Reklama

Reklama

Bohémský život

  • Česko Život Bohémy (více)
Francie / Německo / Švédsko / Finsko, 1992, 100 min

Režie:

Aki Kaurismäki

Předloha:

Henri Murger (kniha)

Scénář:

Aki Kaurismäki

Kamera:

Timo Salminen

Hrají:

Matti Pellonpää, Evelyne Didi, André Wilms, Kari Väänänen, Christine Murillo, Jean-Pierre Léaud, Carlos Salgado, Alexis Nitzer, Sylvie Van den Elsen (více)
(další profese)

Obsahy(1)

Nezávislý finský tvůrce Aki Kaurismäki se ve filmu opírá o román "Ze života pařížské bohémy" (1851) francouzského spisovatele Henriho Murgera (1822-1861), jenž byl rovněž předlohou Pucciniho opery Bohéma. Spisovatele Marcela, albánského emigranta Rodolfa, který se zabývá malováním, a hudebního skladatele Schaunarda spojuje pouto přátelství a věrnost múzám. Potloukají se po levných pařížských bytech, občas mají nouzi, někdy blahobyt, jindy se těší přízni hezkých dívek. Chvíle bezstarostnosti končí, když Rodolfa spoutá láska k hezké Mimi; ta však nedokáže věčně snášet chudobu. Odejde od milence, po čase se však vrátí smrtelně nemocná. Malíři zůstává zase jen umění a jeho přátelé...

Konstatování, že bohéma je na tom v každém čase a místě stejně, opírá režisér o křiklavě "operní" melodramatický příběh, balancující v jeho podání na jemné hranici mezi vážností a sarkasmem. Vzniklý kontrast dodává vyprávění zvláštní osobitý půvab, přesto je však černobílý snímek poněkud výlučnou "bohémskou" záležitostí, jež potěší zejména vyznavače filmového umění. Vedle režisérových kmenových herců (Matti Pellonpää, Kari Väänänen) se ve filmu objeví Jean-Pierre Léaud a v malých rolích známí režiséři Samuel Fuller a Louis Malle. Film získal cenu FIPRESCI na MFF V Benátkách roku 1992. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (103)

Ghoulman 

všechny recenze uživatele

Uznávám, v podstatě se jedná o jednu velkou romantizaci společenských vyvrhelů, v tomto případě prototypu „prokletých“ umělců. A je celkem jasné, že životy podobných lidí nikdy ve skutečnosti neoplývaly něčím záviděníhodným, či skutečně romantickým. V podobných případech tomu bylo často právě naopak - umění bylo kontrapunktem pro bezútěšný život umělce – i proto tvůrců s tragickými osudy (namátkou Van Gogh, Arthur Rimbaud, či Andrej Tarkovskij), vytvořili tak nádherná a povznášející díla. Ostatně v čem jiném tkví lyrika, než v tom, že posvěcuje věci každodenní a mnohdy těžké do stavu vyššího, do podoby něčeho smysluplného, výjimečného a krásného? Nejinak je tomu nakonec i v případě Bohémského života... ()

poz3n 

všechny recenze uživatele

Ačkoli jsem se zatím nikdy s Kaurismäkim nedokázal zcela sladit po obsahové stránce, jeho režie, která se svým minimalismem tolik podobá té Jarmuschovo, mě pokaždé zaujme a přinese mi nakonec příjemný zážitek. Ne jinak tomu je i tady. Krásný obraz, v některých scénách opravdu úchvatné nasvícení a postavy, které rozhodně neplýtvají slovy. Nevšední a zajímavá zkušenost. 8/10 ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

