Avatar: The Way of Water

9/10 | Přísloví o vstupování podruhé do stejné řeky tady nemá moc smysl uvádět, protože Cameron to dělá opakovaně a pokaždé s úspěchem, tj. v jeho případě jde v podstatě o pravidlo a nikoliv výjimku. Překvapení se tudíž nekoná (kdy se u něj v negativním slova smyslu, vyjma debutu, vůbec konalo:-)?) a to nekonečné čekání na pokračování předlouhých 13 let stálo za to, protože Cameron zase a znova po technologické (počkat, vlastně po jakékoliv:-)) stránce věci ukazuje veškeré konkurenci - jak dosavadní, tak lze očekávat i blízké budoucí - záda a diváka si s velkým přehledem po celý čas filmu vodí přesně tak, jak v té které části příběhu právě potřebuje. Další revoluce v oboru, jako se tomu stalo u jedničky a některých předchozích filmů, tentokrát sice není na pořadu dne, ale dvojky (ať už navazující na vlastní, nebo na cizí jedničky) Cameron umí na poli scénářů i režie jako málokdo a zde to v precizně evolučním stylu opět dokazuje. Je to škoda? Rozhodně ano. Je to potřeba? Vlastně moc ne. Je to zklamání? Ani náhodou. | Předně jde o přímé pokračování, takže se nelze příliš divit tomu, že Cameron nevynalézá znovu kolo a spousty motivů, témat a příběhových prvků se v průběhu děje recykluje z originálu. Vtipné na tom třeba je, že Lang zde podstupuje podobnou indoktrinační cestu jako Worthington v původním filmu a do jisté míry tak Quaritch přebírá roli divákova průvodce fikčním světem, tak jako tomu bylo s JakeSullymu v jedničce. Antikoloniální a eko agitka samozřejmě nechybí ani tentokrát, jen kritiku kácení a/nebo pálení pralesů vystřídala kritika lovu, respektive vybíjení, mořských savců, přičemž na obecnější úrovni poukazování na kapitalistické vykořisťování původních obyvatel a drancování přírodních zdrojů je v této frančíze zakotveno v samotných základech, tudíž je přítomno i ve dvojce. Výtky na přílišnou podobnost vyprávění s jinými klasickými díly podžánru "cizinec, nebo rovnou nepřítel, se ocitne mezi domorodci, postupně se začleňuje do jejich kultury a nakonec se stává jedním z nich" v případě pokračování vcelku logicky padají, děj si ve dvojce jde svou vlastní cestou a možná pro leckoho trochu překvapivou, protože příběh tady má mnohem komornější měřítko než v jedničce, přestože celkovým provedením si film zachovává patřičnou epiku. | Příběh tak není rozmáchlým navazováním na původní dějovou linku ve stylu větší, rychlejší (tedy kromě HFR:-)), hlasitější, početnější, bombastičtější, atd., ale v podstatě jen taková drobná (tříhodinová:-)) epizodka, která fikční svět frančízy nijak zásadně neposune vpřed směrem k očekávané celoplanetární celoměsíční konfrontaci všech obyvatel z řad Na'vi s RDA a definitivní porážce/vyhnání kolonizátorů z Pandory, což bude jistě středobodem následujících pokračování. | Stran rozestavění šachových figurek v podobě postav a událostí se ve dvojce začíná prakticky nanovo a tak jako v jedničce šlo především o worldbuilding a story setup pro celou ságu (jelikož Cameron už v době přípravných prací na jedničce počítal s tím, že budou následovat další díly), tak to kupodivu platí do značné míry i pro dvojku. Příběhovým prvkům, okolo kterých by se v jiných filmech točil úplně celý děj (výstavba a existence Bridgehead City, změna strategie RDA a nový dlouhodobý cíl přeměnit Pandoru terraformací v plnohodnotného nástupce Země jako domovské planety lidstva, rybářský průmysl, propojení Weaver s Eywou a její