Tah pěšcem

V časech, kdy Američané mohli táhnout Minutemanem na e6 a Rusové SS-18 na a7 (a výsledkem by spíš než remíza byl oboustranný mat), přišlo v Reykjavíku něco komornějšího, co mělo přeměřit svaly uprostřed studené války. I když mohli Bobby Fischer a Boris Spasskij položit své pinďoury na šachový stolek a ten, kdo by shodil svého krále, by byl vítěz, utkali se nakonec na 24 jistě vzrušujících partií.. Těžko říct, jestli bylo autorským záměrem, že divák fandil klidné síle, co umí sportovně ocenit soupeře a ne psychotickému paranoikovi, který užití teorie a paměti nad 64 políčky dovedl k dokonalosti, ale co vím jistě je to, že i do filmu o šachu lze nacpat nějaký náboj, originální přístup či autenticitu a to se Zwickovi přes sicilskou obranu bílými moc nepovedlo. V nabízejícím se srovnání s Howardovou Čistou duší dostávají šachy od matematiky docela na frak.. (26.09.2016)

Šikovnej kluk, ten Maguire. Člověk díky němu i uvěří, že starat se o něj v průběhu turnajů musela bejt větší řehole než dělat tour managera GG Allina. Taky, společně s tím, že Zwickovi se podařilo díky střihu a mnoha rozličným kamerovým úhlům, vytvořit z šachových zápasů skutečně napínavé sekvence, je to ten hlavní důvod proč chválit. Potěší i rezignace na určitou idealizaci protagonisty a nebudeme ochuzeni ani o jeho názory na Židy, ze kterých by takovému Adamu Bartošovi uletěl punt z kalhot. Věřte mi, že prosadit takovou postavu v zámoří musela být dost fuška. Co mě mrzí je ale hlavně nedostatek odvahy skutečně zaplnit tento životopisný film čtyřmi esenciálními postavami, takže musíme s Fischerem projít skrze několik zbytečných epizodních scének, které slouží jenom k tomu, aby se mezi jednotlivými vedlejšáky přepínalo při napínavém finále, na které se všichni dívají v televizi. Jako by se film bál, že není schopný onu důležitost a vypětí šachové partie století předvést sám o sobě. (02.07.2018)

O třetí hvězdu zvedám kvůli urputné snaze udělat z šachové partie strhující záležitost. Snaha je vidět za kamerou i nořením se do hlubin vyšinuté duše hlavního protagonisty. Ale i přes tu námahu z toho vyšel snímek o šachovém klání, kterému svět přisuzoval zbytečně velkou důležitost a nedotáhnutý portrét psychicky narušeného muže, kterému jeho psýcha dovolila famózně hrát šachy, ale už mu nedovolila normálně žít. KOUSEK DĚJE: Myslíte, že by snímek natočili, kdyby vyhrál Spasskij? SHRNUTÍ: Pro šachisty. (17.08.2018)

Nejsem žádný šachový fanoušek, ale příběh nejslavnějšího amerického šachisty všech dob se mi líbil. Hlavně jeho démoni, kteří ho provázeli celý život a s přibývajícím věkem a slávou čím dál tím víc. Tobey Maguier hraje svou roli dobře, stejně jako jeho hlavní sovětský soupeř Boris Spasskij v podání Liev Schrebera. (13.06.2018)

Jako film o Bobby Fischerovi to funguje o poznání lépe než jako šachový film, ale problém je, že ty dvě věci neoddělíte čili aby to mohl být vynikající film o Bobby Fischerovi v dobách jeho největší šachové slávy, tak by musel do jisté míry fungovat i jako šachový film. A to se na rozdíl od Lužinovy obrany nestalo. Jakkoli zamrzí, že z neuvěřitelných osudů Bobbyho Fischera se to omezí jen na období před a během slovutné série se Spaskkým do šesté hry, tak v tom problém není. Problém je v nepřítomnosti tenze a Zwickově selhání ve zprostředkování samotných šachů. Od počátku kašle na samotnou hru a nabízí pouze (polo)detaily figurek čili pokud nevíte, v čem je ona přelomovost a geniálnost Ficherových strategií z Reykjavíku 1972, tak z tohoto se to ani náznakem nedozvíte a budete si muset vystačit s prostým "prostě to bylo nevídané". Dokonce, když už to přímo neukáže, tak to ani nenechá obezličkově vysvětlit některou z postav. Maguire nezklamal, ale na to jak herecky neskonale vděčnou postavu má k dispozici, tak ani nijak nezaujme; zvlášť když ho Schreiber o hlavu přehrává (nemyšleno na šachovnici; i když to také...). A to nemá takřka žádný prostor nad rámec nehybného sezení nad stolkem. (12.12.2015)