on, a ještě pár dalších režisérů, umí podat sexualitu takovým způsobem, že v podstatě banalita se změní na poutavé vyprávění, i když je to převážně v konverzačním duchu. Osobně tyto konverzačky nevyhledávám, ale tohle bylo něco jiného, a v případě Cronenberga se většinou vyplatí udělat výjimku a zajít si na jeho film do kina. Hlavně Keira Knightley by měla za svoje ztvárnění lepé ruské židovky Sabine Spilrein dostat nějakou cenu. Její proměna, až od legračního vysouvání sanice v sanatoriu až po ambiciozní ženu, přesvědčenou, že v životě je nejdůležitější nalézt sexuální rovnováhu, je vážně fascinující. Trochu upozaděně oproti její kreaci zůstává Michael Fassbender jako Jung a i Viggo Mortensen jako Freud, nedávající ani jediný záběr bez doutníku, a i když oba nehovoří svojí rodnou řečí, ale jen angličtinou s přízvukem, stejně neměli proti skvělé Keire nejmenší šanci zaujmout. Cronenbergova cesta do hlubin lidské sexuality a nenaplněné lásce není filmem pro každého a rozhodně netvrdím, že film má spád, anebo v něm není nouze o dramatické, a někdy trochu zbytečné vedlejší dějové linky (sexuální závislák Otto Gross), ale v globálu mě film zaujal svým neobvyklým zpracováním, dokonalým zachycením počátku 20. století a perfektním hereckým výkonem herečky, která je film od filmu stále lepší. 100% (03.02.2012)

Umírněný sled divadelních sekvencí, kde co obraz, to dialog, posouvají život tria Jung-Freud-nějaká Ruska po zásadních okamžicích jejich životů: Jung má rád Freuda, Jung souloží Rusku, Freud má rád Junga, Jung nesouloží Rusku, Jung přestává mít rád Freuda, Jung souloží Rusku, Freud odkopne Junga, a do toho pár bonusů. Je to zkreslující nuda a málo sexy. A že by šlo o ,,komplexní síť vztahů muž x žena, otec x syn, freudiánství x jungovství,'' bych se nejspíš hodně přel. (13.07.2012)

Od Cronenberga bych čekal nějakou divočinu v podobě ustřelených hlav, či aspoň explicitních sexuálních kreací a ono nic. Resp. určitá snaha o druhé zmiňované tu je, ale spíše se kolem toho jenom tak artově chodí, než aby se něco dělo. A tak nám divákům nezbývá nic jiného, než se opřít o bravurní herecké výkony, citlivou filmovou estetiku, výborné dobové kulisy a nebývale dobře uchopenou psychologii, zručně převedenou na filmové plátno. Kdy filozofické debaty a dýchánky nepůsobí nudně a komplikovaně, ale přesně naopak a dokonce mají pěkně prosím i vynikající pointy. Jen je to celé trochu studené a příliš vyumělkované. (15.12.2013)

Až příliš utlumený a chladný Cronenberg, který sice dává hercům co největší šanci herecky zazářit, a oni jí také využívají, ale jinak nemá moc co nabídnout. Precizně napsané dialogy a historická přesnost totiž neosloví tolik, jak bych čekal a celé to až příliš pomalu uteče. Ještě, že se David příště vrací zpět ke "svýmu". (01.04.2012)