schopnosti, atd.), je tady věnováno doslova pár okamžiků a jsou zmíněny jen tak mimochodem, ovšem již nyní je jasné, že v nadcházejících pokračováních značně nabydou na významu. Podobné střípky rozprostřené v ději napomáhají nejen komplexitě a hloubce daného světa, ve kterém se hlavní postavy nacházejí, ale taktéž divákovu pocitu, že za pomyslnou oponou filmu, který právě sleduje, je ukryt skutečně funkční fikční svět (přestože pochopitelně není). | Samotná příběhová linka je paradoxně ještě jednodušší a přímočařejší než minule a jak Cameron předem avizoval, ústředním bodem celého filmu je téma rodiny. To ovšem neznamená, že by Cameron stran děje nezvládl dodat svůj obvyklý (nad)standard. Většina přítomných postav se dočká ukázkového charakterového oblouku, seznamování hlavních postav (a tím i diváka) s novým, dosud neznámým, vodním prostředím funguje na výbornou (stejně jako minule v pralese), nově představené postavy (jak v rámci rodiny, tak vodní komunity a lidských kolonizátorů) jsou většinou alespoň něčím zajímavé, když už ne výborné a žádná z nich neslouží jen jako zbytečná stafáž, charaktery postav představují sice nadále archetypy, ale dostávají zde o něco větší hloubku (včetně některých záporáků) a události v závěru dvojky rozehrávají pro jednotlivé postavy i celý fikční svět docela slibnou partii do budoucna. | Přestože je primárně důraz kladen na rodinu a vztahy mezi jejími jednotlivými členy (strasti a radosti mateřství a především otcovství included:-)), Cameron současně zvládá rozehrát několik dalších, neméně zajímavých, vedlejších linek (aby ne, s ohledem na masivní stopáž filmu:-)), ať už jde o přistěhovalectví/uprchlictví, hledání vlastní identity, generační rozdíly, ostrakizaci v rámci komunity z důvodu tělesné odlišnosti, nebo balancování mezi ochranou svých blízkých a potřebou postavit se vůči zlu na odpor a v rámci příběhu se dokonce nebojí ani zábavně odkazovat na klasické umění typu Shakespeareovské scény Langa s vlastní lebkou v ruce, nebo po vzoru Michelangela lyrický záběr na synchronizované plavání Na'vi a zástupce mořské fauny, vzájemně spojených letmým dotykem ruky a ploutve. | I na povinné blockbusterové atrakce samozřejmě v průběhu děje dojde. Nechybějí působivé momenty (přílet lodí RDA k Pandoře a vylodění jednotek na povrchu, Langovo ohledání "místa činu" svého skonu v jedničce), nechybějí dojemné momenty (většina scén s Weaver, navazování přátelství s vyhnancem z řad mořských savců, skon potomka a jeho pohřeb), nechybějí strhující momenty (útok na zásobovací konvoj, "rande" po letech Worthingtona, Saldany a Langa, honička s mořským predátorem, celé akční finále a závěrečná mano a mano konfrontace Worthingtona s Langem), nechybějí vtipné momenty (zvýšená tepovka v nevhodnou chvíli, Worthingtonův zrychlený výcvik jízdy/plavby, slovní přestřelky Langa s Championem) a pochopitelně nechybějí ani eye candy momenty (nad rámec toho, že money shot je v podstatě celý film od začátku do konce:-)). | Cameron je věrný osvědčené tříaktové dějové struktuře, přičemž v prostřední části, která je regulérním NatGeo dokumentem o podmořské mimozemské fauně a flóře a současně vztahovkou jak v rámci rodiny, tak nové komunity, ve které se hlavní postavy ocitly, se děj prakticky zastaví a divák dlouhé minuty sleduje "jen" scény o tom, jak to chodí u domorodců žijících nikoliv hluboko v pralese, ale blízko vody a pod hladinou. V každém jiném filmu by většina