Tah pěšcem

Sice nedokážu ocenit promyšlenost šachových postupů a mistrovské partie mě rozhodně ze sedačky nezvedají, ale tohle mě bavilo. Bylo to především proto, že film se nevěnuje ani tolik šachu, jako spíš Bobby Fischerovi a pozadí šachové obdoby Série století, ve které se Fischer utkal se Spasským. Tobey Maguire nikdy nepatřil k mým oblíbeným hercům, ale to, co předvedl tady, si zaslouží tu nejhlubší poklonu. Fischerovy nejvýraznější rysy, tedy genialitu, paranoiu a aroganci, dokázal podat dechberoucím způsobem a postavit film na něm bylo jednoznačnou trefou do černého. Samotná utkání měla také něco do sebe, byť se ani tolik nejednalo o to, co se dělo na šachovnici, ale spíš o chování obou soupeřů během partií. K dokonalosti sice něco chybí, ale i tak se jedná o výbornou záležitost. 85% (20.01.2016)

Nemyslel som, že to je možné, ale dá sa to. Naozaj je možné natočiť film o hraní šachu, ktorý je napínavý. A možno by sa to zaobišlo aj bez tej politiky a radšej mohlo zostať viac času skutočným šachom. Totiž nič o tom, ako na tom súperi počas hry sú, som sa dozvedieť nemohol, nikto nič nevysvetlil, a pohľady na šachovnicu sú vždy také, že celú situáciu nevidno. Škoda, ak by to nebol film skôr pre šachových analfabetov, mohlo to byť za štyri hviezdy. –––– Šachy jsou bláznivý svět. Víte, tohle se stává jednou za 500 let. Velmistři sledují, jak Bobby hraje, a mají slzy v očích. –––– Vychází to z mé židle. Chci tu židli nechat zrőngenovat. (28.10.2016)

Šikovnej kluk, ten Maguire. Člověk díky němu i uvěří, že starat se o něj v průběhu turnajů musela bejt větší řehole než dělat tour managera GG Allina. Taky, společně s tím, že Zwickovi se podařilo díky střihu a mnoha rozličným kamerovým úhlům, vytvořit z šachových zápasů skutečně napínavé sekvence, je to ten hlavní důvod proč chválit. Potěší i rezignace na určitou idealizaci protagonisty a nebudeme ochuzeni ani o jeho názory na Židy, ze kterých by takovému Adamu Bartošovi uletěl punt z kalhot. Věřte mi, že prosadit takovou postavu v zámoří musela být dost fuška. Co mě mrzí je ale hlavně nedostatek odvahy skutečně zaplnit tento životopisný film čtyřmi esenciálními postavami, takže musíme s Fischerem projít skrze několik zbytečných epizodních scének, které slouží jenom k tomu, aby se mezi jednotlivými vedlejšáky přepínalo při napínavém finále, na které se všichni dívají v televizi. Jako by se film bál, že není schopný onu důležitost a vypětí šachové partie století předvést sám o sobě. (02.07.2018)

Bobby Fischer - šachový veľmajster i so svojimi čudáctvami, či duševnými poruchami, nemá spracovaný film, podľa svojho GUSTA, tak akoby si zaslúžil, čo je veľká škoda, lebo film ma tak štval, že som mal chute poslať Edovi Zwickovi - E - Mail, že je BLB ! Bohužiaľ, film nefunguje, spočiatku má svieže TEMPO, akonáhle sa objaví - filmový Fischer, alias - Tobey Maguire, film ide totálne z kopca, bez väčšieho záujmu zo strany diváka. Otravný, divno - režírovaný, zahraný i napísaný film, ktorý mal mať vyššie ambície, ako v podaní týchto tvorcov, kedy sa to takmer nedá stráviť. Hra - šachy, je náročná po psychicky - logickej stránke, vtedy treba myslieť o krok pred súperom, Bobby bol veľký čudák s talentom, TALENT - chýba filmárom, ktorí to zbúchali narýchlo. Edo ma sklamal na plnej čiare, k nemu sa už len tak nevrátim... Zbytočnosť ! (06.01.2016)

Parafráze na jeden velmi vtipný meme říká, že největší problém s šachy může pocítit člověk, když si uvědomí, že šachům se věnují stovky let stovky lidí s mnohem větším IQ, kteří je tisíce hodin studují a studují. Když proti nim vytáhnete někde pěšcem, konstatují: "Ááá, bulharské salto." Když jim seberete koně střelcem, zahlásí: "Au, začátečnická chyba, takhle zahrát francouzskou variaci na Belkovičovu ponožku. Ve 37. tahu jasný mat." A Bobby Fischer byl ještě dál, tak o tři parníky, nedostižitelný génius a naprosto nesnesitelný blázen najednou. Tenhle film vypráví celkem známou historii islandského klání, které mělo světový, a to herní i geopolitický, význam samo o sobě. Chce zároveň ilustrovat nesmírně komplikovanou a šílenou mysl a osobnost R. J. F., který měl přinést USA slávu v době těsně poté, co v USA vypukla aféra Watergate a Nixon vedl jinou paralelní politickou "šachovou partii", a to s novináři z The Washington Post. Maguire se snaží podivínství a aroganci Fishera nějak zobrazit, ale zároveň z něj čiší jakýsi zvláštní druh občasné roztomilosti, který z pravého šachisty dle mého názoru moc nečišel. A ačkoli Bobbyho jako šachistu nesmírně obdivuji, lidsky to byla asi neuvěřitelná osina v zadnici (přestože někdy vtipná), která zavdává tomu, že člověk soucítí se Spasským, Sovětem, čemuž napomáhá i sympatický výkon Lieva Schreibera. (04.09.2022)