Men in Hope
Muži v nádeji
Režie:
Jiří VejdělekScénář:
Jiří VejdělekKamera:
Martin ŠáchaHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Jiří Macháček, Bolek Polívka, Vica Kerekes, Petra Hřebíčková, Simona Stašová, Lukáš Langmajer, Hynek Čermák, Michal Novotný, Emma Smetana, Ester Kočičková (více)Obsahy(1)
Může být nevěra základem šťastného manželství? Šarmantní bonviván Rudolf je o tom přesvědčen: „Ženská má mít pocit, že o chlapa musí bojovat, musí se snažit, aby si ho udržela. A hlavně, ženská se nesmí nudit!” Rudolf s úspěchem uplatňuje svou divokou teorii v každodenní praxi a to s neutuchajícím elánem, který je u čerstvého šedesátníka záviděníhodný. O to víc pak nechápe naivitu svého nesnesitelně korektního zetě Ondřeje, který pro samé svědomité plnění povinností nevnímá, jak nebezpečně se jeho žena Alice začíná nudit. Milující tatínek a kamarádský tchán Rudolf proto nabídne Ondřejovi několik prověřených rad, jak vnést do skomírajícího manželství potřebný vzruch. Koneckonců jde o rodinné štěstí jeho jediné dcery... Z nudného slušňáka Ondřeje se pak díky románku s krásnou Šarlotou skutečně stává sebevědomý pán tvorstva, obletovaný milenkou a obdivovaný vlastní manželkou. Situace je to sice krásná, ale dlouhodobě neudržitelná. Už proto, že skutečnými pány tvorstva jsou pochopitelně ženy. Ondřeje čeká smršť komediálních situací, kterým čelí s odzbrojující kombinací typicky mužských vlastností - hravou vynalézavostí a nezničitelnou nadějí, že všechno dobře dopadne. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (1 192)
Muži v naději jsou tak o půl třídy horší než Ženy v pokušení. Nejdřív člověk nevěří vlastním očím, potom se celkem slušně baví, a nakonec kroutí hlavou nad tím, kam to všechno směřovalo. Na českou komediální tvorbu je to ale únosný průměr, ve kterém všichni jedou na neutrál, a vy byste měli taky. Potom budete zklamaní jen z toho, že se Jiří Vejdělek raději nerozhodl svůj předchozí film majestátně trumfnout. (6/10) ()
Nerad bych sklouzl k typickému hejtování, které se stalo pro profily nových českých filmů na ČSFD příznačné. Už předem bych proto rád na rovinu přiznal, že mám k Vejdělkovým filmům rozporuplný vztah. Na jednu stranu mě většina z nich velmi baví, bohužel mě ale pokaždé i některými svými rysy strašně iritují. Nejinak tomu bylo i u sledování Mužů v naději, kde byly oba zmíněné divácké vjemy zastoupeny rovnou měrou. Bavilo mě obsazení (Éva Kerekes je BOHYNĚ!), většina fórků i technické provedení (hudba, kamera, střih...). Dokonce si myslím, že je to Vejdělkův nejlepší film, který dosud natočil, a povedlo se mu přimět mě k zajímavým úvahám o nevěře a vztahu mužů a žen. O to více mě mrzí, že Muži v naději obsahují i momenty, které mi tak STRAŠNĚ vadí... Nějaké to žehrání na product placement už jsem vzdal u českých filmů dávno, ale proč celý ten film proboha tak strašně moc vytváří svět, který vůbec neexistuje? Nádherní a perfektně oblečení herci (už jen Polívka by se svým filmovým outfitem v klidu mohl jít na módní molo), bydlící v jakémsi stylově zrekonstruovaném pavlačovém domě v centru Prahy s výhledem na Pražský hrad, dvojice hlavních postav provozující stylovou restauraci ve francouzském duchu (i na ty bagety dojde), tchán a zeť chodící do jakéhosi luxusního kulečníkového podniku... Ale hlavně a především božekriste proč?? - proč jen museli udělat z Divadla na Vinohradech jakýsi Café Max, nebo proč udělali z Galerie kritiků jakousi sexuologickou kliniku?! Tento můj údiv platí o výpravě filmu do puntíku - točilo se buď v dokonale