Rozmarná léta českého filmu

Vítaný dokumentární cyklus, který nám připomíná už zapomenuté dění ve filmové oblasti se spoustou zúčastněných. Potěšilo mě, že ČT obzvláště z prvního dílu nevystřihla upřímná protikapitalistická prohlášení tvůrců z normalizace, připomněla zpackanou privatizaci Barrandova kovbojem Marhoulem a daří se jí vyhrabávat perly z archívu. Z bordelu, který napáchal Klaus se svou ODS a nadšení revolucionáři, se hrabeme dodnes. Trochu zamrzí, že se nevěnuje pozornost více filmům a místama se člověk diví, co se dostalo do finálního sestřihu za lidi nebo za bláboly - obzvláště Vetchý, který v prvním díle vypráví, jaký byl statečný antikomunista. Nebo zmíněný skandál s Menzelem na FAMU, kde se ani nedozvíme, co přesně tehdejším studentům na Menzelovi vadilo. Ale výpovědní hodnota je pořád výborná - chápu, že řada lidí by si to představovala lepší (třeba bez dementní znělky), ale podstatné je, že se tomu někdo věnoval než aby to nevzniklo vůbec. (19.01.2011)

Viděl jsem dva díly, druhý začíná 2009. V té době jsem si zapisoval předměty na FAMU, což je velmi kvalitní fakulta s dobrou uměleckou atmosférou. Když shrnují události tohoto roku, podle nichž se většina lidí orientuje v toku času, zdá se mi to jako před půl rokem. Je hrozné, že na jeden kvalitní český film musí vzniknout sto balastních a většinou se žádný neprosadí na festivalech. (17.04.2020)

Již po prvním dílu musím napsat, že mne to maximálně bavilo bez ohledu na názory některých "filmových fanoušků". Možná časem uberu z hodnocení, ale zatím se na další díly těším jako malý kluk....a i po druhém dílu nemám co měnit...stále mne baví "veselé příběhy z natáčení" zde prezentované :-)..............a po třetím dílu je již jasné, že nejvyšší hodnocení měnit nebudu! (05.01.2011)

Proboha, některé ty zkratkovité reakce...subjektivní vzpomínání lidí, co byli při tom, ne odosobněná učebnice, takže podle toho pořad i vypadal...mě osobně se více líbila ta dřívější léta, snad kvůli těm převratným rokům a v pozdějších dílech se snímkům věnovalo méně prostoru, asi taky vzhledem k četnosti produkce. 70%. (31.05.2011)

Z převažujících dojmů na mne zapůsobila především síla nostalgie, která z retrospektivního pořadu Petra Vachlera přímo čpí. Nápad rekapitulovat dějiny české polistopadové kinematografie je vděčný, problematická je ovšem zcela přirozená stylizace oslovených umělců, tolik pozitivních vjemů se v jednom pořadu hned tak nesejde. Dotyčné filmy jsou tu častokráte prezentovány zajímavěji, než jaké ve skutečnosti jsou. Filmy se točí, cyklus běží a mně ani těch dvacet let nepřijde, stejně jako množství zajímavých, ale ne příliš objevných postřehů řady oslovených lidí od filmu. Tvůrcům pak díky za připomenutí a vyzdvižení té řady polozapomenutých a nedoceněných filmů, jako například úžasného baladického Vojtěcha, řečeného sirotka Zdeňka Tyce, asi nejvíce neprávem pozapomenutého porevolučního filmu. Petr Vachler zřejmě natáčí celkem záslužný počin... (04.01.2011)