Le Havre

Pohádka o dobrotivém muži, kterak ve francouzském přístavu (nejsem schopna udělat ze slova Le Havre přídavné jméno) k africkému uprchlíkovi přišel. Stylizace do velkých francouzských detektivek (zejména první půlka filmu) mi tak úplně nesedla, ale následné hledání správného řešení bylo dobré. Vtipné, francouzsky brilantní a nakonec snad až příliš snové (koncert, konzilium v nemocnici). (17.05.2012)

Zasa mám motiváciu existovať a chuť žiť ! Zima sa mi zrazu začala vidieť teplejšou, temnota svetlejšou a beznádej znesiteľnejšou. Aki Kaurismäki udáva smer mojej duši! Postava Marcela Marxa je kúzelná. Už sa dokonca ani tej staroby nebojím. A musím si zohnať oblek! Le Havre je svetlom v chmúrach všedných dní! (07.03.2012)

JEDEN UPRCHLÍK Z KONTEJNERU NA ÚTĚKU..... /// Unylým tempem táhnoucí se nic. Chybí mi nějakej nervovej náboj, řvoucí idea. Připadám si jako bych seděl v nemocnici u postele starýho člověka, kterej vypráví příhodu z mládí (ho ho hó! Tak to pozor! To já zas su dobrej posluchač!) a (chca nechca) se občas přistihnu, že jsem duchem někde v píči. Možná, že tuhle atmošku chtěl rejža navodit. V tom případě je machr a uznávám, že zachytit věci jako je přátelství, láska a dobrý srdce je možný i jinou formou, než by konzumu chtivý čumil čekal. Proto s čistý svědomým prohlašuji, že sentimentálně ,,artově“ nezasažená osoba (neřku – li člověk zhejčkanej filmama o drsných cizineckých policajtech a zdrhajících imigrantech) sice ocení poetiku příběhu i vykreslení atmosféry – včetně malýho zázraku, kterým klidně můžou bejt ty moje (ušmudlaný) 3 hvězdy, ale orgasmu dosáhne jinde! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nabízej mi ke koupi živej kontajner. 2.) Zjistím, nad čím se ve Varech naposledy ,,masturbovalo“. 4.) Thx za titule ,,da.vo“ a ,,JVPS“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (12.03.2012)

Mix Kaurismäkiho typických prostředků - minimalistického herectví, vyšperkovaného dialogu, absurdity a melancholie. Hledání ideálů, řešení neřešitelného a k tomu (nad)romantický vztah s hudbou černobilých snímků třicátých let. Postavičky jako z panoptika, nechybí Kati Outinen, ani hudební číslo. Kaurismäki se vším, co k němu patří, a přitom nový a neokoukaný. Ten chlap mě prostě nikdy nepřestane bavit (a překvapovat). (07.07.2011)

Skromné kulisy Le Havru hostí bohémského čističe bot, co lpí na mrtvém řemesle v době tenisek... a podobná je celá jeho životní filozofie. Film, u kterého těžko rozpoznat, o které době vypovídá i ve které vznikl a spíš než o osobách vypraví o lidských povahách... prostě Aki Kaurismäki, který zrovna není mým oblíbeným importérem severského zboží, jen od něj občas okusím novinku, abych zjistila, že technologie výroby stále neprošla inovací, která by mě nalákala k pravidelnému odběru. (01.07.2014)