Velké oči

Neburtonovský Burton klouzající po povrchu a ignorující emoce. Tak trochu by se dalo říct, že téměř zazdil solidní námět, ale to by nesměl mít po ruce Christopha Waltze, který svým, místy až šaškovským projevem celý film v pohodě táhl a dělal z něj občas solidní komedii. Jen si nejsem jist, že to bylo Burtonovým záměrem. Naopak u Amy Adams mi přišlo, že to chce mít co nejdřív za sebou a film tak nějak "odchodila". No čekal jsem víc, ale dalo se to. 60% (14.02.2015)

Příběh vypráví o rozvedené matce a malířce Margaret Keane, která po ulicích maluje portréty své malé dcery. Zde se právě seznamuje se šarmantním 'malířem' Walterem Keanem, který se Margaret svým přirozeným kouzlem vloudí do do života a zanedlouho si ji vezme. Zpočátku se vše vyvíjí mimořádně idylicky až do doby, než si její nový manžel 'omylem' přivlastní autorství jejích maleb, na nichž je na první pohled zvláštní a okouzlující to, že namalované postavy mají nezvykle vypouklé a velké oči. Walterovi se díky své obchodní zdatnosti, výmluvnosti a obratnosti podaří udělat ze značky Keane, kterou Margaret všechny obrazy podepisuje, velký kšeft. Ona je tak ale zároveň nucena před veřejností pravé autorství maleb zamlčet. Zanedlouho se ale ukáže, že Margaret nebyla jeho první obětí. Postupem čašu se totiž dozvídáme, že tento chlapík ve skutečnosti není ani malíř a ani ta osoba, kterou si Margaret myslela, že zná. Zhruba prvních dvacet minut filmu je mile, místama až kýčovitě absurdním romantickým portrétem dvou zamilovaných lidí, kteří si s růžovými brýlemi mapují růžovou budoucnost. Poté se ale pomalu přitvrzuje a vypolouvají na povrch skutečné stránky Walterovy rozdvojené povahy, zatímco submisivní Margaret se sama rozhodne podvolit a přizpůsobit Walterovu nekompromisnímu plánu jak zbohatnout. Ke konci filmu to už ale Margaret neunese a spolu s dcerou odjíždí naprosto bez ničeho, daleko od manžela, kdy později na to posbírá veškerou odvahu a veřejně řekne pravdu; že její manžel je jen sprostý lhář a že kvůli strachu se podvolila k tomu, aby její malby považoval za své. Takhle veřejné ponížení ale Walter samozřejmě neunese. Stojí si totiž za tím, že obrazy patří jemu a tak přijde na řadu soud, kde to na první pohled vypadá na nerozřešenou situaci do doby, než jsou oba, už dávno otráveným a vyčerpaným soudcem, přinuceni malovat a prokázat čí malby opravdu jsou. Fantastický film. - "I believe that you can see things in the eyes." (17.02.2019)

Zvučný režisér Tim Burton sa nemôže pri takomto projekte odviazať. Najhoršia je absencia nápaditosti. Síce si ide po línii skutočných udalostí, ale forma je predvídateľná a ničím neprekvapí. Skrátka polopatistická jednohubka. Herecky má k dispozícii Amy Adams a Christopha Waltza. Amy je pôvabná a jej výkon bol aj ocenený Zlatým Glóbusom. Ide z nej zraniteľnosť, ale zároveň aj odhodlanie postaviť sa proti neprávosti a manipulácii. V širších kontextoch by pokojne mohla byť na čele hnutia utláčaných krehkých žien. No ChristophoviWaltzovi úlisná poloha v tomto filme nepristane. Bohužiaľ, nie sme u Tarantina doma. Pri kladných postavách to funguje, Walter Keane je však opakom. Postupom času je jeho prejav až neznesiteľný. Big Eyes by v réžii mladého ucha, snažiaceho sa o veľdielo udalostí z 50. rokov vydal na slušný debut. Lenže pri režisérovi Burtonovho kalibru chýba niečo navyše, na čo sme ešte stále zvyknutí. Pôsobí ako povinná jazda, ktorá má navyše neduhy. (01.06.2019)

Burtonův režijní rukopis připomíná akorát pestrobarevný vizuál, ale reálně tu skoro není znát. Což vlastně vůbec nevadí a film se daleko více soustředí na obsah. Ten je vlastně docela banální, ale zároveň tak nějak prostě ze života. Úplně ten nejklasičtější příběh o holce se Stockholmským syndromem, ve kterém se chlap musí nejdřív začít vyloženě chovat jako totální ultrakretén, aby ji to konečně došlo. Samozřejmě, americké padesátky jsou poněkud polehčující okolností, neb tato doba emancipaci příliš nenahrávala a líbilo se mi, jak je tohle téma napříč filmem neustále, avšak velmi s citem připomínáno. (20.10.2022)

Tim Burton předvádí skvělou filmařskou techniku, ale jinak nemám o jeho filmu nic moc pěkného říct. Příběh především není na celovečerní film příliš výživný. Hlavní postava Margaret má aspoň několik poloh, což se už nedá říct o jejím manželovi. Walter Keane je dost jednorozměrná postava a Christoph Waltz byl nešťastná volba. Pokud byl tenhle film zamýšlený jako výpověď o vztahu umění a umělce, tak problém je v tom, že o žádné umění nevypráví. (08.04.2015)