vystajlovaných interiérech (koupelna Ondřeje a Alice...) nebo v perfektně uklizených nejvyhlášenějších turistických pražských lokacích, a každý Pražák musí u tohoto filmu žasnout, jak je ta Praha vlastně nádherné, čisté, metropolitní a bohémské město, když se dobře nasvítí, zabere ze správného úhlu, a pečlivě se vyeliminují všichni turisti, bezďáci, stánky s klobásami, krámy se suvenýry, paneláky, graffiti, apod. Snímek Muži v naději je natočen v jakémsi sociálním skleníku, kde se odehrává nerušený mikrosvět jeho filmových postav, se vším jejich nanicovatým hemžením a pachtěním po čemsi, co nápadně připomíná nablyštěný, povrchní a falešný svět z lifestylových časopisů a zahraničních seriálů o lidech z lepších kruhů. Vejdělek je tímto světem evidentně uhranut a tvoří to úhelný kámen Mužů v naději, kteří však evidentně mají vyšší ambice než jen pobavit - občas se totiž zabrnká i na vážnou strunu. Pro své rozporuplné divácké přijetí tohoto filmu, u kterého jsem se střídavě smál nahlas a střídavě umíral trapností, hodnotím čistým průměrem. ()
Slabší děj a chabý příběh, ale na český styl dobrá komedie. Samozřejmě jsem viděl lepší, ale komedie na tohle téma neomrzí. Pár slušných momentů a pár po dějové i komediální stránce slabších. Bohužel jako fanoušek Macháčka musím říct, že stářím jeho herectví dost opadlo i spolu s Bolkem Polívkou. Už to není co bývávalo, ale určitě stravitelný filmový zážitek... 7/10 = 70% ()
Fajnšmekrovská sbírka, Bolečku, uměly říct: „sýr“..? Ač si myslím, že cit i myšlení jsem prozatím nikde nevytrousil, necítil jsem se touto "pavlačovou amoralitou" uražen, pohoršen, ba dokonce ani zhmožděn. Kdyby si, cituji bezskrupulózní havířskou kometu těchto stránek: "v plísňákách odění yntelechtuánové s mastnými vlasy", občas nasadili doktorem předepsané dioptrické brýle, všimli by si, že ŽIVOT kolem nich je přesně takový. Lascivní, povrchní, nelogický a potměšilý. Můžete být znechuceni, ale to je tak všechno, co s tím, obzvláště u komedie (!), můžete udělat. A nebo si vypíchněte ústřední myšlenku, že není důležité ke komu člověk odchází, ale za kým se vrací, samozřejmě za předpokladu, že se od sebe odliší drobná avantýra a dlouhodobý poměr.. Vadily mi však jiné věci. Režisérova už od počáteční myšlenky nepokrytá snaha dostát svého příjmení, stereotypní herectví klonu Záruby a Muldera (Macháček), slon v dějovém porcelánu v podobě úmrtí jedné z postav (bez něj by to myslím bylo mnohem zajímavější, byť scénáristicky náročnější) a hlavně ta šablonovitost tuzemské komedie, která kodrcá po kolejích Viewegh-Hřebejkovské lokální tratě. A mimochodem, trošku mi neštymovalo v castingu, že by někdo s tělem Čvančarové podlehl kouzlu prostého taxikáře s dávno propadlou licencí. Abych uvěřil, musel by to být rovnou majitel sítě taxislužeb a nebo vlastník opravdu velikého tága. Na kulečník, pochopitelně.. ()
Galerie (58)
Zajímavosti (20)
- Simona Stašová se stejně jako její postava v tomto filmu narodila v roce 1955. (Korbitch)
- Jiří Macháček se ve filmu představil i jako muzikant, zazněly v něm totiž skladby jeho kapely Mig-21. (Sufferer)
- Když Rudolf (Bolek Polívka) rozhazuje kvítky, vyndává je z bílého košíčku, v dalším záběru však již z hnědého. (M.B)
