Všemocný

Triviální a hloupý film, neúspěšně se schovávající za masku sofistikovanosti. Odhlédnu-li od toho, nakolik se dal celý nápad rozvést v autorském snímku a akceptuji, že tvůrci se uvolili cestou žánrového snímku, v němž originální nápad zužitkuje coby pouhou „atrakci“, ani tehdy není Všemocný dobrý film, leč stále stejně triviální. Tvůrci si zkrátka s „atrakcí“ nevěděli rady. Aby ne, když scenáristka filmu má obvykle na starosti komedie s Lindsay Lohan (nic proti Mezi námi děvčaty) či Benem Stillerem (vše proti Těsně vedle) a Neil Burger není vizionář, ale pokorný rutinér. Titulní hrdina není sympatický a navzdory všeobecnému mínění ani dobře zahraný (sympatie vůči Bradleymu Cooperovi pro mě i nadále zůstávají záhadou), svou stoprocentní mozkovou kapacitu vynakládá v lepším případě pro své obohacení, v horším pro sbalení své sousedky a úklid obýváku (!) a prakticky po celou dobu filmu zůstává nečinný. V momentě, kdy se stupňuje bezvýchodnost situace a hrdinovi začínají dýchat na záda úplně všichni a všechno (mlčenlivý vrahoun s kudlou, ruští lichváři, Robert De Niro, projevující se příznaky dlouhodobého užívání drogy, konfrontace se starým já atd. atd.), hrdinu jakoby všechny tyto trable míjeli nebo je neuměl řešit (což z něj v kontrastu s jeho inteligenčním kvocientem činí troubu rovnou pětinásobného), takže je za něj postupně vyřeší raději sama scenáristka. Snad by to tolik nevadilo, kdyby se film zároveň nesnažil neustále proklamovat vlastní inteligenci a nadřazenost a neuchyloval se k vnitřnímu popisu hrdinovy geniální mysli coby svérázného druhu pavoučího smyslu (když dané téma neznám nebo si jej ani neumím přibližně představit, tak o tom nepíšu, paní scenáristko – první lekce všech kurzů tvůrčího psaní). Velká škoda, že film, který vypráví a oslavuje inteligenci, nenatočili ke všemu inteligentní lidé – David Fincher (Hra je výborný příklad výtečně zrežírovaného filmu s chatrným scénářem), Christopher Nolan, Park Chan-wook… Zkrátka takoví, kteří dovedou natočit autorský a žánrový film, chytrý i zábavný v jednom balení. Snaha inteligenci alespoň předstírat je zkrátka marná. 5/10 (05.04.2011)

| Scenár: Leslie Dixon | Hudba: Nico Muhly | Produkcia: Leslie Dixon, Ryan Kavanaugh, Scott Kroopf / Relativity Media | Rozpočet: 26 miliónov $ | Tržby: 155,449,455 $ | Takú pilulku by bral každý, a viac než soľ. Ono to vlasne dnes existuje v lekárňach pod rôznymi názvami, no efekt nebude tak silný :D - a to je škoda. Všemocným na chvíľočku by chcel byť asi každý, a to je ten pocit, ktorý tento film divákovy prináša na dosah ruky a veľmi úspešne. A ešte k tomu v supernápaditom vizuálofarebnom obale. (18.01.2011)

Koukatelný film se zábavnými formálními vychytávkami. Scénář ale docela dost drhne. Celou dobu mě štvalo to, že se hlavní hrdina celou dobu chová jako naprostý vůl - pod vlivem chytré pilulky ještě víc než normálně. Samozřejmě že ta smyšlená droga může působit, jakkoli tvůrci řeknou, a je zbytečné hledat v jejím působení nějakou logiku - ale stejně mi to bránilo si film v klidu vychutnat. A smysl konečného vyústění jsem buďto nepochopil, anebo je úplně blbý. (21.05.2011)

// "I was blind but now I see." Tahle věta celkem vystihuje celou zápletku, která ač je ve své podstatě jednoduchá, je dostatečně zajimavá aby utáhla celý film. Tudíž už máme dvě hvězdičky, tím to ale nekončí. Třetí pěticípou radost vykřesá opravdu suprový vizuál a všechny ty kamerové vychytávky, které pan Burger servíruje. No a když se k tomu ještě přidá sympaťák De Niro spolu s Bradleym 'bude ze mě hvězda' Cooperem a nádhernou (seriously!) Abbie Cornish přiletí nakonec i ta čtvrtá a vy nakonci budete více než spokojeni. A nepotřebujete ani žádnou pilulku. Limitless - 80% (03.07.2011)

Tenhle film Vás doslova vcucne a nepustí. Už vím, proč jsem si schovával tuhle otřepanou frází: Nejlepší 3D zážitek ve 2D, protože Limitless. Neil Burger a jeho svět netušených možností chytne a dokonale baví po 115 minut. Není to dokonalá jízda, ale díky bezkonkurenčním hláškám, Bradley Cooperovi a nečekaným nápadům, prostě nejde jinak. Amorální do morku kostí. Ve své hluboké podstatě to ve mně vzbuzovalo podobné pocity jako sledování Fight Clubu a to už samo o sobě něco vypovídá!!! (26.03.2011)