Muži v naději

Překvapivý žánrový mišmaš, který není jen komedií u mne předčil očekávání a nedopadl až tak špatně. Duo Polívka - Macháček fungovalo velmi dobře a člověk se na řadě míst musel minimálně usmát. Zápletky jsou vtipné a promyšlené i když ke konci to už zlehka začíná připomínat francouzské komedie (z hlediska zvratů a záměn). Solidní průměr s příjemnou hudbou J. P. Muchowa. * * * (04.02.2012)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $5,846,000▐ Na prekvapenie moc vydarené, nečakal som to a preto to asi aj tak potešilo, moc pobavilo, slovné hrátky a prestrelky išli na doraz k dobrej gradácii, taktiež dramatická etapa bola dobre zapracovaná do príbehu. Plus je aj výber hercov, ktorý svojim výstupom či výzorom neotravovali ale krásne fungovali pre dej. /80%/ (04.02.2012)

Nerad bych sklouzl k typickému hejtování, které se stalo pro profily nových českých filmů na ČSFD příznačné. Už předem bych proto rád na rovinu přiznal, že mám k Vejdělkovým filmům rozporuplný vztah. Na jednu stranu mě většina z nich velmi baví, bohužel mě ale pokaždé i některými svými rysy strašně iritují. Nejinak tomu bylo i u sledování Mužů v naději, kde byly oba zmíněné divácké vjemy zastoupeny rovnou měrou. Bavilo mě obsazení (Éva Kerekes je BOHYNĚ!), většina fórků i technické provedení (hudba, kamera, střih...). Dokonce si myslím, že je to Vejdělkův nejlepší film, který dosud natočil, a povedlo se mu přimět mě k zajímavým úvahám o nevěře a vztahu mužů a žen. O to více mě mrzí, že Muži v naději obsahují i momenty, které mi tak STRAŠNĚ vadí... Nějaké to žehrání na product placement už jsem vzdal u českých filmů dávno, ale proč celý ten film proboha tak strašně moc vytváří svět, který vůbec neexistuje? Nádherní a perfektně oblečení herci (už jen Polívka by se svým filmovým outfitem v klidu mohl jít na módní molo), bydlící v jakémsi stylově zrekonstruovaném pavlačovém domě v centru Prahy s výhledem na Pražský hrad, dvojice hlavních postav provozující stylovou restauraci ve francouzském duchu (i na ty bagety dojde), tchán a zeť chodící do jakéhosi luxusního kulečníkového podniku... Ale hlavně a především božekriste proč?? - proč jen museli udělat z Divadla na Vinohradech jakýsi Café Max, nebo proč udělali z Galerie kritiků jakousi sexuologickou kliniku?! Tento můj údiv platí o výpravě filmu do puntíku - točilo se buď v dokonale vystajlovaných interiérech (koupelna Ondřeje a Alice...) nebo v perfektně uklizených nejvyhlášenějších turistických pražských lokacích, a každý Pražák musí u tohoto filmu žasnout, jak je ta Praha vlastně nádherné, čisté, metropolitní a bohémské město, když se dobře nasvítí, zabere ze správného úhlu, a pečlivě se vyeliminují všichni turisti, bezďáci, stánky s klobásami, krámy se suvenýry, paneláky, graffiti, apod. Snímek Muži v naději je natočen v jakémsi sociálním skleníku, kde se odehrává nerušený mikrosvět jeho filmových postav, se vším jejich nanicovatým hemžením a pachtěním po čemsi, co nápadně připomíná nablyštěný, povrchní a falešný svět z lifestylových časopisů a zahraničních seriálů o lidech z lepších kruhů. Vejdělek je tímto světem evidentně uhranut a tvoří to úhelný kámen Mužů v naději, kteří však evidentně mají vyšší ambice než jen pobavit - občas se totiž zabrnká i na vážnou strunu. Pro své rozporuplné divácké přijetí tohoto filmu, u kterého jsem se střídavě smál nahlas a střídavě umíral trapností, hodnotím čistým průměrem. (06.02.2012)

S těmi vlivy je to ošidné, vážně. Za ta léta metodického sledování filmů už znám svoje oblíbené publicisty, se kterými se většinou shodnu, tak radši před návštěvou kina nic moc nečtu a snažím se udělat si neposkvrněný, pouze svůj názor (i když v dnešní době informací je to v podstatě nemožné.) Takže tohle bude hodnocení mezi Kamilem Filou a Ondřejem Vosmíkem: je sice pravda, že diváci chodí na filmy, kde hrdinové konají věci, se kterými se diváci nemusí ztotožnit, horší je, pokud osobnost samotného režiséra tématem snímku prostupuje víc, než je zdrávo. Pak se dostáváme na tenký led toho, jak takové umělecké dílo působí. Jo, kdyby aspoň drželo pohromadě! Jenže po úvodu do děje a postav následuje SMRT. Už dlouho se v české kinematografii opakuje zápletka, kdy tvůrci nechají někoho umřít, buď proto, že pak by už vyprávění bylo o ničem, anebo proto, že zkrátka onu "člověčinku se srdíčkem" (kdo tuto někdy přisuzoval Hřebejkovi, měl by se nechat vyšetřit) učité okruhy diváků vyžadují bez ohledu na cokoli. Jiří "Nomen Omen" Vejdělek natočil svou erotickou fantazii (telefon v posteli a kalhotky ve vlasech), v níž také muži podvádějí (ne, že by takoví nebyli) a ženám stačí drahé kabelky (ne, že by takové nebyly) a na šedesátníka letí Jitky Čvančarové, protože ho hraje Bolek Polívka. Ani realita, ani romantika, mezi smrtí pár vyvedených vtipných situací, které ale jen dokreslují prázdnotu toho všeho. A proč se vlastně z různých důvodů vůči tvůrcům i jiným divákům nevymezit? Dělá to Tetsuo, dělá to každý, to, že je někdo razantnější a má argumenty, není jeho problém. Takže, abych to uzavřel nějakým osobnějším přístupem k látce, kdybych měl doma Petru Hřebíčkovou, na nějakou Évu Vicu bych se mohl víte co :-D --- 30%. (27.09.2011)

Pan Vejdělek se rozhodl kout železo dokud je žhavé a přišel s "mužským" pohledem na věc (?). Je to sice znovu pohodová komedie, ale tentokrát jsem se tolik nebavil. Vše relativně dobře probíhalo až do cca 45. minuty (stejně jako u Žen v pokušení), kdy se tvůrci rozhodli pro naprosto nesmyslný dějový zvrat, který se podle mě do filmu vůbec nehodil a díky němu se většina té příjemné a nezávazné atmosféry vytratila. Nástup postavy z minulosti, dění v restauraci, natvrdlost Ondřejovy ženy + fraška v podniku Max (nebo jak se jmenoval) už šly tak nějak mimo mě a tentokrát to na 4* nebude. Svým způsobem nejspíš pravdivé moudro: "Nakonec...není důležitý za kterou ženskou chlap běhá, ale ke který se vrací." sice pobaví, ale stejně jako celý film tak nějak více či méně obhajuje nevěru, nebo ji alespoň nepovažuje za nic vážného a spíše ji zlehčuje, což mi z morálního hlediska, i když je to jen nenáročná komedie, příliš nesedí. (28.01.2012)