publika volala po urychleném nástupu čehokoliv dramatického a nejlépe akčního ve snaze zahnat nastupující nudu, zatímco tady si divák užívá každou další úchvatnou scénu s pocitem dojetí a/nebo úžasu a současně s vědomím, že dramatické a samozřejmě akční pasáže budou následovat, ale nyní je ještě čas se pěkně kochat všemožnými zástupci zdejšího ekosystému:-). | Technofetišista/environmentalista Cameron ale ani tentokrát nezapomněl na hračičky v publiku a divák se opět dočká jak spousty nové techniky, zařízení a vybavení, které jednak vypadá skvěle a jednak působí, že kdyby něco z toho, na základě blueprintů návrhářského týmu (snad je Cameron dříve nebo později publikuje:-)), někdo skutečně postavil, bez problémů by to fungovalo přesně tak, jako se to prezentuje ve filmu, tak opět spousty nových druhů zvířat a rostlin, pro které platí totéž co pro techniku a to vše v souvislosti s dějištěm příběhu především z námořní/podmořské oblasti. | Jak je u perfekcionisty Camerona zvykem v průběhu celé jeho kariéry, technická preciznost a celková řemeslná "vyleštěnost" v každém myslitelném a možná i nemyslitelném:-) ohledu vyloženě sálá z každého záběru a sekvence. Celková audiovizuální kvalita filmu, způsob práce s 3D efektem tak, aby sloužil příběhu pro větší diváckou imerzi a nikoliv jen pro efekt (prvoplánové scény s libovolnými předměty "vyskakujícími" z plátna se zde prakticky nekonají) a kvalitativní úroveň všudypřítomných triků je i ve dvojce daleko před všemi svými soupeři na poli vysokorozpočtových blockbusterů, což vlastně ani není moc k údivu vzhledem k faktu, že už letošní re-release jedničky názorně ukázal, že konkurence nebyla schopna po řemeslné stránce doteď dorovnat 13 let starý (byť pro obnovenou premiéru vylepšený) originál, tak jak by se jí to asi tak mohlo podařit s aktuálním pokračováním:-)? | Natáčení pod skutečnou vodou s dlouhými minutami, během kterých museli herci zadržet dech, v kombinaci s technikou performance capture znovu nese své ovoce a digitální modré postavičky na plátně i na podruhé doslova ožívají, přičemž lze zase pro jednou hovořit o regulérním hereckém výkonu, při kterém dokáže divák zaznamenat každou, byť nepatrnou, emoci ve tváři dané postavy a vytušit tak její momentální emocionální a myšlenkové rozpoložení. Z pohledu technické realizace je interakce lidských a digitálních postav v digitálním prostředí opět naprosto dokonalá. Po herecké stránce staří známí z minula, tj. Worthington, Saldana, Weaver a Lang (který si svým parádním záporákem i na podruhé tak trochu krade celý film pro sebe), předvádí i v pokračování výborné výkony a totéž lze soudit o nově příchozích v čele s Winslet, Curtisem nebo třeba Championem (něco mi říká, že jeho postava bude v dalších dílech hodně podstatná). | Nicméně pár drobných nedostatků se ve filmu přece jen najde. Je třeba lehce s podivem, že celá myšlenka, na které stála motivace RDA kolonizovat Pandoru a totiž vzácný prvek, Cameronem vtipně pojmenovaný jako Unobtanium, je tady kompletně uklizena z cesty a nahrazena úplně jiným, ovšem stejně neuvěřitelně výnosným MacGuffinem, který se ale nikdo už ani neobtěžoval konkrétně pojmenovat. Také je trochu škoda, že oproti minulému filmu není v řadách lidských kolonizátorů žádná morálně alespoň trochu nejednoznačná postava (natož z pohledu vykonaných skutků) a totéž se týká i domorodců, což sice platilo i pro jedničku, ale jistá nečernobílost nejen