Spanilá jízda

,,Není smíření. Jako není smíru mezi ohněm a vodou." Hned na začátku mě velice upoutala úvodní skladba během titulek - chytlavá rezká melodie amatérsky zpívaná vojenským davem jako vokál bez textu a bez hudebního doprovodu, uvnitř přerušena odříkáním modlitby. Už tenhle hudební experiment sliboval kvalitní podívanou, která záhy na to přišla. Jenom jsem se dlouho při sledování špatně domníval, že Vala a Kostka představují jednu a tutéž postavu v různém věku, ty flashbacky z minulosti a představ (ač zachyceny velice zajímavými kamerovými záběry) byly spočátku matoucí a ta podoba neuvěřitelná... odrovnal mě prakticky až jejich závěrečný střet. A ten byl i coby překvapivě komorní vyvrcholení historického velkofilmu strhující! Tedy nikoliv velkolepá bitva, ale obyčejná pomsta na malém prostoru zchátralého staveniště. Už jen za ten výkon Jiřího Valy jednoznačně plný počet! Oldřich Daněk natočil výborný historický snímek podle svého námětu, scénáře a stylu, jako obyčejně, i zde vrývá do svých příběhů zajímavé myšlenky. Kvalitní šedesátkový "historický art" i vedle dvou proslulých děl Františka Vláčila. (95%) (25.02.2018)

Ne náhodou zde několikrát padlo Vláčilovo jméno. Nemyslím si, že by to dosahovalo kvalit jeho děl, přesto jde o zajímavý počin mapující českou historii. Pro mě nejzajímavější je snaha o evangelizaci slovem. A dobrý je k tomu kontrapunkt vendety. Je tu i snaha o uměleckou modernu v podobě miniprostřihů, spíše okének, ale působilo to trochu rušivě. Je mi zàhadou, proč počiny páně Daňka tak zapadly... (14.10.2018)

Je samozřejmě obrovská úleva shledat se s husitstvím v českém filmu tak krátce po jiráskovských barvotiskových orgiích v úplně jiném (nejen autorském) stylu. Ale jak už podotkli mnozí jiní, ani Daněk se nezabývá husitstvím ze zájmu o historickou epochu našich dějin, ale opět používá ty reálie jen jako jednoduchou kulisu, aby si mohl řešit jiné, mnohem obecnější otázky. Navíc vedení herců je mimořádně sporné, mužské postavy jsou primárně pasivní a ženské neorganické, příšerné jsou zejména Lohninská a Fialová. (27.08.2024)

Oldřich Daněk obsadil do film Františka Vláčila, kterým mu za pár let tak nějak ukázal, jak to má vypadat, když to režisér pojme skutečně precizně, a to hned dvakrát. Jediné, kde se mohl Daněk částečně inspirovat, byla Vláčilova výborná Ďáblova past . Určitě bude něco i na tom co napsal Radek99. Doba na pojetí Vláčilova středověku ještě nedozrála. Možná se to dá říci i o Daňkovi. V jistých chvílích mi připadalo, že si toho vzal moc. Od chaoticky vyhlížejících prostřihů do Ondřejovy mysli, až po např. Skopečkův útěk a následnou jízdu lesem. Myslím si, velmi zbytečné. Předešlá kamera z pohledu postavy výborná, nicméně nic se nemá přehánět. V záplavu všemožných kamerových experimentů se úplně zapomnělo na hudbu. Pár tónů, které zazní při jízdě, působí bohužel pohádkově. Všechny tyto mínusy, jsou ovšem zavaleny velkými plusy. Jestliže na jedné straně barikády stojí Höger na druhé Růžek, je to krásná podívaná. Zbytek dolaďuje, sice načesaný, ale jinak skvělý Kostka, M. Lohnická a její neposedná a humor do filmu přinášející Katruše a nakonec samozřejmě Jiří Vala. Snímek působí chvílemi skutečně velkolepě a samotný závěr je velmi silný, a rozhodně mi nedovolí jít níže s hodnocením. (01.08.2013)

Opat a zas musim nesuhlasit s nadsenim miestnych mentalov ohladom "preciznej filmarskej prace" rezisera Oldricha Daneka. Filmy o husitoch mam rad, ale u mna stale a furt vedie Vavrova trilogia z 50. rokov. Tej sa da sice vytknut kadeco /glorifikacia husitstva, schematizmus 50. rokov..etc, etc/, ale rezisersky je Vavrova trilogia dokonala. Takze ne, toto ma nechytilo, Danka mam na haku, tento film tiez a ostavam verny Vavrovej husitskej trilogii. 30 % (05.08.2014)