Gravitace

Ja vlastne ani nevim. Na jednu stranu tu je naprosto perfektni vizual, skvela kamera i hudba a skvele hrajici Bullock a Clooney, kterej si tady strihnul asi jednoho z nejvetsich sympataku svy kariery. Na druhou stranu, dejove to je misty predvidatelny a ackoliv chapu, ze se Cuaron nesnazil tocit nejaky Star Wars, ale v ramci mezi realistickou podivanou, tak to proste nema tolik deje, aby se tim dalo vyplnit 90 minut, coz je v podstate navic pro sci-fi dost kratoucka stopaz. Nerikam, ze bych se nudil, jen to je proste napinavy jen misty a obcas tu je trochu vata a par logickejch kiksu, ktery to stazi. Celkove lepsi 3*. (04.01.2021)

všechny kritiky, které jsem dosud četl, se neustále táží po realismu filmu a jen některé a jen ve druhé či třetí řadě vnímají i jeho estetickou dimenzi. přijde mi přinejmenším pozoruhodné, že umělecký skvost formátu Cuarónovy Gravitace inspiruje své diváky pouze k hledání podobných, řekněme, zajímavostí a k diskuzím nad podružnými technickými aspekty. ne, že by snad otázka realismu právě u tohoto filmu byla sama o sobě triviální. zároveň je ale třeba mít na paměti, že nebývalý důraz na realismus (i při takto nadsazeném ději) je pouze prostředkem, který pomáhá navýšit "tíži" (v druhém smyslu slova původního názvu - závažnost) zdánlivě komorního, přitom významem přímo epického příběhu o duševních, intelektuálních i tělesných schopnostech člověka či přímo hranic jeho možností čelit nejzazší výzvě - nekonečnému vesmíru. ex astris scientia, říká odvěká moudrost a zjevné souvislosti mě nutí vnímat Gravitaci jako jakýsi epilog Kubrickovy 2OO1: Vesmírné odyseje, kde se nový, znovuzrozený člověk, dosud pouze svinutý fetus, po zkouškách těla i duše vrací na rodnou planetu zdánlivě oslaben a přeci posílen střetem s nekonečností tam venku, znovu jako by se učil chodit a novýma očima si prohlíží neznámou krajinu kolem sebe, přesto nachází síly se (znovu) vzpřímit a odchází poznávat nový svět... (08.12.2013)

2001: Vesmírná odysea, na kterou jsem si během projekce několikrát vzpomněl, konfrontovala člověka s velkým neznámým. V Gravitaci je člověk, jako v těch nejklasičtějších lidových vyprávěních (jimž ovšem zpravidla dominuje muž, nikoli žena), konfrontován zejména sám se sebou a svými (omezenými) možnostmi. Nejde o jediný znak klasičnosti filmu. Sázkou na jistotu je rovněž tříaktová vyprávěcí struktura (tři útočiště poskytnutá třemi vesmírnými stanicemi, z nichž každá reprezentuje jiné náboženství) s přesně dávkovanými příběhovými komplikacemi a vzorově využitými deadlines, které přispívají k dojmu, že se věci před našima očima dějí v reálném čase a nic tudíž není předem rozhodnuté a jisté. Jak dříve a detailně popsali jiní, strhující tudíž Gravitace není navzdory, ale díky uplatnění vzorců klasického hollywoodského vyprávění. Intenzitě prožitku hodně napomáhá omezení vyprávění na to, co vidí, slyší, ví a zažívá doktorka Stoneová, která se na dobu cca osmdesáti minut stává naším avatarem. Možná se během nejvypjatějších okamžiků ani tolik nebojíme o její život, ale o pohled, který bychom s ní mohli ztratit. Nebude-li doktorky, neuvidíme. K čemu dochází v globálním kontextu, není relevantní. Film nenarušuje naše emocionální napojení na ústřední figuru tím, že by řešil jiné konflikty, než její konflikt vnitřní. Špatné věci se prostě přihodily (dceřina smrt, náraz úlomků) a teď je na hrdince, aby se s nimi vypořádala. Protagonistčino znovuzrození (zahrnující fetální pozici i přestřihnutí pupeční šňůry) za svou sugestivnost každopádně vděčí nejen pevně semknutému scénáři a minucióznímu technickému provedení, ale také hereckému výkonu Sandry Bullock. Její „vytí“ na Měsíc v mé paměti přetrvává jako jeden z nejdojímavějších filmových momentů roku 2013 a očistný poslední záběr, kdy se samozřejmé s definitivní platností stává neobyčejným, pro mne byl také díky Bullockové nadfilmově (a nadsmyslově) silným prožitkem. Daný okamžik v mých očích a navzdory svému obsahu povýšil Gravitaci z technického zázraku a unikátního trenažéru krizových situací (nejen v kosmu) v setkání s něčím nadpozemským, slovy nepopsatelným a na obrazy nepřenositelným. Upustíme-li od patetických obratů, dalo by se to nazvat také Uměním. 95% Zajímavé komentáře: novoten, Eodeon, xxmartinxx, mcb, Sandiego, Triple H, Anderton, Tatizz (31.12.2013)

„Taaak, milí filmoví fandové, zvedněte ruku vy, komu chyběl příběh a sofistikované dialogy. Ty ne, Pomo, ty se nehlas, ty se hlásíš pořád. Ještě někdo jiný? Nikdo?“___Ale vážně. Cuarón stvořil technologický zázrak, při kterém zapomenete žrát předražený popkorn a při kterém si možná uvědomíte, že ta naše životadárná kulička jménem Země, plující smrtonosným vesmírem, je fakt jedinečná a nádherná. Pouze 3D mi přišlo opět neznatelné a zbytečné, na to tady máme jenom machra na třírozměrné zážitky Jima Camerona. (13.10.2013)

Tohle není jen tak nějaká gravitace, tohle má tah, sílu a nekonečnou přitažlivost jako černá díra. A když po neuvěřitelných 15ti minutách bez jediného střihu překonáte horizont události, čas se definitivně zpomalí - časoprostor kolem se hroutí... Brilatní technický kousek, který posouvá hranice opravdu o notný kus dál, Bullock fascinující, Clooney výborný. Víc netřeba psát, je nutnost Gravitaci né vidět, ale zažít... filmový zážitek roku! 100 miliónů dolarů(rozpočet)/652 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (23.12.2013)