lidských postav by dvojce určitě prospěla. | Další výtka směřuje na obvyklou scénáristickou berličku související s mnohočlennou rodinou, což je prvek, který se dost často ve storytellingu využívá pro to, aby některý z jejích členů tragicky/násilně zahynul (a vytvořil tak motivaci pro zbylé postavy porazit padouchy, případně uzavřít spojenectví, nebo se pomstít), aniž by ovšem silné téma rodiny ztratilo na významu, protože zbývá mnoho dalších postav, které danou rodinu nadále tvoří. Postavy v trilogii The Godfather nebo v sérii Game of Thrones by mohly vyprávět:-). Takže jsem hned zpočátku filmu očekával, že někdo z potomků se závěrečných titulků rozhodně nedožije a jeho existence ve vyprávění bude "obětována" pro vyšší příběhové dobro. A k mému zklamání jsem se také dočkal. | Horner se bohužel produkce filmu již nedožil a tak musel zaskočit náhradník Franglen. Ten se, asi naštěstí, nepouští do žádných větších akcí, protože vyjma značného citování známých Hornerových hudebních motivů z jedničky je zbytek jeho OST obyčejná výplň, téměř na úrovni nějakého temp tracku, na kterou divák zapomene po skončení závěrečných titulků. Kdoví jak by to dopadlo, kdyby ze strany Camerona padlo rozhodnutí, že hudba ve dvojce bude stát čistě na práci Franglena a Hornerovy motivy by se ve filmu vůbec neobjevily. Naštěstí se to nestalo a Horner tak mnohé zachraňuje. | Na konto velkorysé stopáže je potřeba podotknout, že zvláště prostřední "dokumentární" část, ve které znatelně zvolní tempo, by zajisté šlo významně zkrátit, aniž by logika a návaznost příběhu nějak výrazněji utrpěly, ale tak jako u všech podobných epických látek nejde jen o striktní vyprávění faktů kdo, co, jak a proč, ale taktéž o navození patřičné atmosféry, divákovu emoční angažovanost a v případě této frančízy i předání určitého poselství publiku, což uvedené scény plní skvěle. Ale pravda, o něco úspornější stopáž by tempu filmu možná prospěla. Jsem v tomto ohledu zvědav, zda s vydáním dvojky na domácí video nosiče přichystá Cameron, tak jako u mnoha svých předchozích filmů a jedničku v tomto nevyjímaje, prodlouženou/režisérskou verzi, protože si nedovedu moc představit, kam dál by případně ještě chtěl zajít:-). | Celkově jde ale o naprosto špičkový zážitek, který je svou kvalitou nepodobný ničemu, co se v kinech objevilo … už ani nevím za jak dlouho. Zkrátka v Hollywoodu jsou v posledních několika dekádách top class tvůrci, šikovní řemeslníci, průměrní rutinéři, notoričtí packalové … a pak jeden, údajně tvrdohlavý, inovativní vizionář z Kanady, který jednoduše hraje úplně jinou ligu jiný sport. Nezbývá, než se těšit na již natočenou trojku a vyhlížet natáčení čtyřky s pětkou a do té doby si klást otázku, jak je to vlastně možné, že se historie stále opakuje a Železný Jim to zase a znova dokázal:-). | P.S. Viděno v IMAXu a tudíž ve 3D se standardní snímkovou frekvencí, dopad variabilního HFR na divácký zážitek tak prozatím nemohu posoudit. | P.P.S. Respekt a díky všem těm několika málo neohroženým odvážlivcům, kteří dočetli výše uvedený elaborát až sem:-). | REVIZE | Po mém “debutu” v IMAXu u druhé projekce další “poprvé”, tentokrát v HFR (Hobbita jsem po ne-až-tak-pozitivních ohlasech, týkajících se vyšší snímkové frekvence, pro jistotu vynechal, Gemini Man totéž) a výsledný dojem je (podle očekávání) … ne-až-tak-pozitivní:-). Zatímco stran 3D nemám s formátem absolutně žádný problém a pokud je u daného filmu na