Rudá Sonja

Jedna z klasik mého dětství, vezoucí se na úspěchu Barbara Conana - ostatně Arnold s mečem nechybí ani tady. Dnes už film potěší maximálně nostalgií a svou naivní hloupostí. Chytlavý hudební motiv je nezapomenutelný, stejně jako otravný královský harant a tupá mužatka Sonja v podání Brigitte Nielsen. Taková roztomilá blbá fantasy. Ale abych jen nekřivdil, minimálně scéna s robotím mostrem ve vodě je vážně výborná. (26.12.2006)

Chápu, že producenti chtěli těžit ze vzedmuté fantasy vlny, kterou vyvolal Barbar Conan, ale měli si k tomu vybrat mnohem lepší scénář. Falkon a princ Tarn měli sloužit jako komická dvojice (rozmazlenej princ a hodný hromotluk), problém je v tom, že princ je hysterickej fagan, kterej by potřeboval občas pořádně přetáhnout řemenem, jeho neustálé řvaní mne dost iritovalo. Pokud jeden z dvojice nefunguje ten druhý už to nezachrání, což je opravdu škoda, když Falkona hraje Paul L. Smith, kterého známe z filmů Šimon a Matouš. Brigitte Nielsen opravdu nikdy nebude herečkou (natož dobrou), což zde jenom potvrzuje v době kdy ještě neměla silikonová ňadra. Arnold zde opět hraje udatného bojovníka Conana, který se akorát jinak jmenuje. Již v době kdy sem film shlédl poprvé, jsem nechápal jak Sonja dokáže bojovat s Kalidorem na férovku (feministky musejí mít radost). Sandahl Bergman si pamatujeme z Barbara Conana, jako hrdinovu družku Valerii, na rozdíl od amerických kritiků si myslím, že odvedla dobrý výkon. Na režisérskou stoličku usedl tehdy devětašedesátiletý klasik, jenž má na kontě nejen velkofilm Barabáš, ale hlavně natočil Conana Ničitele a nebyla to jeho vina, že film nepřekonal svého předchůdce. Hudbu dostal na starost klasik filmové hudby Ennio Morricone, ani on však nedokázal překročit stín vržený prvním Conanem, ale na jeho obranu je nutno podotknout, že výsledek své práce neměl plně pod kontrolou a taky nedostal tolik času, jako Basil. Souhrnem lze výsledek označit za slabšího Conana, film má dobré souboje, pěkné lokace, pěknou hudby, někdy moc extravagantní kostýmy (častý neduh italských fantasy filmů), rozdílné herecké projevy, podprůměrný scénář, který ani tak zkušený filmař jako je Fleischer nemůže zachránit. Je to škoda, že to tak dopadlo, ale přesto mám na film příjemné vzpomínky. (12.05.2004)

Ano tento film je opravdu velice špatný. Jako kdyby všichni, jež se na něm podíleli soupeřili, kdo odvede svou práci hůř. Scénárista se s tím moc nepáral, nějakou psychologii postav asi fakt neřešil. Režisérovou zásluhou zase je, že spousta scén je natočena hůře než tuctově. Choregograf si asi taky nechal to nejlepší pro lepší film. Speciální efekty jsou směšné: gumová ryba, papundeklový hrad, královnin pavouk...Avšak tuto pomyslnou soutěž vedou dva hlavní představitelé. Arnie, kdysi můj idol, zde hraje doslova příšerně. Jeho nejsilněší herecká poloha je škleb a řev. Úsměv, či zamilovaný pohled opravdu nejsou jeho silné stránky. A Bridgitte ta je snad ještě horší. Jediná, ne špatná stránka filmu je hudba Ennia Morriconeho. Sice zde hraje pouze pár jednoduchých motivů, jež mu asi nedali moc zabrat, ale i tak je ta největší hodnota tohoto filmu. (02.11.2004)

Celkem nepovedená fantasy těžící z Arnolda a jeho slavného Barbara Conana. Film obsahuje takové množství hrozných záběrů, že mě dnes děsí vědomí, že jako kluk jsem Rudou Sonju celkem hltal :-)....Na kloub pod rukou na které uvízl princ jen tak nezapomenu :-D....No a i tak jde o fantasy klasiku, kterou zná snad každý. Snad tomu pomohla i nádherná hudba Ennio Morricone, bůh ví.... (21.07.2011)

Typická fantazy, které už tu a tam a skorem pořád ublížil zub času, a která má mnoho negativ, scénářem počínaje a příšernou Brigitte Nielsen konče (a Arnolda nevyjímaje, v té době se asi spíš než studiu herectví věnoval kulturistice, ostatně při těch scénách, kdy drží na zádech několik tun, tady vypadá snad nejlépe). Zajímavý rozpor nacházím ve vyznění soubojů - zatímco sekačky jeden versus mnoho jsou přeplácané, i se značnou nadsázkou naprosto nerealistické a v podstatě až uboze parodické, jeden proti jednomu s klasickými meči je jiný kafe a je to vlastně ten hlavní důvod, proč dávám tomuhle jinakshitu takhle ďábelsky vysoké hodnocení. Druhým důvodem je Morriconeho hudba, tomu chlapovi je úplně jedno, jestli skládá pro film desetiletí nebo pro propadák. Jo, a ten malej skrček byl takovým malým závanem (i když silně stylizovaným) originality, kterej taky Jahola spíš potěšil než popudil. (25.07.2008)