Třebaže situovaný do francouzské metropole, je Bohémský život excelentní ukázkou charakteristického rukopisu předního finského režiséra. Teskná atmosféra. Dlouhé, černobílé a převážně statické záběry, v nichž nenadbývá jediný objekt. Zámlky, zatmívačky a sem tam probleskující humor. Namísto plynulého toku vyprávění osamocené výjevy (netočit Kaurismäki takto obvykle, důvod bychom mohli hledat v Murgerově literární předloze, která vycházela na pokračování jako řada epizod ze života pařížských bohémů). Prázdná místa mezi nimi si musíme doplnit sami. Herci, kteří s kamennými tvářemi odříkávají věty, jejichž sdělení je absurdně prosté a přímé („Došla mi káva, ale udělám polévku“), nikoli zašifrované v mnohoznačných metaforách. Postavy se nezdržují zdvořilostními frázemi, mluví k věci, což si lze vysvětlit jejich bohémskou povahou. Žijí pro přítomný okamžik. Jednotlivé scény jsou jako věty zbavené nadbytečného slovního plevelu. Podobný minimalismus bychom našli v díle Jarmusche nebo Bressona, k němuž Kaurismäki v jeden moment odkazuje (kapsář), Bohémský život je ale nostalgičtější a tak nějak příjemně smutný. Problémy svobodného života Kaurismäkimu neslouží k jízlivé kritice sociálních poměrů, nejsou na druhou stranu ani pohádkově zjednodušené. Režisér před vážnými otázkami neuhýbá, ani se nevyžívá v jejich rozpitvávání. Vážné je v jeho filmech přítomné stejně prostě a samozřejmě jako to nevážné (trochu v duchu Špátova „rozumem pesimista, srdcem optimista“) a záleží na nás, čemu budeme přikládat větší váhu. Na základě toho se dá závěr filmu vykládat jako definitivní rezignace na ideály, stejně jako nadějeplné vykročení novým směrem. 80% ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Zajímavá studie lidí žijících bohémským životem. Má to chytře, uvěřitelně a nejednostranně napsané a vedené postavy, dobře se na to dívá, má to podmanivou atmosféru, dokázalo mě to zaujmout a o skvělých herecký výkonech a skvělé filmařské stránce se u Kaurismäkiho asi ani rozplývat už nemusím. Dost mi to připomnělo styl Jima Jarmusche a celkem by mě zajímalo, co na něj sám říká (jestli ho viděl). Líbilo se mi to, ale stejně jsem od toho čekal něco víc. Možná ucelenější děj by tomu pomohl, protože takhle jenom sledujeme osudy pár postav, ale nic víc. Prostě to v žádném případě není jeden z Kaurismäkiho nejlepších filmů, ale povedený a zajímavý je určitě. 4* ()

Payushka 

všechny recenze uživatele

Nešťastná parta bohémů se snaží za každou cenu žít po svém. Jenže jak jim naruší jejich běžné počínání žena, která navíc brzy onemocní, jako by tihle pánové začali postupně dospívat. Dojde jim, že ač se můžou sebevíc přetvařovat, peníze jsou holt potřeba (a dá se za ně koupit i zdraví). Kaurismäkiho černý humor nemusí být každému blízký a černobílé zpracování působí v dnešní době netradičně a některé diváky může uspávat, Bohémský život ale pořád patří k tomu nejlepšímu z režisérovy tvorby. ()

Galerie (26)

Zajímavosti (7)

  • Léta se Aki Kaurismäki snažil zadaptovat Murgenův román tak, aby ho mohl natočit v Helsinkách. Nakonec dospěl k názoru, že jediným vhodným místem k natáčení zůstává Paříž. (džanik)
  • V nemocnici má Mimi (Evelyne Didi) nad postelí přenosné rádio Tesla - „Mír“, nebo jeho exportní verzi Comet-9 Commodore. (Previt)
  • Natáčení na pařížském Centrálním nádraží by bylo velmi nákladné, a tak spořivý Aki Kaurismäki vytvořil iluzi železniční stanice tím, že promítal na garážová vrata stín vagónu. (džanik)

Související novinky

Pondělky s Akim Kaurismäkim na Dlabačově

Pondělky s Akim Kaurismäkim na Dlabačově

12.02.2018

Únorové a březnové pondělky budou v kině Dlabačov ve znamení filmů od finského režiséra, jednoho z nejvýznamnějších evropských filmových tvůrců Akiho Kaurismäkiho. Těšit se můžete na jeho režijní… (více)

Reklama

Reklama