výběr další rozměr, tak volím právě jej (protože kromě VR headsetů v současné době není jiná možnost, jak a kde si film užít i jinak než ve 2D klasice), s HFR je tomu v mém případě jinak. | Okamžitě po přepnutí filmu na vyšší rychlostní stupeň se u mně dostavil pocit sledování cinematic in-game scén, případně rovnou gameplay sekvencí (jelikož doba pokročila), ve hrách a podvědomě jsem při vyhrocených sekvencích, zejména v akcí napěchovaném finále filmu, na plátně hledal nějaké QTE tlačítka:-). Vtíravému pocitu “papundeklovosti” kulis a “inscenovanosti” probíhajícího děje dodává vHFR na důrazu a k tomu se přidává další nepříjemný efekt při neustálém střídání mezi SFR a vHFR, podobný razantním propadům fps ve hrách. Hráč/divák je okamžitě pozná a slouží tak akorát k tomu, že jej průběžně vyrušují a vytrhávají z koncentrace. Alespoň já jsem si na to během celého filmu nedokázal přivyknout. Vyšší fps jsou samy o sobě jistě pokrok, všechno vypadá tak nějak ostřejší a (jak jinak) plynulejší, ale neustálé přepínání fps na mě působilo, jako by u filmu v SFR projektor pravidelně přecházel z rozlišení 480p na 1080p a zpět. Kromě toho, když odhlédnu od faktu, že jsem film už jednou viděl a věděl jsem tak, co bude následovat, vHFR slušně spoilerovalo další vývoj, protože scény s vyšším fps častokrát začaly pár okamžiků před tím, než nastala nějaká akce a člověk tak měl v daných momentech okamžitě jasno, jak bude tempo filmu dál pokračovat. | Některé dlouholeté návyky na papírově “nedokonalejší” způsob konzumace obsahu jsou prostě neotřesitelné a i když je k dispozici technicky preciznější varianta, stará klasika u jisté části cílovky (me included:-)) nadále vítězí (viz třeba vinyly vs cd, natož hi-res audio). HFR, ať už fixní nebo variabilní, je na tom imho podobně. Cameronem zvolené řešení vHFR namísto fHFR je dobré akorát v tom, že divák, naštěstí, nemusí scény ve vyšších fps sledovat celý film, ale jen ve vybraných momentech, jinak to na celkovém diváckém zážitku spíše ubírá než přidává. Cameron se zkrátka pustil do bitvy, kterou v podstatě nemohl vyhrát (tak jako před ním Jackson nebo Lee). | Co se týká samotného filmu, tak i na podruhé u mě extra pozitivní zážitek přetrvává. Je fakt, že obecně platí, že když člověk uvidí třeba T2 v nějakém kinoripu, tak i přes obraz v 480p a stereo zvuk v mp3 tam někde “uvnitř” tu kvalitu pořád bez problémů najde, i když pozlátko okolo si člověk moc neužije, zatímco v případě Avatara má faktor “pozlátko” mnohem důležitější roli, než u jiných standardních blockbusterů, takže pokud film člověk poprvé uvidí ve 2D v TV, nebo v kině právě ve vHFR, tak to na výsledný dojem asi může mít značný dopad. Pokud bych film neviděl prvně v IMAXu, ale ve 3D vHFR, tak bych možná také šel s hodnocením trochu dolů (takže jsem rád, že tomu bylo naopak a IMAX šel na řadu jako první:-)). | Jinak jsem během sledování filmu nacházel nějaké drobné (nepodstatné) nuance, které mi napoprvé unikly. Třeba to, že film má dost podobnou vyprávěcí strukturu jako True Lies – po akcí nabité expozici se příběh na hodinu jakoby zastaví a děj se věnuje úplně jiné záležitosti (Arnieho manželské peripetie zastoupil NatGeo dokument o krásách podvodního světa), aby v závěru přepnul opět na akční orgie a Cameronem patentovaný opakovaně prodlužovaný klimax, nebo třeba to, že odložení/zatracovaní synové zachrání životy svým otcům, aby si následně mohli jmenovaní dát nezodpovědně