Zabil jsem svou matku

Nesmírně osobité. Miluji zpomalené záběry, které jsou doprovázeny senzační hudbou. Na Xavierovi je znát, že prozatím není poznamenán současnou filmovou tvorbou. Nic není přehnané, vše je přirozené. Režisér nenahrává ani matce ani synovi. Nechá vás, ať se sami přikloníte k jednomu z nich. V jeden moment nenávidíte matku, která nedokáže pochopit svého syna. Pak zas vidíte syna, jak dokáže být krutý na svou matku. Typické Odi et amo. (17.05.2011)

Tak už podruhé musím obdivovat tohoto mladičkého a velice schopného režiséra, který se nyní projevil i jako talentovaný herec. Tento snímek mě skutečně oslovil také proto, že sama mám se svou matkou přinejmenším...komplikovaný vztah, s podobnými střídajícími se obdobími klidu a hádek, takže jsem docela chápala, co oba prožívají, ale zároveň jak nemožné někdy je najít společnou řeč. (27.12.2012)

Ještě se z toho vzpamatovávám. Na dnešních Mezipatrech jsem viděl absolutní skvost - tenhle film. Natočil ho teprve tehdy 19letý režisér Xavier Dolan jako svůj debut, ale úplně mě až šokovalo, jak je ten snímek naprosto vyzrálý. Neuvěřitelně silnej scénář a perfektní dialogy způsobily, že všechno ostatní, co jsem na Mezipatrech viděl, je zadupáno do země. Ten vztah mezi synem (hrál ho právě Dolan) a jeho filmvou matkou je něco geniálního. Tohle prostě musel napsat sám život. tohle si jen tak někdo vymyslet nemohl. Jestli budou takové i jeho Imaginární lásky, tak tenhle člověk poputuje do mé topky. Zabil jem svou matku - to musí vidět každý z vás. (16.11.2010)

Tento film byl stylisticky i obsahově v mnohém podobný o rok mladším Imaginárním láskám, ve kterých se Xavier Dolan věnoval rovněž vzájemné lidské lásce, snažil se ji definovat a nějak ohraničit. Slovní hádky mezi synem a matkou byly někdy možná až moc spontánní a neodůvodněné, ale za to na druhé straně velmi realisticky podané. Svoji matku můžeme nenávidět až do nebeských výšin, ale rozhodně ji nikdy nepřestaneme milovat, což platí i v opačném směru. Nejkrásnější a obrazově nejelegantnější sekvencí byla scéna, ve které honil Hubert svou matku na louce a v lese. A závěr byl moc dobře udělaný. Zkrátka opět velmi krásný a hluboký zážitek, přičemž je pro mě stále neuvěřitelnou skutečností nízký věk režiséra/scenáristy. (29.05.2012)

Veľmi rozporuplný film! Kvalitné štylizované zábery a zaujímavý námet sú utopené v povrchnosti a hedonizme, bez snahy o hlbšiu analýzu. Atmosférou to už po 15 min pripomína imaginárne lásky, až keď som zistil režiséra, pochopil som prečo. Nepodarilo sa mi stotožniť so žiadnym protagonistom, takže som film pretrpel. (14.01.2012)