Elitní jednotka 2: Vnitřní nepřítel

Filmová výzva 2018 - Brazílie. Další brazilský film, jenž mě jednoznačně utvrdil v přesvědčení, že Brazílii dobrovolně nikdy nenavštívím. Stačí se podívat jen na politickou situaci v Brazílii v posledních deseti, patnácti letech. Prohnilý systém, který přežije všechno a všechny a nelze jej zničit, ta pověstná italská chobotnice má v Brazílii s ohledem na velikost a počet obyvatel rozměry godzilly. (16.04.2018)

Po "jednotke" som MUSEL dať hneď "dvojku" a tá ešte prekonala veľmi vysoko nastavenú laťku!!!! Film, ktorý sa nesere a dáva na frak všetkému a všetkým. Krutý, bolestivý a najmä veľmi popisný do takej miery, že sa s tým vie človek zžiť aj v našich končinách aj s našim "system of a down". Okrem silného politického kontextu je skvelé to, že ten film má príbeh, postavy, psychológiu. Wagner Moura opäť geniálny, tak ako všetci herci - tá autenticita je miestami rovná nejakému dokumentu. Tento krát mi nepripomenul mladého Branda ale postavu Corrada Cattaniho z kultovej Chobotnice, aj výzorom aj svojim solitérstvom - sám proti všetkým a všetkému nespravodlivému. Záverečná reč v "senáte" priam kultová! No comment, paráda a rana presne medzi oči! (07.07.2015)

Nie som fanúšikom filmov, kde sa bezhlavo a výdatne zabíja s chabým ospravedlnením, že oni začali. Preto sa mi dvojka pozdáva viac, než akčná jednotka. Nejde iba o to, že je rovnako kvalitne nakrútená, ale najmä o to, že prepojenie politiky a zločinu je celosvetovým problémom a rozdiely sú iba v kultúre príslušných krajín. Niekde sú tie rukavičky jemnejšie, inde menej. Mohol by som na tomto mieste písať o tom, ako mi niektoré motívy pripomenuli situáciu u nás, ale to by som zbytočne potvrdzoval rozšírenosť zmieneného fenoménu. Som rád, že film nekončil žiadnym okázalým happy endom, len slabučkou nádejou, že niekedy, snáď, ... (06.08.2019)

Jednička mně bavila svojí násilností, přímočarostí a nekompromisním, černobílém pohledu na svět, na dobro a zlo a taky na způsob, jakým lze ještě se zlem zacházet a přitom být morálně v pohodě. Dvojka dost ubrala na tempu, přidala několik scénáristických oblouků, které mi někdy přišly fajn (totálně zkorumpovaná policie jako vládce favel místo gangů) a někdy moc ne (různé ty špionážní zápletky, Nascimentův syn a jeho nový lidskoprávní otec, soudní proces..). I tak je to pořád nadprůměr, ale tedy jednička byla lepší a upřímně - místních aktuálních 83 % mi přijde přestřelených. (14.05.2011)

Tři scény, při nichž padá čelist, stačí ke štěstí. Nebo minimálně k tomu, aby jsem si druhý díl Tropy De Elite zapamatoval jako o něco lepší, než byla její starší ségra. Blbé je, že i když ne Rio de Janierských, filmů o korupci a nefér politice jsme tu měli již nepočítaně (např. Serpico, Pevnost Apačů v Bronxu...). TDE by tedy měla něčím vyčnívat - a tím něčím je rozhodně akce. Akce, které je tu naneštěstí velmi pomálu, a tak i když jsou to scény nadmíru povedené, je jich tu prostě žalostný nedostatek. Takže nezbývá než se těšit, že ten náběh na trojku není fejkem, a další část dostojí svým slibům pravých olověných hodů... (04.04.2011)