a nevděčně “když už jsme tady a máme u sebe zbraně” po hubě:-)). | A kromě toho mi došlo,  jak moc se dvojka Avatara v překvapivě mnoha aspektech podobá ještě jednomu filmu, a totiž dvojce Matrixu:-). Pokračování filmu, které žádné pokračování vlastně nepotřebovalo – check. Jisté vystřízlivění publika (řekněme ztráta prvotního okouzlení z formy, případně obsahu, originálu) u dalšího filmu – check. Ještě jednodušší příběh, než byl iniciační hero’s journey v jedničce – check. Souběžné natáčení dvojky a trojky – check. Prvotřídní triky, možná překonávající originál – check. V podstatě zbytečná “epizoda” po cestě k hlavnímu cíli (poražení strojů/vyhnání lidí) – check. Recyklace oblíbeného záporáka z jedničky – check. Nabytí silnějších schopností záporáka po smrti v jedničce – check. Dominantní postavení dějové linky “pomsta vzkříšeného záporáka hlavní postavě” – check. Otevřená vrátka ke trojce – check. | Kdyby mi někdo v 2010 řekl, že pokračování Avatara dorazí až v 2022 a bude to v podstatě obdoba Matrix Reloaded vůči originálu, tak bych mu ani náhodou nevěřil a pravděpodobně cítil i jisté zklamání (a to mám Reloaded (neplést s Revolutions:-)) dost rád), protože Cameron asi nejen podle mého soudu “má na víc”. Nicméně slovy klasika “myslet znamená hovno vědět (v tomto případě zažít)” a přes veškerou přímočarost/předvídatelnost děje dvojky to železňák Jim zase dokázal a je i s “kopírkou” Reloaded zdaleka nejlepší (by far) hráč na současném blockbusterovém hřišti:-). | P.S. Polední představení v mutliplexu v Ově a i po 14 dnech v distribuci sál narvaný k prasknutí. Hail to the BO king Cameron:-). | Polux Zone (18.12.2022) (méně) (více)

Bylo to tak cca před dvěma roky, co jsem byl s kamarádem na jednom táboře a kdy jsme šli na pokladovku. Inu pokladem se nakonec ukázaly být plechovky mandarinek, tož jsme si pochutnali a já se kdoví proč tehdy podíval na datum spotřeby i uzřel jsem rok 2021. Tenkrát měl ještě Avatar 2 premiéru naplánovanou na rok 2021 i navrhl jsem, že si na něj za pár let zajdeme a náležitě si pošmáknem na plechovce mandarinek. Tedy čas letěl a po asi třech letech jsme se konečně dočkali, ovšem život je pes a kamarád musel nutně onemocnět tři týdny potom, co jsem všechno zarezervoval. Otázka teď zní: Stál Avatar 2 za tři roky čekání po jedné domluvě u konzervovaných mandarinek? (Bacha na spoilery) První díl Avatara mě při prvním zhlédnutí naprosto uchvátil a i po znovu zhlédnutí před dalším dílem můžu potvrdit, že jednička stále je naprosto úžasnou záležitostí a nebojím se tomu tak dát pět hvězd. Od dvojky jsem tak čekal fakt hodně a musím říct, že rozhodně nejsem zklamán. Na druhou stranu zážitek z The Way of Water kazí mnohdy až zbytečné chyby. Na filmu jsem byl ve 3D, na které jsem speciálně u tohoto filmu slyšel samou chválu. Já teda ve 3D poprvé viděl Posledního žedáje a až na pár momentů, kdy na mě z obrazovky vyjela loď to teda nebylo nic extra. Tady jsem na začátku filmu připadal, že sleduju cutscény z nadcházející videohry od Ubisoftu a nejsem si úplně jist, zda to je záběry natočenými ve 48 snímcích nebo to 3D zkreslovalo, protože, když jsem si sundal 3D brýle, vypadalo to celkem normálně. Ať už tak či tak, vizuál v lesích Pandory působil u druhého dílu trošku zvláštně. Naštěstí se po docela krátké době přesunete do vody a ta je... WOW. Nikdy jsem ve filmu neviděl tak geniálně zpracované prostředí a Cameron opět nezapomíná fascinovat