Avatar: The Way of Water

8,5/10. Film o jiném vesmíru natočen jak z jiného vesmíru. Železný Jim dokázal, že přeci jen lze skočit dvakrát do stejné řeky a druhý Avatar je bezprecedentní esencí kino zážitku, jenž nemá v současném filmovém rybníčku žádnou konkurenci. Technologické porno s rozmáchlou velkolepostí, které však tentokrát sází na mnohem komornější a osobnější příběh, ve kterém se plnohodnotně napojíte na funkční emoce, užijete si nesmírnou krásu Pandory (nejvíc sexy voda v historii filmu!) a se zatajeným dechem budete doufat, že rodina zůstane silná a pospolu až do závěrečných titulků. A jako bonus dostanete i extrémně silné eko-témata k zamyšlení.  První hodina nostalgická, druhá étericky explorativní a třetí definuje, jak se mají dělat blockbusterové zakončení. Prostě unikát. BTW: po druhé projekci jsem ještě spokojenější. Jak to sakra ten Cameron dělá? (15.12.2022)

Král může být jen jeden! Už v roce 1984 nezastavitelnou mašinou z budoucnosti ukázal, co umí a na co (jednou) může dosáhnout, a pak jen opakovaně redefinoval limity kinematografie složitými a nákladnými natáčeními. A celou tu dobu mám k tomuhle vizionáři a snílkovi s neskutečnou dávkou kreativity a škálou nápadů obrovskou úctu. Prvotní kouzlo (přeci jenom už tyhle jiskrně barevné obrázky známe) po nějaké půlhodince lehce poklesne, paletu pocitů a nálad ale James Cameron roztočí z postupného objevování nového světa, nových zákoutí Pandory. Dobře víme, že znovu nejde spoléhat na nějaký ultra silný scénář (opakovaně se omílá rodinná soudržnost) nebo opravdu zajímavé postavy. Původně mariňák Jake Sully je vůdcem lesního klanu Na’vi, jeho láska s Neytiri trvá, což víceméně dokazují tři vlastní a dvě osvojené děti (včetně lidského chlapce). Jenže minulost dělá přítomnost a početná rodina je donucena odejít z domovského lesa a hledat azyl u spřáteleného kmene žijícího u oceánu. A tady se atrakce plnohodnotně rozjíždí. Jakmile se postavy potopí pod hladinu, je to designový skvost. Kdo žasnul tehdy, znovu zažije modrou filmovou revoluci. Množství atypických bytostí, zvířat, rostlin, korálů, míst, kombinací, tvarů, strojů – to prostě znovu nemá obdoby. Celé vizuální pojetí snímku (v až snově stylizovaném masivním akváriu obzvlášť) ostatním tvůrcům zase ukazuje záda. Ačkoliv se Cameron věnuje několika postavám (respektive sleduje jednoho ze synů, aby záhy skočil k dalšímu), pořád je to docela provařený příběh, u kterého si odškrtáváme položku za položkou. Mladé kusy si hledají místo v životě či se vyrovnávají se svou jinakostí, děj svým způsobem posouvá série „špatných“ dětských rozhodnutí. A zároveň tím, že postav je víc, v jedničce nesmírně půvabná (rozuměj sexy) Neytiri je zoufale někde vzadu. Zamrzí i to, že tvůrci mnohé berou zatraceně vážně, takže se téměř nepokusí o vtip. Rozhodně bych uvítal víc emocí (to hodně) a víc drsnosti a surovosti (to ještě víc), kterou Cameron divákům předloží až prakticky v poslední třetině (kdy vzduchem letí třeba něčí ruka). Holt mistr inovací Cameron začínal na dospělejších látkách a ty mi rozhodně chybí. Každopádně minule jsem dal čtyři hvězdy, teď vlepím dietních pět. (15.12.2022)

