Win Win

Sice win win, ale pro mě to teda žádná výhra moc nebyla. Spíš se to mělo jmenovat Boredom boredom. Jako najdou se tam světly chvilky a Giamatti byl standartně dobrej. Ani ostatní herci/role příliš nezahálely a vyzdvihuju hlavně Bobbyho Cannavalea, kterej obstarával komickou linku... teda komickou... zas taková sranda to nebyla, ale kdykoliv se tam objevil, dalo se čekat něco aspoň trochu zábavnyho. Jinak příběhově to je teda ten největší problém. Když už jsem to měl rozkoukany, tak jsem na jednu stranu chtěl vědět, jak to dopadne, ale na druhou stranu jsem si furt řikal: ach jo, to je nuda, už aby byl konec... (02.12.2015)

Win Win...co si pod filmem asi představit jiného, než fakt, že se bude točit kolem nějakého sportu. Tahle nezávislá americká produkce se ale pořád drží kolem nezávislého příběhu a vypráví to tak lidsky a přirozeně jak to jenom jde. Díky tomu všichni herci předvádí naprosto perfektní výkony, ve kterých se nejvíce zaskvěl právě Paul Giamatti, jeho praštěnej kámoš Bobby Cannavale nebo mladej a nadějenj Alex Shaffer. Bylo to super, nebudu říkat, že ne. Obyčejný příběh o obyčejných lidech vyprávěný naprosto přírozenou formou. Co víc si přát...Snad jen věřit v dobrý konec. (05.11.2011)

Příjemný film, který si na nic nehraje. Není to sice vůbec originální, ale to v tomhle případě nevadí. Je jasné, jak to skončí, ale tak proč ne, jednou za čas. Giamatti je výborný a začíná se stávat mým velkým oblíbencem. Ostatně všichni další herci, včetně Burta Younga, byli neméně výborní a všechno jsem jim věřil. Celkově je to hodně dobře natočené, scény zápasu mají náboj a šťávu, což je jedině dobře. Řekl bych typicky festivalový film, který si svého diváka najde i v širší distribuci, protože mu má určitě co dát. Myslím ale, že ho více ocení ti, co už mají poměrně nakoukáno. Nikdo jiný na tenhle film ale nejspíš nepůjde, takže je to vlastně dobře. 75% (17.08.2011)

Oukey... Možná dvě hvězdičky nejsou uplně objektivní, ale tohle je co? Další se společenskokritických filmů Thomase McCarthyho, který nám dá přednášku o tom, že všichni děláme chyby, že všichni si zasloužíme druhou šanci, že život není vždycky spravedlivý? Neříkám, že všechny postavy jsou zrovna ploché (ale některé vlastně docela jo), že tématem to není aktuální atd. Ale vlastně je to svým způsobem další z šablonek amerického nezávislého filmu. Na jednu stranu zde máme podvratné nápadité tvůrce s osobitým dotekem (Hal Hartley, Jim Jarmusch, Tom DiCillo, Vincent Gallo, Gus Van Sant, něco málo z tvorby Richarda Linklatera, s přivřenýma očima asi i Kevin Smith a pak možná mnoho dalších mladších méně známých tvůrců) a vedle toho jsou tu bytosti jako Thomas McCarthy, kteří se nás snaží dojímat malými lidskými příběhy s civilními postavy a v druhém plánu zaměstnají naše angažované mozky nějakou obecnou kritiku společnosti (sociální systém, imigrační systém, odvrácená tvář USA). Viděl jsem od McCarthyho dva filmy a bohatě mi to stačilo. Tyhle filmy nás obelhávají, snaží se nás zmást, přesvědčit nás o své umělecké hodnotě a o své závažnosti. To dělají skrze témata, která komentují a matou nás svojí narativní rozmělněností. Vyprávění samozřejmě je dost šablonovité a plné klišé, jenom to není tak nápadné. Hudba nás dojímá, kde nás má dojímat, lidi se cítí špatně na správných místech a film na nás otevřeně volá: "je ti z toho smutno! je ti z toho smutno!" Tohle jednoduché emocionální vydírání ve spojitosti se zdáním nějaké náročnosti budí samozřejmě dojem těžké artovosti a divák je šťastný, že jednou viděl trochu toho umění. V ideálním případě by se pak divák i film měli cítit důležitě. Ve skutečnosti tohle zdání nezávislou scénu požírá jako rakovina. Zdání, že není třeba víc. A tak vznikají takovéhle filmy, které ve skutečnosti nejsou nic jiným než Hollywoodem s laciným make-upem... A jejich umělecký a společenský přínos je stejný. Snad jenom tu je míň výbuchů, takže větší nuda... (20.08.2011)

Když jsem byl malý a koukal jsem jak táta čte noviny, vždycky mě štvaly ty černobílé obrázky, jelikož jsem věděl, že takhle ty věci nevypadají. A tak pokaždé když táta noviny dočetl, vzal jsem pastelky a snažil jsem se z těch černobílých obrázků udělat barevné, jenže ať jsem pastelkama čmáral jak chtěl, černo-šedá stejně prosvítala. A proč tedy 4* ? Trochu se stále ptám sám sebe, určitě proto že jsem se ani jednou v průběhu filmu nepodíval na hodinky, určitě proto že ten srab každodenního života opravdu obyčejného člověka je tu vykreslený naprosto přesně, asi proto že herci udělali vše proto, aby z těch veskrz plochých postaviček vymáčkli trochu ten "třetí" rozměr opravdového člověka, že se jim to celkem podařilo. Ale ten růžový konec by fakt být nemusel..ač stále radši budu sledovat tyhle veskrz malé pohádky s duší, než ty z kraje, kde dřevo má svatozář. (17.10.2011)