malebnými sceneriemi, které vám prostě nechají pusu otevřenou. Mnohdy jsem měl zkrátka pocit, že sleduju dokument o reálném místě a je dobře, že Avatar byl produkován s péčí a nestal se obětí pásové výroby filmů, tudíž si mohli s efekty opravdu vyhrát. No a co příběh? Ten je samozřejmě opět o něco prostší, podobně jako u jedničky, ale i na svou jednoduchost ve většině případů dává smysl. Děj je tentokrát daleko komornější, točí se víc okolo Jakeovy rodiny a nejde tu tolik o záchranu celého kmene, jako spíš o pouhé přežití jeho dětí. Ty mají každé svůj unikátní a zajímavý aspekt, který ale Cameron zatím pouze nastiňuje a těším se, co si pro nás režisér všechno připravil. JE ovšem nutné říct, že velmi neobvyklá rodina Sullyů je zpracovaná perfektně, naprosto uvěřitelně a postavy jsem si rychle zamiloval. Celé akcí napěchované finále je každopádně díky konceptu rodiny daleko osobnější a o postavy máte větší strach i díky nečekaným úmrtím a bude vás překvapovat na každém rohu. Mimo jiné si každá postava projde opravdu zajímavými situacemi, což připravuje půdu pro hluboký vývoj charakterů a bude parádní sledovat, jaký to bude mít celkový dopad na rodinu. Většina záporů se pak bohužel najde na lidské straně (a tím nemyslím to, že jsou to záporáci). Důvod, proč se lidé vrací na Pandoru je geniální, umírající Země je daleko silnější motivace k získání Na'Vijského území, než nějaký drahý šutrák, na druhou stranu by nevadilo to trošku rozvést a neodbýt to jen dvěma větami. Dalším překvapením byl návrat Quaritche jakožto hlavního záporáka, opět to ve všem dává smysl, ale po jeho návratu na Pandoru mu je dán rozkaz, aby chytil Sullyho a jeho rodinu, což není hlavní zájem lidstva na téhle planetě. Daleko větší smysl by dávalo, kdyby se Quaritch po útěku Sullyho k vodnímu klanu vzepřel rozkazům dále dobývat Pandorské území a podtrhlo by to jeho chuť se pomstít, možná i vyvolalo zajímavé situace u lidských velitelů. Ve filmu to působí tak, že po Sullym jde celé lidstvo i poté, co ho vyženou od jeho vlastního klanu. A vůbec nejvíc mi nesedl Spider, adoptovaný syn Jakea a Neytiri, lidského původu. Měl jsem pocit, že celou dobu vlastně neví, na čí straně je a dělá často extrémně nelogická a protichůdná rozhodnutí. Je docela možný, že to je záměrem a Cameron v budoucnu zapracuje na vývoji tohohle speciálního charakteru, v dějové lince samotné dvojky mi to ale nějak zvlášť nesedlo. Update: V kině jsem teď byl znovu a kromě toho, že musím pochválit i český dabing, tak musím podotknout, že Spiderův rozpolcený charakter mi konečně začal dávat trochu větší smysl s ohledem na jeho blízký vztah k Jakeově rodině, ale zároveň touze poznat svého biologického otce. Charakter je to vskutku zvláštní, ale přesně tak to má být. Konec hlášení. Co říci závěrem? Avatar: The Way of Water je důkazem, že na ty nejlepší záležitosti je nutné si počkat. I přes daleko výraznější chyby v ději než u jedničky, které ale pro převažující množství kladů jsem ochoten odpustit, se čekání zkrátka vyplatilo a pokračování působí podobně jako Duna či Pán prstenů: Společenstvo prstenu: Dlouhá stopáž, která uteče jako voda (hahah), kde se neustále něco děje a při titulcích zjistíte, že se vlastně skoro nic nestalo a vše, co jste doposud viděli je jen a pouze začátek. Začátek něčeho úžasného. Začátek té nejneobyčejnější cesty tím nejneobyčejnějším světem, který můžete na filmovém plátně zřít. (19.12.2022) (méně) (více)