Měl jsem trochu pocit jako bych se díval na druhý díl seriálu. Začátek působí trochu krkolomně a uspěchaně, navíc se z celé Cesty vody vytrácí lidský rozměr, jelikož všichni důležití protagonisté už mají modrou barvu (a lidem říkají Opičáku). Všichni jsou se všemi rodina a lidé jsou hrozba symbolizovaná jen technikou ničící přírodní bohatství Pandory. Cameron drží tempo a s přehledem vypráví jenže se postavy často chovají nelogicky - což jsem si vysvětloval tím, že jsou to mimozemšťani a když nejsou tak jako vyložení blbci. Odbočky do nikam natahují stopáž a i když je vidět, že v případě Kiry jde o matroš do budoucna podporující další díly, bere to pozornost tomu hlavnímu. Což je blbnutí s pandoráckým ekvivalentem Willyho a potápění, objevování vodního světa a tak. Kazdé Sullyho děcko má svůj příběh na úkor Sullyho a paní Sullyové, paradoxně je nejzajímavější plukovník, který zkoumá nové tělesné možnosti. Dílčí scény jsou úchvatné. Drcení vlastní lebky, harpunáři, i kamarádění s velrybou, ale celkově je to strašně dlouhé a v hlavních tahounech vidím spíš naivní truhlíky než mazané hrdiny. Tak doufejme že zmoudří a ve trojce už to zase bude na plný počet. P.S: Horner chybí citelně. Budiž mu země lehká. Žádné pěkné nové hudební téma, jen variace starého. (20.12.2022)

Letos jsem měl v plánu vidět pár věcí na plátně, protože vidět to pak jednou doma na obrazovce prostě není ono. Jedním z adeptů byl Jíška, jednooký to náš slavný vojevůdce. Mno nějak se nepodařilo a nakonec jsem fakt rád, že jsem to neviděl v kině, páč bych se vrháním popcornu na obránce multiplexu dožadoval vrácení vstupného. Druhým adeptem byl Avatar 2. Po zkušenostech z jedničky (ano letí to, dyť je to už skoro 13 let!) bylo jasné, že na tohle jedině do kina ve 3D. A proč troškařit, 4D.  Nechci a nebudu tu spoilerovat, ale kdo neviděl jedničku ať na tohle nechodí a kdo ji zapomněl, měl by si ji ředtím připomenout. Děj totiž na sebe navazuje a i řada postav se zde z jedničky znovu objeví.  I když navazuje.... Cameron prostě vzal úplně stejný příběh a tentokrát jej šoupnul pod vodu. Pandora totiž nejsou jen divoké zelené pralesy a vznášející se skaliska s roztodivnou havětí. To co běhá po zemi a létá ve vzduchu má svůj svět i pod vodou. Jestli je to prachsprostá vykrádačka sebe sama a šikovný tah na divákovu peněženku nebo prostě geniální myšlenka geniálního režiséra musí divák posoudit sám. Já v tom vidím oboje, přičemž genialita mohutně podpořená soudobými digitálními technologiemi značně převažuje. Cameron měl vždycky blízko k vodě a tak bych řekl, že mu dokonce Cesta vody byla šálkem jeho oblíbeného čaje. Už v jedničce jsem si všiml, že 3D obraz fungoval geniálně v kosmu, na lodi ve stavech bez tíže. Stejně tak funguje zde v obrazech pod vodou a už jen kvůli tomu volte 3D projekci! Jakmile se ponoříte, spadne vám brada i s nespolknutým popcornem. Cameron nám opět naservíroval naprosto neskutečný svět a film sám by klidně mohl fungovat jako dokument života na planetě Pandora. Bohužel opět se zde objeví Pozemšťané. A opět mají choutky úžasnou přírodu na Pandoře drancovat i s jejími obyvateli. Každý z dospělých diváků jistě hned pochopí kam Cameron míří, že pozemšťané to jsme my - vyspělá konzumní západní civilizace, jdoucí přes mrtvoly. Těmi mrtvolami není myšlena jen zvěř, ale celé ekosystémy i s vyjímečnými domorodými kulturami. Místní, stejně jako v jedničce  se Pozemšťanům postaví a tak začne nejeden boj. Zprvu to bavilo, ale pak už mi boje přišly dlouhé. Byl to takový ostrý konstrast ty výbuchy s tím předtím ukázaným překrásným světem. Záměr? Možná. Kývání sedadla, foukání vzduchu a záblesky místy dokonce otravovaly, jen to cákání vodou bylo fajn... Každopádně po 192 minutách 4d efektů vylézá člověk z křesla tak trochu rozlámaný a s rozostřeným viděním. Trpíte-li epilepsií tak důrazně doporučuji 3D promítání vynechat. Dvojka je jen vlastně půlkou sebe sama, protože na ni navazuje další díl. Příběh také skončí značně otevřeně, takže se máme na co těšit. Je otázkou co pak Cameron nabídne. Prvotní WOV efekt si už vyplácal a tak bude muset mít pokračování setsakra dobrý příběh, protože si teď Cameron laťku nastavil setsakra vysoko. Úžasný biják. Dávám za 5 hlubokých nádechů! * * * * * (29.12.2022)