Meluzína

Poetická a velmi pomalá pohádka, která je ve své podstatě o ničem. Mladý muž žije s maminkou v chaloupce. Místo chození za děvčaty vyhlíží z okna, až jednou spatří tančit pod jabloní Meluzínu. Osloví ji, zda by nechtěla s ním žít a ona že ano. Má jedinou podmínku - jednou za rok na konci podzimu na jediný den odejde a mladík ji nesmí hledat. Hned však po prvním roku na podzim slovo poruší a vydá se ji hledat. A tak ji ztratí. Ale protože ji má rád, vydá se ji hledat. Po roce ji najde a díky jablíčku ji získá zpět. Nebýt hezké nálady, krátké stopáže a sympatického Luťanského, nestálo by to zato. Ale tak to je průměr, který sice dnešní děti vůbec nezaujme, ale zkušenému pohádkovému divákovi se to může líbit. (05.03.2017)

Nostalgická a melancholická pohádka... Krásná hudba, hodná babička Havelková, fešný Luťanský, půvabná Meluzína Vitanovská a Král větru Přeučil je k sežrání... A do 34 minut se vejde všechno, co má správná pohádka mít... Na těchto studiových pohádkách jsem vyrůstala - a dodnes mám pocit, že jim ty moderní slátaniny s dokonalými triky, výpravou a lokacemi nesahají ani po kotníky, i když jsou několikrát delší... (12.01.2019)

Pohádka, která mě příliš nezaujala. A to ani příběhem, který mi dost připomínal pohádku "Růžový květ" (možná mají obě televizní pohádky stejný zdroj inspirace), ani zpracováním (nelíbily se mi např. kostýmy ani obrovská jabloň - už jste někdy takovou viděli?, herecké výkony taky nevýrazné). Na druhou stranu ani neurazila a v neděli po obědě bych se klidně zase podívala... (27.05.2013)

Takový TV pohádkový průměr, ani blbé, ani neurazí, snad jen ty maminčiny promluvy, aby se synek už koukal oženit, mohly být kratší neb jich mohlo být krapet míň - osobně bych na truc zůstal starým mládencem. Pak zde máme oslavu konce podzimu, přírody, trochu pohanské poetiky, tradiční nedodržení slova, trest, hledání, nalezení, odpuštění, ale to už jsou křesťanské vlivy. Herci hrají uměřeně, je to krátké, hudba a písničky také nijak moc neruší, což je u Otmara Máchy co říct. Jo, a líbí se mi to poselství, že některá tajemství by měla zůstat skryta, protože jejich odhalení nikomu nic dobrého nepřinese. (12.10.2018)

Neslaný nemastný Vojta čučí celé dny pánubohu do oken, až uvidí tančit bludy. Ani ta jablíčka nesklidí. Dneska by na to měl psychiatrickou diagnózu. V téhle pohádce si vyčučí Meluzínu. Budiž mu přáno, mně však budiž dovoleno vyjádřit svůj názor, a ten je, že i pohádka je taková neslaná nemastná, stejně jako Voltíšek. (21.02.2017)