Gravitace

Nejintenzivnější filmový zážitek roku! Od včerejška přemýšlím, co bych tomu mohl vytknout, ale pak se vždycky dostanu k tomu, že je to prostě takhle natočený film - komorní, s triviálním příběhem, bez většího emocionálního kontaktu diváka s hrdiny, koncentrovaný, adrenalinový, velmi sympaticky zahraný a hlavně vizuálně a vůbec technicky dokonalý. A stejně tak přemýšlím o tom, jak sakra točili některé záběry (Lubezki rulez!!!). Nevím jak to funguje ve 2D nebo na obrazovce, ale ve 3D a s pořádným zvukem je to neuvěřitelný nářez. Tohle postprodukčně dodělávané 3D je daleko lepší než jakákoliv jiná konverze hraného filmu, jakou jsem doposud viděl (a taky lepší než některé 3D animáky, ehm). Pokud jsou ve filmu nějaké fyzikální nesmysly, nestíhal jsem si jich všímat, a upřímně by mi byly asi úplně fuk. Některé záběry mi opravdu zrychlovaly tep a párkrát jsem se málem začal uhýbat prolétávajícímu vesmírnému smetí. A když se pak dostanete do místa, kde si říkáte, že se Cuarón asi úplně zbláznil, velmi elegantně se to vyřeší, a vy jen můžete zatleskat tomu jak vás panko režisér zručně vytahal za fusekli. Ale přesto, že jsem si Gravitaci tak neskutečně užil, příčí se mi dát jí pět hvězd. Faktem totiž je, že je to ukázka extrémně precizní filmařiny, je to jen a pouze fyzický zážitek, ohromení smyslů nebo jak to výstižně pojmenovat. A to prostě není to, proč se na filmy dívám. Možná trochu neférových 80%, a doporučení, abyste se podívali na Sunshine;) (14.11.2013)

GRAVITACE je precizní film, kterému z hlediska požadavků na klasické hollywoodské vyprávění nelze nic vytknout. Velkou roli v přijetí ovšem vedle vysokého horizontu očekávání sehrává i znalost Cuarónovy předchozí tvorby a survival subžánru. Při zasazení snímku do těchto dvou poetických tradic se o míře ozvláštnění dá polemizovat, což dělám v posledním příspěvku makro-recenze. Po druhém zhlédnutí si stojím za tím, že i navzdory opojnosti úvodního záběru-sekvence a "imerzivnosti" posledního aktu je tento vyhepovaný projekt v mnoha ohledech zcela konvenční, o čemž jsem se rozepsal v článku o funkcích a motivech dlouhých záběrů v Cuarónově (a z velké části i Lubezkiho) filmografii. Ok, při vnímání snímku v jiných poetických tradicích (IMAXový dokument a narativní fikce) je člověk na konec nucen změnit své hodnocení, i když původní výtky zůstávají. Přiměla mě k tomu až referenční BD edice. (06.10.2013)

Zcela nepokrytě závidím všem, kteří měli možnost vidět Gravitaci ve 3D. Já tu možnost neměla a ačkoliv dlouhodobě vedu boj se sci-fi žánrem, tak tohle byl zatím jeden z neúžasnějších zážitků. Už jen záběry na ten nádherný skvost v celém vesmíru, kterým je naše země ve mně vyvolávaly mravenčení po celém těle. Byl to pro mě zcela nepochybně velký vesmírný emocionální zážitek s jedinečným hereckým výkonem Sandry a já byla celou dobu možná ve větším stressu než ona a to jsem věděla jak to dopadne. Do posledního záběru jsem neodtrhla oči od obrazovky a to je známka mé největší spokojenosti, takže ta pětka je zcela na místě. (11.12.2013)

Spolu s Man of Steel nejintenzivnější kino zážitek roku. Tam, kde nový Superman drtil hektickou, nikdy nekončící akcí, Gravitace ohromuje vizuálem. Ale nejenom to, ona hlavně burcuje k fandění křehké hrdince, která musí bojovat se skličujícím osaměním a pocitem absolutní beznaděje. Čekal jsem pomalý, filozofující a depresivní film. Cuarón ale překvapil a nabídl svěží sci-fi survival, který má do filozofující nudy hodně daleko. (22.10.2013)

Problémem tohohle filmu je, že jste rychle vhozeni do katastrofy. Úvod žádný a tak kromě tíživého pocitu, že by jste to nechtěli zažít na vlastní kůži a bezmocnosti, která se stupňuje, je Vám vlastně jedno, jak to s hrdinkou dopadne. Vizuál krásný, pár výborných scén, ale jak tady všichni popisují emoce, mě tedy chyběly. Škoda. Ale Sandra mile překvapila!! (13.12.2013)