Co se vlastně stalo s Baby Jane?

Jestli je psychothriller What Ever Happened to Baby Jane? něčím opravdu výjimečný, tak jsou to především exkluzivní herecké výkony od všech zúčastněných. Celkově se jedná o skvělou filmařinu. Dokonce bych se nebál říct, že to je film evropských kvalit. I přesto mi po prvním zhlédnutí (někdy před pěti lety) toho z něj příliš v paměti nezůstalo, spíše jen hlavní kostra, a tak jsem si celou tu mozaiku skládal v hlavě znovu. To dílo zůstává i po tolika letech pořád nevyčpělým, řízným nervákem a fakt, že obě hlavní ženské postavy byly rivalkami i ve skutečnosti, tomu jen přidává na děsivosti. Kdo by mohl říct, že film o dvou stárnoucích sestrách nemůže být pecka. Myslím si, že se tento snímek sice nikdy nedostane mezi mé zamilované pětihvězdičkové, ale co se mu dá ve skutečnosti vytknout? Víc už z toho prostě nešlo, tohle je delikatesa. "But you are, Blanche. You are on that chair! **** (03.05.2020)

„Who the hell was Baby Jane Hudson?“ Život je jí divadlem. Nebude-li ve středu dění, jako kdyby nebyla. Ve své nové roli trýznitelky je přesvědčivá také díky tomu, že obětí páchaného (domácího) násilí je její vlastní sestra. Žena, která se opovážila být slavnější. Jen ony dvě, velký dům a vzpomínky, v nichž je Jane uzavřená stejně jako je Blanche uvězněná v domě (a stejně jako je její ptáče uvězněné v kleci). Vzpomínky na slávu, jež pominula. Na dobu bez televize, kdy měl obdiv obecenstva větší váhu než peníze. Na otce, jehož autorita je nově zpřítomňována samotnou Jane. Ta nepřipustí, aby se o přízeň, obzvlášť o tu mužskou, musela dělit se sestrou, na níž páchá fyzické násilí právě v momentech, kdy cítí ohrožení ze strany muže. Ať už jde Edwina, fixovaného na matku podobně jako Jane na otce, nebo o doktora s bílým pláštěm až po krk, připomínajícím zásluhou snímání z nadhledu vědce z monster hororu. ___ Jenže kdo stvořil monstrum jménem Baby Jane, není navzdory vysvětlujícímu prologu zřejmé. O hrdinkách nevíme dost, abychom pochopili neskutečnou krutost jedné a částečně dobrovolnou pasivitu druhé. (Tvrzení, že první je sadistka a druhá masochistka, dává smysl, nezakládá se však na tom, co nám sděluje film.) Vysvětlení spíše přímočaře šokující než uspokojující přichází těsně před koncem, který se oproti zbytku filmu odehrává na otevřeném prostranství, čím je na hranu únosnosti vystupňována bezmoc Blanche (svoboda na dosah a ona na ni přesto nedosáhne). ___ Nedostatky v psychologické profilaci hrdinek a zastavení dějového vývoje v poslední třetině napoprvé možná ani nezaznamenáte pro působivost Aldrichovy režie. Divadelní stylizaci (frontální snímání místností, světla umístěná v popředí, campy líčení) kombinuje s ryze filmovými výrazovými prostředky (transfokátor, netradiční úhly) a zároveň si dobře uvědomuje, že páteří jeho psychologického monster hororu (který oproti klasickým monster hororům nezatajuje, že titulním monstrem je ve skutečnosti osoba ženského pohlaví) jsou dvě hollywoodské divy. (Dle úhlu pohledu lze Baby Jane označovat také třeba za grand guignol, gotický horor nebo campovou obskurnost, marně jsem v ní ovšem hledal znaky černé komedie.) ___ Obě dámy zde do žánrových extrémů dovádějí rivalitu ze svých reálných životů. Obě přehrávají, protože je to jejich styl (v 60. letech již zastarávající) a protože můžou. Role jim to dovolují. Být samy sebou, velkými herečkami. Upřímně a bolestivě. 80% Zajímavé komentáře: Oskar, Radko (07.03.2017)

Noo tak tohle bylo poněkud silné kafe. Bette Davis předvedla jeden z nejůžasnějších hereckých výkonů, jaké jsem kdy viděl. Pět hvězd nedávám jen proto, že mi to přišlo místy až trošku zbytečně natahované a těch chvil, kdy byl člověk trýzněn tím, co se děje nebylo až tolik. Jinak komu se líbily Plynové lampy (1944) tak tohle jistě bude taky. Jedná se bezesporu o kultovní americký psychothriller. A ne.. Měním na pět. Po týdnu. Ten film je fakt skvělý. (28.10.2011)

Ubrat trochu na stopáži, kapku ještě přitlačit na celkové gradaci, a byla by to naprosto bezchybná psychothrillerová klasika. Takto je to "jen" (ty uvozovky jsou v tomto případě opravdu absolutně nezbytné) vynikající psychothrilerová klasika... Bette Davis a Joan Crawford jsou každopádně fantastické, stejně jako příběh. Z filmů z podobného ranku se Baby Jane může rovnat možná jen Reinerovo Misery nechce zemřít (které mělo to štěstí, že si dokázalo svou délku ohlídat). 80 % (27.08.2018)

Spoilery! Zásadním problémem tohoto snímku ne nesnesitelně dlouhá stopáž, která v celé své délce pojednává o tom samém a s výjimkou závěru není snímek v jediném okamžiku ani trošku zajímavý. Celé to neskutečně připomíná snímek Misery nechce zemřít. S jediným propastným rozdílem v kvalitě. Celý snímek je postavený na dialozích a odehrává se povětšinou v jediné budově. Absolutně to na mě nepůsobilo dramaticky ani zajímavě. Baby Jane byla píča od mala a sledovat tak dlouho její odporný obličej mi nebylo příjemné. Nedokázala se srovnat s tím, že už ji nikdo nezná a nikoho nezajímá, tak se dala do trýznění své nepohyblivé sestry. Strašně jsem během sledování ztrácel pozornost. To co mi bylo servírované, mě nezajímalo. Vůbec nechápu zdejších 84 %. Dobré bylo jen rozuzlení v závěru, ale za to hvězdu nedám. Prvky hororu ani thrilleru jsem nezaznamenal. Čistokrevné drama. Bohužel, převážně konverzačního charakteru. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (21.05.2017)