Muži v naději či ještě lépe proutníci v naději, že se o nich točí filmy a jejich tvůrci jejich počínání schvalují a ještě je omlouvají. Současně jsem s tímto filmem prakticky ztratil naději, že nějaký z českých tvůrců přijde s reálným vyobrazením nejen (milostných) vztahů) a neudělá z toho hořkou komedii až frašku, jak už se stalo pár desítek let dobrým zvykem. Vejdělek natočil film, který má rozhodně něco do sebe, ale ve všem ostatním je nedotažený až běda a neopodstatněný co do chování většiny hlavních aktérů. Nedozvíme se, proč je vlastně Macháček nevěrný a co mu v jeho na první pohled spokojeném manželství chybí, proč je Polívka takový proutník a svoji ženu celý život podvádí a po smrti ji oplakává, proč chce Hřebíčková za každou cenu druhé dítě, co vidí Kerekes na Macháčkovi a vyvstává tím další otázka, zda se taková atraktivní žena dá všanc v podstatě obyčejnému chlápkovi, co neví, proč si počíná vůči své ženě nezodpovědně, a proč Stašová omlouvá všechny manželovy zálety a co chtěl autor říci jejím vztahem se slepým masérem. Ani není příliš jasné, zda Hřebíčková taky svému manželovi zahýbala s kuchařem z vlastní restaurace a koneckonců nezodpovězenou otázkou je i to, zda se lze do Macháčka zamilovat. Ano, bavily mě jeho ustrašené pohledy, pokaždé když jeho žena pojala podezření, že má pletky s jinou a jeho snaha o autentické podání jeho postavy selhávala právě snad jen vinou neujasněného scénáře, který tlačil nejen jeho postavu do hodně přepálených situací, ve kterých prim sehrála většinou hloupá náhoda a záletník si zase zhusta mohl oddechnout, že jeho konané nepravosti nebyly jeho manželkou odhaleny a vesele si pokračoval ve svém konání dál. Nějaký pud sebezáchovy nebo nějaká úcta k vlastní ženě, to se ve filmu neřešilo, a tak nevím, co po mně Vejdělek jako po divákovi chtěl. To jsem měl fandit a schvalovat chování muže, který lže, neustále se vymlouvá a nehodlá s tím skoncovat?! Jenže ono nebylo jasné z filmu víc věcí, než jen tohle podstatné vyřešení náhledu na postavu, se kterou se v reálu samozřejmě lze potkat, ale těžko u toho bude znít poněkud tragikomická hudba Jana P.Muchowa a ztěží se nad všemi problémy mávne rukou, jak se to v tomto filmu stane nesčetněkrát pravidlem. Film by se možná chtěl pustit do nelehké úvahy nad vztahy, začít řešit rozdíl mezi mužskou a ženskou nevěrou, zamýšlet se o lásce až za hrob, ale na to tady není místo, protože scénář je pojat především v komediálním duchu a podle toho řada situací vyzní jakoby vtipně, ačkoliv z toho klidně mohl být složitý psychologický film řešící podstatu lidského bytí, ale to by český divák asi neunesl, nebo by to nechtěl. A tak Vejdělek vytyčil přesné mantinely, za které se nepůjde a vtip dodá filmu lehkost a nadhled. Ne pokaždé to vychází. Když je soukromá restaurace manželů jednou prázdná, dělá v ní podivný kuchař jménem Louise a z ničeho nic je o pár políček filmu plná hostů, je na tomto příkladu jasně vidět, jak film nechce nic složitě řešit a raději se obejde bez dlouhého vysvětlování. Závěr filmu je opět vyřešen poměrně naivně, a aniž bych z něj cokoliv prozrazoval, nebylo mně jasné, kde Vejdělek vzal tak bezvadné vztahy mezi zetěm a tchánem, navíc schvalujícím nevěru, která by byla pro manželství jeho dcery velmi prospěšná. Nejlépe je nad filmem se úplně tak nezamýšlet, to asi Vejdělek chtěl, a jen tak proplouvat a bavit se nad několika velmi zdařilými scénami zahranými, i přes prázdnost zejména u ženských charakterů patrnou, osvědčenými herci. Vejdělek jde film od filmu režijně nahoru, scenáristicky to propracované až tak nemá, ale je fakt, že tenhle film se mně líbil víc, než jeho předešlé Ženy v pokušení. Přes nepříjemnou povrchnost s otázkou proč si nabouchnout sexy prsatou milenku, když mám doma sexy blond manželku, je film osvěžujícím pohledem na věčné téma nevěry v partnerských vztazích. 60% () (méně) (více)