Gravitace

Míváte někdy problémy s kyslíkem? To Sandra Bullock alias doktorka Ryan Stone ho má vždycky dostatek (i když naoko ne), a to ať už na akrobatické šplhání a skákání ve vesmíru při zásobě 1% nebo skafandrovou svlíkačku pod vodou tady dole na Zemi... Ne, tak jízlivost asi není úplně na místě, chápu, že tenhle Cuarónův sci-fi svět má svoje vlastní pravidla, ale na druhou stranu se dost odkazuje na ten náš (reálný), takže si o tohle škádlivé rýpnutí docela koleduje (a nemyslím si, že bych byl zase takový hnidopich, když jakože pomíjím ten pro pánské publikum nastrčený doktorčin „úbor“ či zajímavost, že Američance dělá problém číst čínské znaky, zatímco azbuku ovládá s přehledem, u takových detailů jsem se jen pousmál). Avšak dost už bylo popichování, Gravitace vznikla kvůli něčemu jinému. Jednak, aby ohromovala publikum svým podmanivým vizuálem a výbornou technickou stránkou (s čímž souvisí i již ten zmíněný režisérův vlastní svět), a druhak proto, že se má divák zcela ztotožnit s hlavní hrdinkou, maximálně jí fandit a alespoň vzdáleně pociťovat to, co ona (tísnivý, opravdu nepříjemný pocit mixu zoufalství, dusna, bezmoci, závratě a strachu). A nutno přiznat, že právě kvůli tomuhle stojí za to na Gravitaci kouknout. Hodnotím slušnými 4*. (20.04.2014)

Alfonso Cuarón posunul hranice. Hranice dokonalých triků a hranice kvality filmových zážitků .... až za hranice vesmíru. Prožíval jsem tenhle film tak intenzivně, jako už dlouho žádný. Sandra sice utáhla bez problémů celý film sama, ale herecké výkony stály tentokrát stranou. V hlavní roli byl jednoznačně režisér, kterému přeju do Oscarového klání velký, zasloužený úspěch. ... Nejsilnější filmový zážitek roku 2013 (17.09.2014)

Miluju tématiku vesmíru obecně, dokázal bych se dvě hodiny dívat jen na samotné záběry z ISS na Zemi, takže když jsem viděl první trailery na Gravitaci, nemohl jsem se dočkat. A výsledek? Gravitace je pro mě jeden z nejopojnějších filmových zážitků, které jsem za poslední dobu v kině zažil. Dokonale promyšlená vizuální podoba - dlouhé záběry kamery, v nichž se jednotlivé objekty a postavy objevují a mizí s precizností, která není běžně k vidění. Moc se mi líbila i práce se zvukem, který v podstatě chybí, protože se ve vesmíru nemůže šířit, vzdáleně je občas přítomen, když postavy cítí vibrace. Kromě toho, že jsem si užíval vesmírné záběry, dokonalou akci a zoufalou snahu přežít, působila na mě i ta emocionální stránka, kterou tady většina lidí označuje za slabou stránku - tedy hlavně onen motiv hledání smyslu života po ztrátě dcery. (12.10.2013)

Pořekadlo najít pevnou půdu pod nohama už nikdy nebude stejné. Vizuálně geniální, převratný, osvobozující zážitek z překonávání samoty a nacházení gravitace (naděje). S výjimkou deus ex machina a až příliš doslovného emancipačního schématu v poslední třetině naprosto brilantní a strhující zážitek, který mě v polovině pohnul k slzám obrazem nekonečné samoty. Bullock mi vyrazila dech. Štavnatá variace statečných bab ve skafandru. Clooney jako vesmírnej trucker úsporný a charismatický v každé lajně dialogu. Není to nijak myšlenkově převratné, hluboké a závratně metafyzické, přesto mě to v pravou chvíli rozsekalo jako nic letos (a málo co v posledních letech). Čistá vizuální oslava bytování a křehkosti existence. Tarrovské trmácení somewhere out in space. Jedno z nejlepších sci-fi všech dob, které bez problémů ustojí i svou přiznanou jednoduchost (kdo potřebuje další metafyzický průjem ze Stromu života? Já ne). Vesmírná odysea nového milénia. Sbohem, driftuji do nenávratna a telefon beru, jen když z Houstonu zavolá Ed Harris. [90%] (25.09.2013)

Na nejbližší pocitový dojem útočí Cuarón dokonale, ale po odeznění prvního bezprostředního nebezpečí musí nevyhnutelně zpomalit a jen nárazově dramatizovat. A v tu chvíli mě poprvé trklo, jak dokonale sestrojenou vesmírnou atrakcí Gravity je. S přiměřeně očekávaným dějovým vývojem, s výtečnou hereckou dvojicí a s výbuchy, nárazy a nehodami jako zaslouženým vrcholem. V každém vygradovaném katastrofickém momentu jsem se cítil jako na té nejvyšší horské dráze v momentě, kdy se soustava skoro zastaví, aby se vzápětí vrhla střemhlav dolů. Což je sice ve své podstatě zlehka prvoplánové, ale nic to nemění na tom, jak je audiovizuální stránka úžasná a že když Alfonso předhazuje další úchvatnou chvíli, není to zbytečné opakování, ale spíš zasloužené chvástání. Survival space-trip mě tedy snad i vzhledem ke své očividnosti nedostal úplně na lopatky, ale díky formě a očividnému poselství o síle lidské vůle mu jeho úspěch musím přát. (18.10.2013)