Musíme si promluvit o Kevinovi

Reziserka byla pri strihu zrejme pod vlivem, protoze takovou splacaninu stvorit za strizliva chce asi hodne odvahy. Ten film ma silu, ma to drive a dokaze sokovat, herecke vykony jsou bezezbytku spickove (vyber hercu pro maleho Kevina a pubertaka neuveritelny, ta podoba fakt zarazi), ale nevadilo by pridat trochu hudebniho podkresu do nekterych scen. Od pocatku vas vlastne drasa jedno jedine: co se to dop*dele stalo? Na rozuzleni je zel treba cekat az do konce, kdy vas pak zdrasa vec druha: kde se dop*dele stala chyba? (06.02.2012)

Nepříjemné, depresivní, děsivé, chladné a mrazivé. To je jen pár přídavných jmen, které tento film vystihují. Příběh o špatném synovi nebo špatné matce? Film rozhodně nechává místo pro spekulaci, což je sympatické. Celou dobu jsem se snažila najít důvod pro 5*, ale ta celková chladnost a zbytečné natahování v některých částech filmu mi v tom bohužel zabránili, a to i přes neskutečně působivý konec, který je hereckým představením Tildy Swinton a Ezry Millera. Ten podává skutečně hrůzu nahánějící výkon. Největší hvězdou filmu je ale především Tilda Swinton, která si za svůj výkon zaslouží bez pochyb Oscara. (10.12.2011)

Ugh... psychologická antikoncepce v podání Lynne Ramsay teda umí pěkně nakopnout do rozkroku. Formálně naprosto úžasné dílo je negativisticky podvratné od samého začátku, kdy titulní ženská postava (Eva) zarputile trpí už při porodu. Film vypráví střídavě dvě linie: co se dělo předtím a co se děje potom. Vzhledem k okolnostem z obou linií je jasné, že ona zlomová událost měla fatální důsledky pro život Evy, která v linii POTOM čelí nenávisti okolí, samotě a lahvím alkoholu. Protože je Kevin už od útlého dětství vyjádřen jako absurdně zlý a zkažený element, je lehké odhadnout, co se asi stane; přesto divák napjatě čeká, jakou podobu bude exploze nenávisti mít a kolik pozitivních skulinek se v nepříjemné atmosféře objeví. Film je nemilosrdně krutý i ve fázích zdánlivého oddechu - když se u Kevina objeví náznak náklonosti k matce, je to jen proto, že objeví svou velkou lásku. Lukostřelbu. Předzvěst zkázy v tu chvíli dostane jasnější kontury a film pádí k závěru, k němuž se přes několik dalších nevyslovených sviňáren (kauza morče a kuchyňský odpad) rychle přiblíží. Pak už zbývá jen ta krev. Rudá barva, v níž se hrdinka symbolicky koupe na samém začátku a jíž trpělivě odstraňuje ze svého domu, definitivně znehodnotí její život. Brilantně zrežírovaný film zdobí výkon Tildy Swinton a šikovný scénář, jenž dobře pracuje s přeskáčkovitou formou a náznaky osudové události. Démoničnost zrůdně inteligentního Kevina je sice vyšroubovaná ad absurdum, což trochu degraduje onen psychický teror, kterému podléhá Eva, nicméně zážitek to byl příkladně nehezký. (04.06.2012)

Studie dospívání zosobněného zla, kterému nechybí nic, neexistuje spouštěč jeho jednání, je to bez-pocitu-viny geneticky obdařený psychopat toužící ničit lásku, vztahy, život a krásu pouze za účelem svého zalíbení a sebezviditelnění. Neskutečné herecké výkony ve filmu s neusínajícím napětím až do těžkotonážního finále. Mrazí mě ještě teď. (04.04.2017)

Malé děti jsou děsivé. Nejen na Hallooween. Drama skotské režisérky Lynne Ramsayové je vlastně „jenom“ vyhrocenější verzí amerických rodinných filmů o problémové mládeži. Neopouští klasické situace typu „změna prostředí mu prospěje“, ale dovádí je do extrémů hraničících s alegorií, jejíž vyznění je ovšem diametrálně odlišné než v chlácholivých titulech tohoto typu. (Škoda, že nebyl rozvinut potenciál výstupů z fikce, projevující se například během scény v restauraci, kdy Kevin nelítostně vystihne klišé podobných „sbližujících“ rozhovorů.) Abstraktní prostor rodiny nevytváří pocit bezpečí a jistoty, Eva naopak netuší, co od svého vlastního dítěte čekat. Synovo chování nedokáže odhadnout, což vede k jejímu vnitřnímu neklidu, působivě zachycenému impresionistickými záběry na pomezí filmové avantgardy, i ke vnějšímu neklidu jejího okolí. Protagonistka se společenské šikaně, teroru podobně systematickému, jakému musela čelit ze strany Kevina, brání pasivním pokáním. Pokorné přijetí údělu nachází opodstatnění díky zakomponované křesťanské symbolice (kristovská poloha hned v úvodu, jméno Eva), přesto mi přístup „utrpení vykoupené utrpením“ přijde vůči hrdince velmi krutý. Zneklidňující a bolestivý je pro ni viditelně již porod. Mateřství ji připravuje o soukromí, možnost seberealizace i přízeň manžela, který je poněkud ploše vykreslen jako absolutně nechápavý a nečinný element, vytvářející pouhé zdání harmonie. Film bez uhýbání tvrdí, že syn je pro Evu jako zaschlá krev. Špína, kterou nedokáže smýt, vtírává připomínka hříchu tělesného aktu, který zde má čistě reprodukční funkci (po obou scénách pohlavního styku následuje těhotenství). Film je vinou svého ostentativního negativismu nepřesvědčivý jako realistické drama, jako antikoncepce však svůj účel plní bezchybně. 80% Zajímavé komentáře: mcb, DavidS., pezz (18.03.2012)